Popis zkušenosti:

Zhihu forum 10/27/2015.

Měl jsem nezapomenutelný zážitek blízkosti smrti, který byl asi jiný než ty ostatní, ve kterých lidé zažili nějaké nehody. Když jsem tehdy spáchal sebevraždu, byl jsem mladý, naivní a nikdy jsem o tom své rodině neřekl. Stalo se to v mých sedmnácti letech, kdy jsem se tak velmi trápil, že jsem to nemohl unést. Nebudu prozrazovat podrobnosti, všechny byly triviální. Prožíval jsem jen chvíle, kdy jsem měl v plánu ukončit svůj život. Nakonec jsem se rozhodl předávkovat. Ve svém pokoji jsem spolykal nějaké léky. Nějaký čas jsem se cítil hrozně a pak jsem postupně ztratil vědomí.

Sledoval jsem filmový přehled mého života; události se odehrávaly velmi rychle, přesto byly reálně živé. Přestože slovo „živé“ to nevystihuje úplně přesně. Věděl jsem, že film probíhá vysokou rychlostí, přesto jsem viděl každý jednotlivý detail. Viděl jsem svůj dosavadní život, který se odehrával od dětství do dospělosti. Když jsem přezkoumával své celoživotní zkušenosti, byl jsem jen divákem a neuvědomoval si, že jsem se v tom skutečném životě zabil.

Pak jsem se ocitl ve svém pokoji a povšiml si mých vylepšených bystrých smyslů. Uvědomoval jsem si vše kolem sebe. Otočil jsem se a uviděl na posteli ležet nějakého známého člověka, okamžitě jsem pochopil, že to jsem já. Najednou jsem byl vyděšený. Pak mě velká síla vtáhla do černé díry, a já se ohlížel zpátky za svým tělem. Byl to zvláštní krátký okamžik, který současně působil, jako by byl nekonečně dlouhý.

Krátce nato jsem se ocitl v nádherné dimenzi, kde bylo mnoho zářících stromů. V každém světelném klubku jsem rozeznával nějaké vědomí, nebo snad člověka. Zjistil jsem, že jsem se také stal světelnou koulí, vnořenou do tohoto světa.

Všechny vědomí jsou spojeny tak, že ústní komunikace není potřebná. Některé z myšlenek byly omyly, zatímco jiné byly správné. Každá myšlenka byla pochopena a nebylo co odpouštět.

Cítil jsem se klidný, pokojný, vyrovnaný a bez emocí, kromě toho, že jsem se cítil blaženě. Pak se přede mnou objevila nádherná světelná koule, která tvořila jakýsi lidský tvar. Řekla: „Neměl bys tady být. Stále máš na práci spoustu věcí.“ Pak mi řekla, abych se vrátil, ale nechtělo se mi. Věděl jsem, že se zdráhám odejít, abych zůstal co nejdéle v tomto stavu pohody. Ukázala mi tedy spoustu příbuzných, přátel a věcí, které ještě musím splnit. V těchto chvílích jsem plakal. Pak jsem se zeptal, jestli se tam někdy budu moci vrátit. Řekla mi, abych počkal na správný čas, pak se budu moci znovu vrátit. Měl jsem pocit, že jsem násilně nasáván zpět do svého těla.

To je všechno z mé zkušenosti. Nicméně, nebyl jsem schopen popsat spoustu detailů; přesto byly tak skutečné a mnohem realističtější, než realita kolem nás. Dokonce i teď, stále nejsem schopen posoudit, zda to byla halucinace nebo realita. Vzpomínka v mé paměti zůstala tak živá, že se na to nedá zapomenout. Pročítal jsem spoustu zážitků blízkosti smrti a mnoho z nich jsou podobné. Sdílím, jen abych si ověřil, zda to byla jen moje představivost, nebo zda to bylo skutečné. Myslím, že mě to stále bude po zbytek mého života fascinovat, až do okamžiku, než odejdu!


Překlad JP
https://www.nderf.org/Experiences/1anonymous_nde_16112.html