Popis zkušenosti:

V šestnácti letech jsem byla přijata na všeobecnou chirurgii, aby mi odstranili čtyři zuby, které mi vyrostly na tvrdém patru.

Byla jsem převezena na operační sál, kde byly dvě zdravotní sestry a anesteziolog. Všichni byli kompletně zahaleni ochrannými pomůckami, takže jsem jim neviděla ani do tváří. Uložili mě a dali mi sedativa.

V určitém okamžiku se mi během operace zastavilo srdce a přestala jsem dýchat. Pak jsem se ocitla v jiném vědomí.

Vznášela jsem se. Nebyl tam žádný strop ani stěny. Byl to jakýsi klenutý prostor, možná nějaký tunel. Věděla jsem, že se kolem mě ta světelná energie obtáčí, i když jsem si to plně uvědomila až potom.

Světlo bylo tak jasné, že kdybych se do něj dívala na Zemi, spálilo by mi to sítnice. Ale bylo to nejkrásnější a nejjasnější světlo, které vůbec neobtěžovalo. Tady bych jen řekla, že bylo tak jemné, jak bylo jasné.

Neexistovala jsem jako fyzické tělo, ale jako nějaký shluk energie. Byla jsem jen energií, která byla spojena se všemi ostatními energiemi, které tady byly v minulosti a budou v budoucnosti. Uvědomila jsem si, že všichni jsme jen energie, které jsou nějak všechny vnitřně propojené.

Nepamatuji si žádný zvuk. Komunikace probíhala nejspíše prostřednictvím telepatie, nebo vhodněji - pouhého chápání pocitů.

Neexistují žádná slova pro popis toho, jak úžasný a mírumilovný byl ten stav bytí. Měla jsem pocit, jakoby Země neexistovala, ani nikdo na ní. Pokud by existovali, byla bych s nimi spojena prostřednictvím té energie, protože všichni jsme tou energií vzájemně propojeni.

To místo mi bylo povědomé, jako bych tam už kdysi byla. Možná jsem z toho místa dokonce odešla.

Nechtěla jsem se vrátit a opustit tu dokonalost, ale byla jsem přesvědčena, abych se vrátila. Cítila jsem, jak jsem tažena zpět na operační sál.

Vznášela jsem se u stropu operačního sálu a dívala se dolů na scénu. V místnosti bylo více lidí. Viděla jsem, jak pečovali o nějakou dívku, kterou se snažili přivést zpět k životu. Elektrošokem ji dostali zpět, ona je udeřila a byla na ně hrubá. Pak přístroje znovu ukázaly, že nežije. Vzpomínám si, jak jsem si pomyslela, že to bylo od té dívky kruté a hrubé. Viděla jsem, jak jednu sestru praštila do obličeje a druhé téměř vykloubila zápěstí.

Uvědomila jsem si, že ta dívka jsem kdysi byla já a teď jsem od ní oddělena. Nic z toho jsem si nepamatovala, dokud jsem se druhý den nevzbudila. Zeptala jsem se zdravotní sestry, jestli jsem zemřela. Ta mi řekla, že si se mnou o tom někdo promluví, ale nikdo za mnou nepřišel.

Potom přišla do pokoje zdravotní sestra a já se jí zeptala: „Jak dopadlo vaše zápěstí?“ Řekla: „Stále to bolí. Jak to víte?" Řekla jsem: „Viděla jsem, jak jsem vám to udělala.“ Odpověděla: „Máte pravdu.“ Pak jsme si povídali a ona potvrdila, že mě museli resuscitovat uprostřed operace.

Od té doby na mě moc nedohlíželi, i když mé srdce stále nebylo v optimálním stavu.

Ta zkušenost způsobila, že jsem se stala nesmírně empatickou se schopnostmi pochopit pocity a obavy ostatních. Měla jsem tři ze čtyř jasných předtuch. Obecně teď vím více o lidech, jejich motivacích a úmyslech. Vím, jaké informace potřebují. Lidé se mě ptají, jak mohu tyto věci vůbec tušit.

Krátce před nebo krátce po této zkušenosti jsem se pokusila o sebevraždu. Už si to přesně nepamatuji. Bylo mi doporučeno, abych na PBS zapomněla, proto jsem se snažila o té zkušenosti nemluvit.

Moje matka se mě na smrtelné posteli zeptala, jestli existuje nebe, protože jsem jí kdysi řekla, že jsem tam byla. Připadalo mi to zvláštní, protože to nebylo něco, o čem jsme mluvili a jí se můj prožitek nějak nezdál, protože byla oddanou křesťankou. Řekla jsem jí, že to překoná její představy.

Můj otec se mě na smrtelné posteli ptal, jestli si může zvolit, kdy má zemřít. Řekla jsem mu, že to je jeho volba. On pak do deseti minut zemřel. V době své smrti vedl „tiché“ rozhovory s entitami, které jsem v místnosti neviděla. Šla jsem ho zkontrolovat. Myslela jsem si, že hovoří s mým partnerem. Můj partner však spal v jiné místnosti, otec byl vzhůru a sám v pokoji. Bylo nám sice řečeno, že mu pravděpodobně zbývá ještě pár měsíců života. Tu noc jsem však nějak věděla, že s ním musím být vzhůru.

Také jsem věděla o smrti své babičky ještě před tím, než nám to oznámili telefonem. Babička mě po své smrti v roce 1979 navštívila. Bylo mi tehdy deset let.

Po mém prožitku PBS jsem také viděla mého dědečka, který zemřel, když mi byly dva roky. Dokázala jsem detailně popsat dům, ve kterém žil i další členy rodiny, kteří už zemřeli.

Základní informace:

Pohlaví: Žena

PBS se stalo: 1985

Prvky PBS:

Cítili jste se odděleni od fyzického těla? Ano. Když jsem se vracela, viděla jsem operační sál a všechny, kteří tam byli. Jasně jsem opustila své tělo a existovala mimo něj.

Jak byste porovnali úroveň vědomí a bdělosti během zážitku s vaším běžným každodenním vědomím a bdělostí? Ostražitější než obvykle. Více vědomí je nesprávný popis, protože přecházíte do stavu čisté energie.

Ve kterém okamžiku jste během zážitku byli na nejvyšší úrovni vědomí a bdělosti? Ve světle

Zdál se vám čas rychlejší, nebo pomalejší? Neuvěřitelně rychlý.

Porovnejte prosím vaše zrakové schopnosti během zážitku - s vaším zrakem bezprostředně před zážitkem. Jsme jen myšlenky a máme i jiné smysly. Není to zvuk ani zrak, ale mnohem více, než vnímáme na Zemi.

Porovnejte prosím vaše sluchové schopnosti během zážitku - s vaším sluchem bezprostředně před zážitkem. Sluch byl nahrazen vědomím.

Vstoupili jste do tunelu, nebo jím prošli? Byla jsem v nějakém okrouhlém světle. Možná to byl tunel, ale měla jsem pocit, že to nemá žádné hranice.

Viděli jste neobvyklé světlo? Jasnější a jemnější, než cokoli na světě.

Zdálo se vám, že jste navštívili jiné, nadpozemského světy? Byla jsem jakási energie a ten svět byl také energií.

Jaké emoce jste během vaší zkušenosti cítili? Klid, úžasnou pohodu, ohromení, pokoj, radost a všechno dobro najednou. Neexistují ani slova, abych vyjádřila dostatečně, jak to bylo dobré, nebo skvělé.

Měli jste pocit, že najednou rozumíte všemu? Vše jsem pochopila v té propojenosti a jednotě.