Popis zkušenosti:

Trpěl jsem rakovinou varlat a souhlasil s odstraněním levého varlete. Součástí léčby bylo podstoupení chemoterapie. To můj zdravotní stav velmi zhoršilo a oslabilo moji fyzickou kondici. V tom období mého života jsem také trpěl spánkovou apnoe (porucha spánku charakterizovaná pauzy v dýchání, nebo velmi slabým dýcháním během spánku). Ve spánku se mi velmi často stávalo, že jsem přestal dýchat. Obvykle jsem dostal křeče nebo záchvat, kdy jsem se probudil lapající po dechu. Myslím, že ten účinek chemoterapie tak oslabil mé tělesné funkce, že jsem se tenkrát po zástavě dechu prostě neprobudil.

Jednou, když jsem ležel v posteli a spal, se ve fyziologické části mého mozku ozvala zpráva: „Dýchání se zastavilo. Pokud se neobnoví, zemřete." Bylo to úplně jednoduché. Cítil jsem uvnitř svého těla „tlak“, něco jako tlak v balónu naplněného vzduchem. Žádná bolest, jen přetlak. Na okamžik se mě zmocnila panika, když jsem si uvědomil, že právě umírám. Najednou však ta panika zmizela a já si pomyslel: „Tohle je smrt? Takhle jednoduše a přirozeně. Čeho jsem se bál?" V tu chvíli jsem se cítil trochu hloupě, že jsem se kdysi smrti bál.

V tom okamžiku jsem cítil „nadšení“. Byl to velmi intenzivní pocit, který zahltil mé nitro. Bylo to klidné a velmi zvláštní. Nikdy předtím jsem nic takového nepocítil.

Pak jsem měl pocit, jako bych ležel na zádech v louži vody. Začal jsem pomalu klesat dolů pod hladinu. Nejprve mi to připadalo jako temnota a prázdnota. O chvíli později se vše kolem rozzářilo. Přede mnou se objevil předmět, který vypadal jako slunce. Při mém pohledu do něj byl intenzivně jasný, avšak nijak neomezoval můj přímý pohled do jeho světla. Z ničeho nic jsem začal všem věcem rozumět. Pochopil jsem, proč mám rakovinu a jak je důležité, abych ji měl. Ve skutečnosti to bylo velmi důležité, až jsem si uvědomil, že jinak to být ani nemůže. Nedokážu si vysvětlit, proč to bylo důležité, jen jsem pochopil, že to tak má být. Potom na mě světelný objekt promluvil. Mluvil mojí rodnou řečí, jako všichni kolem mne. Řekl: „Ahoj Arture. Jsem moc rád, že tě vidím.“

V tu chvíli mi proběhlo hlavou něco z mé minulosti, čím jsem se trápil. Objekt mi řekl: „To se ti nelíbilo, že?" Odpověděl jsem: „Ne, nelíbilo."

Objekt řekl: „Nemyslel jsem si, že to uděláš.“

Pak se přede mnou objevila imaginární čára a já věděl, že když ji překročím, nebudu se moci vrátit. Zaváhal jsem.

Světlo se zeptalo: „Co to chceš udělat?"

Odpověděl jsem: "Umírám."

Světlo se mě zeptalo: „Jsi připraven odejít?“

Odpověděl jsem: ‚Ne! Ještě musím dokončit pár záležitostí.“

Světlo pak řeklo: „Máš pravdu. Jdi zpět a dokonči to. Až budeš hotový, vrať se za mnou, budu čekat.“

Hned poté jsem vstoupil do svého těla. Vzpomínám si, jak jsem se pravou rukou dotkl mé levé paže. Ten dotek mi připadal divný. Bylo to jako bych se dotkl kůže zesnulého člověka, chladného a bez života. Bylo to, jako by se životní energie nevrátila do celého mého těla.

Posadil jsem se v potemnělé ložnici a podíval jsem se na svoji ženu, která spala vedle mě. Přemýšlel jsem, co se mi právě stalo. Myslel bych si, že je to sen, až na to teplé světlo a ten láskyplný pocit, který jsem stále cítil. Přetrvával ve mě pár dnů.

To bylo tak výjimečné, že jsem přesvědčen o tom, že jsem opravdu prožil něco mimořádného..

Základní informace:

Pohlaví: Muž

PBS se stalo: 1984

Prvky PBS:

Byl váš zážitek spojen s ohrožením života? Spal jsem v posteli - Nemoc, trauma nebo jiný stav, který by nemusel být považován za život ohrožující. Měl jsem rakovinu a trpěl spánkovou apnoe. Mohl to být záchvat apnoe. Účinky chemoterapie oslabily mé tělo, takže jsem nedostal „záchvat“ (a neprobudil se), když mi došel vzduch.

Cítili jste se odděleni od fyzického těla? Ano, cítil jsem se jako tělo se všemi končetinami, ale vypadalo to spíše jako obrys těla, jakýsi temný objekt s jasným nebo bílým obrysem ve tvaru člověka. Žádné jeho vlastnosti si nepamatuji.

Ve kterém okamžiku jste během zážitku byli na nejvyšší úrovni vědomí a bdělosti? Stalo se mi to, když jsem spal.

Zdál se vám čas rychlejší, nebo pomalejší? Zdálo se mi, že čas běžel velmi rychle. Spousta vjemů se na mne nahrnula v hrozném spěchu.

Vstoupili jste do tunelu, nebo jím prošli? Připadalo mi to jako bych se ponořil do louže vody. Nevím, jestli se to dá vnímat jako průchod.

Setkali jste se, nebo jste se nějak jinak dozvěděli o jiných zesnulých (nebo živých) bytostech? Ano - Ta světelná koule, která vypadala lépe jako slunce.

Jaké emoce jste během vaší zkušenosti cítili? Nejprve strach, když jsem si uvědomil, že umírám. Pak překvapení, v momentě kdy jsem si uvědomil, že to je „normální“. Pak trochu hloupě, když jsem přemýšlel o svých zbytečných obavách. Pak něco velmi intenzivního; emoce naprostého klidu a štěstí. Ten pocit byl tak ohromující, že pro vysvětlení skutečně nejsem schopen najít slova.

Měli jste pocit, že najednou rozumíte všemu? Všechno, pochopil jsem, proč jsem měl rakovinu. Pochopil jsem, že můj život není mým osobním majetkem, ale že „patří“ všem ostatním. Pochopil jsem, že vše, co se ode mě očekávalo, bylo starat se o to, co se děje ostatním a být jim nápomocen, pokud mohu.

Viděli jste scény z vaší minulosti? Myslím si, že jsem viděl jen nepatrný fragment z mé minulosti, díky kterému jsem se necítil dobře.