Popis zkušenosti:

Byl jsem sražen z plachetnice a utopil se. Později jsem se dozvěděl, že mne vytáhli zpátky na loď a byl jsem klinicky mrtvý několik minut, než mne oživili.

Vzpomínám si na svůj prožitek, i když jsem byl klinicky mrtvý déle než několik minut. Okamžitě jsem prošel dlouhým tunelem se světlem na druhé straně. Měl jsem pocit, jako bych procházel tím tunelem rychlou chůzí, aniž bych cítil mé nohy na zemi, a byli tam i jiní, kteří šli se mnou. Převážně kráčeli po jednom, ale nejméně dva další lidé šli spolu, vedle sebe.

Když jsem se objevil na druhé straně světla, připomnělo mi to teplý letní den, který byl prozářený sluncem; den, kdy barva oblohy, země, stromů a květin byly velmi živé. Vyzařovaly vláhu, která vzlínala ze země, daleko živější, než jsem si kdy v životě spatřil. Byl tam otevřený lán s květinami, jasnými vlčími máky, jako by to snad bylo všechno namalováno, přestože všechno bylo tak živé. Někteří lidé probíhali tím lánem se mnou. Vyměnili jsme si pohledy, když jsme běželi vedle sebe. Téměř všichni ti lidé vypadali starší, ale pohybovali se, jako by byli mnohem mladší. Někteří lidé vypadali nemocní, ale byli čilí. Byla tam jedna velmi mladá afroamerická dívka s copánky ve vlasech, která vypadala velmi nemocná. Byla to jediná mladší osoba, než já a vypadala zcela ztracená. Starší dáma vzala dívku za ruku a vedla ji dopředu. Cítil jsem, jako bych slyšel hudbu a věděl jsem, že když se vydám vpřed, že půjdu směrem k více lidem. K nějakému staršímu pánovi běžel vstříc pes. To bylo jediné zvíře, které jsem viděl. Zdálo se, že se navzájem znali.

Pak se světlo náhle vytratilo, stejně jako zmizely barvy. Cítil jsem, jako bych se pohyboval zpátky tunelem.

Později jsem o tom přemýšlel a uvědomoval jsem si, že to bylo víc než jen sen, protože jsem si velmi dobře pamatoval rysy tváří lidí, které jsem viděl, zvláště starší paní s malou holčičkou. Byly to tváře, které jsem nikdy předtím neviděl a nikdy opět nespatřil.

Základní informace:

Pohlaví: Muž

PBS se stalo: 7. 7. 1982