Popis zkušenosti:

Spadla jsem, zhruba v jednom roce, z dětské prolézačky na dětském hřišti.

Celý svůj život považuji, tuto jedinečnou zkušenost, za svoji první vzpomínku z dětství. Je to moje nejstarší vzpomínka, a přesto je velmi živá. Nepamatuji si události vedoucí k mému zážitku, ale vzpomínám si na ten prožitek velmi živě.

Nebyla jsem v bezvědomí, raději bych to popsala jako nadvědomí. Připadalo mi, jako bych vše vnímala spíše prostřednictvím zralého vědomí (myslí), než mého batolecího mozku. Nepamatuji si, jak jsem spadla, ale pamatuji si, že jsem necítila absolutně žádnou bolest, ani jsem necítila náraz do země. Je to těžké vysvětlit, ale připadalo mi to spíš, jako bych levitovala a byla si vědoma, že moje tělo leží na zemi.

Nahoře nad sebou jsem uviděla krásné teplé, jemné, ale zářivě bílé světlo. Světlo mělo i jakousi hloubku, protože bylo nejjasnější ve středu a obsahovalo také spektrum velmi krásných a jemných barev. Bylo to něco velmi podobného slunci. Ale naše oči vidí slunce jako bílý plochý kruh, na který se dá stěží dívat. To světlo nevypadalo ploché a já byla schopná se do něj nepřetržitě dívat.

V tu chvíli to vypadalo, jako by se čas zastavil nebo prostě neexistoval. Cítila jsem, že mě světlo svojí přítomností chrání a nic se mne nemohlo dotknout, nebo mi ublížit. Cítila jsem se velmi klidná a milována. Nebylo to jako láska mezi lidmi, která obsahuje různé emoce. Tato láska byla bezpodmínečná a klidná. Vznášela jsem se ke světlu. Současně jsem si uvědomovala, že jsem mrtvá a přitom jsem neznala pojem smrti. Velmi silně jsem vnímala, že můj život skončil a já se vracela tam, odkud jsem pocházela.

Viděla jsem průběh svého pozemského života na Zemi, jen jako kratičký úsek, malý zlomek toho, co jsem asi měla prožít. Pomyslela jsem si, ekvivalent mého života? Ne, to nemůže být ono.“ V tu chvíli jsem zcela zřejmě pochopila, kdo vlastně v základních principech jsem. Nemluvím teď o pozemských atributech, jako je pohlaví, rasa nebo etnická příslušnost. Mluvím o mé duši, kterou tak nazývám jen pro nedostatek lepšího výrazu. Nebyla jsem v lidské formě a neměla žádný věk. Jen jsem prostě byla. Kvůli vysvětlení této zkušenosti píšu vše v lineárním pořadí, ale všechno se to stalo současně. Je velmi těžké to vysvětlit.

Viděla jsem svůj budoucí život, který jsem měla žít. Všechno to dávalo smysl, ale nepamatuji si na žádné detaily. Měla jsem na výběr, mohla jsem jít ke světlu a přes něj vstoupit dál, ale už bych se nemohla vrátit. I když mi v tom místě bylo příjemně, chtěla jsem se vrátit a pokračovat ve svém pozemském životě. Měla jsem se někým stát a byla si vědoma, že jsem v tom ani nezačala. Vrátila jsem se, v souladu s mým přáním.

Světlo začalo slábnout a já uviděla dva muže kráčet směrem k dětské prolézačce. Nejprve jsem je viděla ze strany a pohledu pozorovatele. O chvíli později jsem se na ně již dívala z pohledu svého těla, ležícího na zemi. Jeden z mužů byl můj otec a druhý rodinný přítel. Kupodivu jsem poznala, že neměli obavy, ale cítili se trochu provinile. Dokonce jsem jako batole chápala, že jsou mladí a připadali mi jako chlapci, i když jim bylo kolem dvaceti až třiceti let. Když mě otec zvedl, byla jsem si toho vědomá, ale pak všechny vzpomínky vybledly. Potom už jsem si nic nepamatovala, dokud jsem nebyla o něco starší a měla pocit, jako kdybych se na krátkou chvíli probudila z vědomí batolete, ale pak znovu „upadla“ do vědomí batolete.

Později, když mi byly asi tři roky, jsem si začala pamatovat sny. Sny byly pro mě unikátní zážitky. Jednou jsem si vzpomněla na okamžik, kdy jsem viděla světlo, vzpomínka na můj vlastní prožitek. Nebyl to ani sen, ani vzpomínka po probuzení. Bylo to skutečné a ještě reálnější než skutečné. Nevěděla jsem, co s tou vzpomínkou mám dělat, ale věděla jsem, že se na to nějak zeptám, až nastane ten správný čas.

Když jsem vyrůstala, tak jsem moc nad smrtí nepřemýšlela, ale vždy jsem o ní věděla, a to navzdory skutečnosti, že to lidé u dětí nepředpokládají. Spoustu let jsem nevěděla, co ta zkušenost znamenala. Nechápala jsem, proč jsem tomu v tom věku tak jasně rozuměla, i když jsem měla i jiné běžné vzpomínky z ostatních let.

Bylo to pro mě čím dál více matoucí a postupem času jsem si vytvořila přesvědčení, že jsem se musela nějak reinkarnovat. Jako bych byla dítětem, které zemřelo a bylo reinkarnováno, vysvětlilo by to ten chronologický problém. Začala jsem pochybovat, že jsem možná špatně pochopila tu část o mužích, a možná to byl můj otec z jiného života. Byla jsem rozhodnuta, že jednoho dne přijdu na to, kdo to spadl, a jestli někdy po pádu na hřišti skutečně zemřelo dítě.

Nyní je mi třicet čtyři let a teprve v loňském roce jsem se rozhodla zeptat své matky, jestli si na to pamatuje. Popsala jsem to a pojmenovala lidi, o kterých jsem si myslela, že tam byli. Potvrdila mi to a řekla, že jsem spadla a narazila si hlavu. Na Zemi mohlo uběhnout pár sekund. Přesto jsem měla pocit, jako bych byla na nezměrně dlouhou dobu venku. To, čeho jsem byla svědkem a co jsem zažila, se neshoduje v délce trvání s délkou mého pádu a zvednutí otcem. Dostalo se mi potvrzení, že jsem to opravdu spadla já a nebyla to reinkarnace.

O této zkušenosti moc nemluvím, jelikož jsem zjistila, že to lidé prostě nechápou, nebo se toho bojí. Drží se svého omezeného, materialistického pohledu a snaží se vysvětlit si moji zkušenost jako optickou iluzi. Rozumím jim, že si to neumí představit. Vím, že to nebyl optický klam. Jsem však velmi ochotná se o zážitek podělit s lidmi, kteří jsou k těmto věcem dostatečně otevření a naslouchají mi.

Základní informace:

Pohlaví: Žena

PBS se stalo: 1987 podle svědků.

Prvky PBS:

Byl váš zážitek spojen s ohrožením života? Byla jsem batole a spadla z prolézačky na dětském hřišti. Myslím, že to mohla být život ohrožující událost, ale neměla jsem těžká zranění.

Jak byste porovnali úroveň vědomí a bdělosti během zážitku s vaším běžným každodenním vědomím a bdělostí? Více uvědomění než obvykle. Bylo to jako probuzení – a život tady jen jako sen. V tom okamžiku to bylo, jako bych se probudila ze života.

Ve kterém okamžiku jste během zážitku byli na nejvyšší úrovni vědomí a bdělosti? Když jsem byla ve světle a jím obklopena.

Zdál se vám čas rychlejší, nebo pomalejší? Všechno se zdálo probíhat současně, v tom smyslu, že to bylo spíše vícerozměrné. Zdá se, že to mělo určitou chronologii, vzhledem k mé možnosti volby. Ale je to složitější, než pozemské chápání minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Všechno bylo vzájemně propojeno.

Viděli jste neobvyklé světlo? Světlo bylo hluboké, bílé a teplé a jeho nejjasnější část byla uprostřed. Mělo mnoho barev na okrajích, nebo kolem něho. Při pohledu do něj mě světlo neoslňovalo. Měla jsem pocit, jako by to byla vědomá Bytost.

Zdálo se vám, že jste navštívili jiné, nadpozemského světy? Vstoupila jsem do prostoru, kde neexistoval čas, ale byla jsem jen u vchodu. Věděla jsem, že kdybych prošla celým světlem, nikdy bych se nevrátila. Bylo to místo přechodu, kde jsem mohla vidět svůj minulý i budoucí pozemský život. Byla jsem jen vědomím, neměla jsem tělo, ale vůbec mi to nevadilo.

Jaké emoce jste během vaší zkušenosti cítili? Cítila jsem vyrovnanost, lásku, mír, bezpečí, vděk, komfort, obdiv a přijetí.

Měli jste pocit klidu nebo pohody? Neuvěřitelný klid a pohodu.

Měli jste pocit radosti? Štěstí.

Cítili jste pocit harmonie nebo jednoty s vesmírem? Cítila jsem jednotu s celým světem.

Měli jste pocit, že najednou rozumíte všemu? Věděla jsem všechno o sobě, ale ne o ostatních. Pochopila jsem, kdo jsem byla, co je to život a jak vznikl. Věděla jsem, kdo jsem já, ale neměla jsem tělo. Je to, jako bych vždy byla nějakým vědomím a tělo jen schránka pro pozemský život, která má smysl pro získávání zkušeností. Spíše tedy zaměřené na získání zkušeností, než dosažení nějakého životního cíle. Abych uvedla hloupý příklad - lidé jedou na dovolenou do krásné destinace, aby měli zážitky, ale ne úspěch. To je asi nejlepší srovnání, které mě napadá.

Viděli jste scény z vaší minulosti? Dostalo se mi poznání, že jsem byla batole, které žilo jen zlomek života, který mi byl určen, ale nepamatuji si podrobnosti.

Viděli jste budoucí události? Scény z mé osobní budoucnosti. Nepamatuji si podrobnosti, což je dobře, vzhledem k tomu, že jsem byla batole a můj život právě začínal. Pamatuji si, že jsem byla obdarována dobrým zdravím. Můj život by neměl být těžký, ale má být neobvyklý, oproti běžným životům. Mám vykonat něco zvláštního, ale nepamatuji si, co by to mělo být.

Přišli jste na hranici nebo místo, odkud by nebylo možné se vrátit? Dospěla jsem k definitivnímu vědomému rozhodnutí vrátit se zpět do života. Cítila jsem, že bych dokázala projít světlem, ale chyběly by mi životní zkušenosti, které bych měla mít. Také jsem měla pocit, že ta volba by ublížila mým milovaným rodičům.