Popis zkušenosti:

Když mi bylo 41 let, umírala jsem na selhání jater a náhlé žaludeční krvácení, které vyžadovalo 12 jednotek krve. Pamatuji si na to, jak mi pomohli do postele, a na trýznivou bolest v celém těle a hlubokou slabost. Byla jsem v nemocnici 2 měsíce a nyní podle lékařského názoru – v terminálním stádiu. Byla jsem zcela orientována na své okolí a vážný stav mého těla, sklíčená a v obavách. Doma jsem měla čtyři děti, které mě potřebovaly. Najednou jsem si začala stěžovat na bodavě jasné světlo v očích. Zdálo se však, že mi nikdo nepomůže. Zesílilo to. Pak jsem si všimla, že moje bolest mizí – a zatlačila jsem prsty ze strany do nohy. Po celém mém těle bylo lékařské vybavení, mohla jsem to „jasně vidět“ a pak jsem se cítila paralyzována a „v pohodě“.

Potom jsem viděla každého v celé místnosti, mnoho lékařů a dalších a bylo mi jich „líto“. Cítila jsem se velmi inteligentní a pohyblivá. Viděla jsem svého manžela, jak přichází ke vchodu do nemocnice. Podívala jsem se na sebe a vypadala jsem velmi malá a k nepoznání. Bála jsem se, že to nejsem opravdu já. Zdálo se, že jsem se pohybovala nohama napřed velmi vysokou rychlostí a pokaždé, když jsem zvedla hlavu, neviděla jsem konec chodby. Najednou mě obklopil hluboký mír, teplo a láska. Ta „situace“ byla nesmírně magnetická a pocit lásky intenzivní. Nebála jsem se, cítila jsem se jako doma a v klidu. Obklopila mě intenzivní přítomnost lásky. Měla jsem „představy o smyslu života“... zdálo se, že jsem porozuměla, co mám dělat dál, aniž mi to bylo řečeno. Zdálo se mi, že mám ještě udělat více „práce“, ve které budu nějakým způsobem „pokračovat“. Cítila jsem se unavená... a neměla jsem v úmyslu odtamtud odejít. Poté jsem cítila, jak se moje bolest vrací, ta pak ještě zesílila, a já si pomyslela: „Jsem zpět“...

Moje další myšlenka byla – „zlepším se a ti lidé o o tom nevědí“ – zkusila jsem promluvit, ale byla jsem příliš nemocná. Později jsem byla na jednotce intenzivní péče a zdráhala jsem se na tuto zkušenost pomyslet... a po propuštění z nemocnice, o několik týdnů později, jsem si uvědomila, že o tom nemohu s nikým mluvit bez pláče. K doktorovi jsem chodila každý týden a konečně jsem sebrala odvahu mu to říct. Potřásl hlavou a řekl: „No, mysleli jsme, že jste byla dvakrát pryč.“ Po dlouhou dobu jsem se cítila tak změněná, že jsem si myslela „Já už nejsem „já“. Prostě jsem se cítila jako jiný člověk a nedokázala jsem to nikomu vysvětlit. Trvalo mi rok, než jsem se vzpamatovala.

Během prvního týdne doma jsem hodně spala. Jednou jsem se probudila v posteli vleže na zádech. Byla jsem nahoře v patře sama a ještě jsem potřebovala někoho, kdo by mi pomohl vstát ze židle atd., ale nyní jsem seděla vzpřímeně na posteli a dívala se přes své levé rameno, opírajíc se o ruce. Zdálo se mi, že vidím, jak mé tělo stále leží na posteli a že jsem se od něj „oddělila“. Rychle jsem si lehla na postel a zůstala jsem nehybně ležet. Bála jsem se znovu zkusit zvednout a vstát z postele. Tuto epizodu si také nechávám pro sebe!

Toto vše se stalo před 20 lety a dodnes se cítím „jinak“. Nikdo nemá lidská slova, která by přiměla jinou lidskou bytost, aby skutečně porozuměla tomu, co taková zkušenost způsobila ve vašem životě, nebo jak hluboké byly vaše pocity. Říkat to všechno někomu druhému je frustrující a vždy víte, že tomu asi nebude rozumět, a také může dojít k jisté ztrátě posvátnosti. Cítím větší toleranci ke každému, ale v některých ohledech se zdá, že tomuto nikdo nikdy neporozumí. Ještě jsem zapomněla zmínit, že během mého pbs se mi zdálo, že jsem „úplným člověkem“; chci říct, nezdálo se, že bych mi chyběla nějaká část, jako části těla atd.:}! – vůbec jsem si neuvědomovala, že jsem něco jiného než moje úplné já.. Už žádná Barbara!? Také si myslím, že teď chráním své city mnohem víc než kdy předtím. Mám v životě úplně nový soubor hodnot...díky, že mi nasloucháte!

Jsem registrovaná zdravotní sestra, před svou nemocí jsem absolvovala tříletý kurz komerčního umění a v době své pbs jsem neužívala žádné léky. Během pbs jsem neměla žádnou „rekapitulaci“ života.

Je také pravdou, že když jsem si poprvé soukromě dovolila myslet na to, co jsem prožila, a věřila jsem, že jsem v pbs ve skutečnosti opustila své tělo atd., okamžitě mě udivila skutečnost, že jsem se cítila zcela „bez viny“! Byla jsem vychována jako katolička a denně jsem byla napomínána, že „budu souzena“ – ať už kvůli „smrtelným“ nebo „všedním“ hříchům. Soudila jsem, že být vinna a muset žít s následky hříchu a tím, že Bůh se tak či onak bude hněvat, je beznadějný životní úděl! Ale ukázalo se, že jsem se NIČÍM neprovinila! Cítila jsem přijetí a neuvěřitelnou lásku, neviděla jsem nikoho, ale cítila jsem „ohromující přítomnost“ tepla a lásky, silný pocit sounáležitosti a radosti.

Myslím, že je důležité poznamenat, že všechny mé krevní testy (testy krve z jater) byly následující den zcela normální a můj výdej ledvin byl také normální. Od toho dne byly všechny mé testy normální. Před kolapsem jsem měla ledvinovou zástavu - výdej byl pouze jeden kubický centimetr denně, moje váha klesla během mého pobytu v nemocnici z obvyklých 140 liber (63 kg) na 89 liber (40 kg).

Po roce jsem se ale vrátila do práce na částečný úvazek, stále hubená a křehká, a měla jsem nějaké bolesti, protože mi doktor řekl, že mám „zúžení kostí“ – ať už to je cokoliv. Nebojím se vám ale přiznat, že v tomto období svého života, když jsem se vrátila do práce, vždy se zdálo, že se moji pacienti zlepšili, když jsem tam byla! Zní to šíleně?! Upřímně řečeno, začala jsem to „testovat“, hned jakmile jsem si toho všimla. Měla jsem jsem často služby na JIP a zdálo se mi, že i ti nejhorší pacienti měli menší bolesti nebo lépe odpočívali atd. Dokonce i někteří z mých přátel v práci to komentovali a já žertem říkávala: „Ach, to je můj magický dotek“

Děkuji, a tyto komentáře přidávám pouze proto, abych byla upřímná a kompletní s informacemi, které nabízím, a chci, abyste ve svém studiu případů pbs našli nový úspěch! Tyto informace není třeba přidávat k mé první informaci, kterou jsem vám poslala. Jednoduše jsem si myslela, že může mít pro váš výzkum hodnotu.

Základní informace:

Pohlaví: Žena