Popis zkušenosti:

Den před mým prožitkem jsem byla u svého lékaře, protože jsem měla problémy si sednout. Když prozkoumal můj konečník, sdělil mi, že tam mám velmi velký absces. Okamžitě jsem byla poslána na chirurgii, kde mi naplánovali další den operaci. Té noci jsem ležela v posteli a cítila, jak můj duch opouští mé tělo, přičemž jsem viděla sama sebe ležet na posteli. To mě tak vyděsilo, že jsem se pokusila vzbudit manžela, ten se ale neprobudil.

Následující den ráno jsem byla v koupelně a dávala si klystýr, abych byla připravena na tu operaci. Na záchodě jsem si všimla krve. Když jsem vstávala, ucítila jsem tachykardii a dostala velký strach, protože jsem měla pocit, že umírám. [Tachykardie je srdeční frekvence, která překračuje normální rozmezí]. Začala jsem rychle a krátce dýchat a tušila, že zemřu. Začala jsem se modlit, protože jsem nechtěla, aby mě moje děti našly mrtvou v koupelně. Pak mě ten pocit přešel, jako kdybych se smířila s tím, že mohu zemřít a cítila se náhle velmi klidná. Přesto jsem se rozhodla, že se nevzdám. Pomyslela jsem si, že když budu ležet ve vaně, mohu si odpočinout a nebudu tak vzrušená. Tak jsem vlezla do vany, a jak jsem tam ležela, cítila jsem, jak můj duch znovu opouští mé tělo a opět jsem své tělo viděla, jak sedí ve vaně. To mě opravdu vyděsilo a vylezla jsem z vany, protože jsem nechtěla, aby mne mé děti našli mrtvou ve vaně. Doplazila jsem se k telefonu, zavolala sousedce a požádala ji, aby mi přišla pomoci se obléknout. Přišla, já jsem byla úplně slabá, ale cítila jsem se lépe, tak jsem sešla s její pomocí dolů ze schodů.

Pak přijel můj tchán, aby mě odvezl na operaci. Když už jsem byla v ambulantním chirurgickém centru, pokoušeli se mě připojit na kapačky, ale měli s tím potíže. Potom mi nasadili manžetu na snímání krevního tlaku, ale ta nic nezaregistrovala. Zasmála jsem se a řekla sestře, že to bude jen asi nějaká porucha. Když přišel anesteziolog, požádala jsem ho, aby mě nenechal zemřít. Pamatuji si, že se na mě podíval, jako bych byla blázen. Byla jsem převezena na operační sál, a když mě připojili na monitor, uviděla jsem srdeční rytmus V-Tach [Ventrikulární tachykardie – což je rychlý srdeční rytmus pocházející z jedné ze srdcových komor a je to potenciálně život ohrožující arytmie]. Hned jsem se podívala na monitor krevního tlaku a viděla, že můj krevní tlak je čtyřicet a klesá. Anesteziolog byl velmi rozrušený, začal pobíhat po místnosti, pak můj duch najednou opustil mé tělo a já měla pocit, že jsem byla, jako vakuem, vysávána z těla.

Moje duše vyletěla z nemocnice a do vesmíru. Tím chci říci, že mi to připadalo jako ve filmu "Star Trek"! Letěla jsem velice rychle a viděla planetu Zemi pod sebou. Zdálo se mi, že jsem mezi hvězdami. Pak jsem uslyšela „bušení“ a přistála jsem v nějakém místě s mraky, kde byli zemřelí lidé, o které jsem se jako zdravotní sestra kdysi starala. Vítali mě a všichni se usmívali. Rozestoupili se a pak ke mně přistoupil můj otec, který před půl rokem zemřel. Vzpomínám si, že jsem byla šťastná, protože jsem svého otce velmi milovala. Můj otec se na mě usmál, chytil mě za ruku a vedl mě do tunelu.

Tunel jako by se pomalu pohyboval tam a zpět, a když jsem přišla před něj, ozářilo mě jasné světlo, necítila jsem žádnou bolest, ale neuvěřitelnou lásku, která se zažehla v mém nitru. Vešla jsem do tunelu a uprostřed tunelu stála postava s dlouhými vlasy oblečená v bílém a byla ke mě otočená zády. Cítila jsem neuvěřitelnou lásku, která vycházela z té bytosti a věděla jsem, že kdyby se otočila a podívala se na mne, zemřela bych doopravdy. Kolem toho muže se rozprostíralo neuvěřitelně krásné místo. Barvy byly interaktivní a živé. Vypadalo to jako v ráji, až na to, že barvy byly živější, skály, nebe, tráva a voda, vše bylo překrásné a zdálo se mi, že všechno se navzájem ovlivňuje.

Viděla jsem svůj život blikat před sebou jako zrychlený film. Měla jsem možnost vidět všechny dobré i špatné věci, které jsem za celý svůj život udělala. Pak jsem uslyšela tři hlasy. Řekly: „Můžeš zůstat, nebo se můžeš vrátit.“ A já jsem si pro sebe opakovala, můžu zůstat, nebo se můžu vrátit? Odpověděla jsem; „Nejsem tak dobrá, abych tady mohla zůstat." Hlasy řekly; „Ale jsi." Hlasy byly tak laskavé a pomyšlení tam zůstat se mi zdálo velmi lákavé. Chtěla jsem zůstat se svým otcem, ale najednou jsem ucítila, že mě něco tahá za ramena. Okamžitě mi bylo jasné, že to byly prosby mé rodiny, mých dětí a okamžitě jsem řekla: „Musím odejít!“.

V tu samou chvíli jsem vystřelila z toho tunelu a proletěla vesmírem. Slyšela jsem „bušení“ a ocitla se zpět ve svém těle. Nakloněný nade mnou tam stál můj lékař, který mi řekl: „Anne, proč jsi neřekla, že je ti tak špatně? Měla jsi srdeční zástavu, resuscitovali jsme tě a provedli jsme operaci, ale pravděpodobně umíráš, protože máš otravu krve. Já jsem mu na to odpověděla: „Ne, ne, doktore. Byla jsem v nebi a musela jsem se vrátit, takže nezemřu.“

Šest měsíců mi bylo velmi špatně, podstoupila jsem celkem pět operací a několikrát jsem měla otravu, ale přežila jsem to.

Základní informace:

Pohlaví: Žena

PBS se stalo: Únor 1997

Prvky PBS:

Byl váš zážitek spojen s ohrožením života? Na operačním stole jsem měla srdeční zástavu a po prožitku mi bylo řečeno, že zemřu, protože jsem měla silnou otravu krve, ale nezemřela jsem.

Cítili jste se odděleni od fyzického těla? Ano, cítila jsem, že můj duch se oddělil od mého těla.

Porovnejte prosím vaše sluchové schopnosti během zážitku - s vaším sluchem bezprostředně před zážitkem. Slyšela jsem „údery“ mé odcházející duše a pak znovu, když vstupovala zpět do mého těla. Slyšela jsem v tunelu tři hlasy, všechna ostatní diskuze probíhala prostřednictvím telepatie.

Vstoupili jste do tunelu, nebo jím prošli? Ano, dospěla jsem asi doprostřed tunelu a pak, když jsem se rozhodla vrátit na Zemi, jsem se okamžitě vrátila zpět.

Setkali jste se, nebo jste se nějak jinak dozvěděli o jiných zesnulých (nebo živých) bytostech? Ano, viděla jsem všechny zemřelé pacienty, o které jsem se jako zdravotní sestra za života starala. Viděla jsem svého otce, který zemřel, a viděla jsem bytost uprostřed tunelu, kterou jsem vnímala jako Ježíše.

Viděli jste neobvyklé světlo? Ano, viděla jsem světlo už před tunelem. Velmi mi to připomínalo obří reflektor, který odebral veškerou mou bolest a zahrnul mne čistou láskou.

Zdálo se vám, že jste navštívili jiné, nadpozemského světy? Kouzelnou nadpozemskou říši. Viděla jsem na jedné straně tunelu nádherné prostředí, ráj.

Jaké emoce jste během vaší zkušenosti cítili? Nejprve jsem se bála, ale pak jsem měla radost a byla z toho nadšená.

Měli jste pocit, že najednou rozumíte všemu? Měla jsem pocit, že jsem objevila tajemství vesmíru, kterým je nadevše a nesobecky milovat ..

Viděli jste scény z vaší minulosti? Moje minulost se přede mnou blýskala, mimo moji kontrolu. Viděla jsem všechny své dobré i špatné skutky. Pochopila jsem, že v tomto životě máme všechno nadevše milovat. Jsme zodpovědní za všechny naše činy a reakce. Také, že naše životy jsou vzájemně propojené a jsme na sobě závislí, takže každý život je velmi důležitý i pro ostatní. Dozvěděla jsem se, že sebevražda je neodpustitelným hříchem, směřující proti smyslu života. Život je velmi cenný a neměl by být považován za samozřejmost. Těžkosti jsou zapotřebí k dosažení duchovního růstu a pochopení, že jsme zde na zemi, abychom milovali a byli milováni. Pochopila jsem, že pouhý úsměv, laskavé slovo nebo potěšení může změnit život každého člověka. Byla jsem obdarována porozuměním, pochopením a duchovním povědomím, jak je vesmír vytvořen.