Popis zkušenosti:

Byl krásný slunečný letní den a my byli na rodinné chatě v severním Michiganu. Jezdívali jsme tam každé léto, alespoň na týden. Před chatou byla řeka, ve které tekla průzračná voda. Tehdy jsem ještě neuměla plavat, tak jsem se tenkrát jen brodila vodou, kterou jsem měla někde ve výši hrudníku. Dívala jsem se na oblohu a poslouchala zvuky přírody, zamyšlená jsem udělala další krok a zjistila, že tam není dno. Okamžitě jsem šla pod vodu a proud řeky mě začal odnášet.

Poslední myšlenka v těle, na kterou si vzpomínám, že vidím pod vodou vše kolem sebe, protože ta voda byla fakt tak čistá. Další věc, na kterou si pamatuji, že jsem přišla do toho jasného bílého světla. Jakmile jsem do něj vstoupila, veškerý můj strach z utonutí pominul a já cítila, jak mě to světlo obklopuje. To jasné bílé světlo, které jsem viděla, bylo všude kolem mě. Nedívala jsem se do prostoru za mnou, ale vím, že bylo také tam. Pocítila jsem tu totální lásku, přijetí a cítila totéž co to světlo. Věděla jsem, že jsem součástí toho světla a k tomuto světlu jsem nějak patřila. Byla jsem doma. Pak jsem si v tom světle uvědomila něčí přítomnost a zjistila, že jsem také světlo. Byli jsme stejní, jen každý samostatně. Ve světle jsem nikoho neviděla, ani sebe, ani tělo. Světlo mi pak řeklo „jsi tady, aby ses naučila lásce a získala další znalosti“. Když mi to bylo řečeno, byly mi předány všechny významy a pochopení slova láska. To slovo „láska“ nebylo jen o fyzické lásce, ale o lásce k přírodě, přijímání všech lidí jako sebe sama a všeho, co se k takové lásce vztahovalo. To samé bylo s vědomostmi. Nešlo jen o znalosti z knih, ale o znalosti různých kultur a minulosti světa. Když mi to poznání bylo předáno, pochopila jsem nejen svůj účel na Zemi, ale i důvod, proč jsme tady všichni: celé lidstvo.

Když se nyní podívám zpětně na svůj život, zjišťuji, že jsem dělala přesně to, co mi bylo ve světle ten den řečeno. Můj život byl hlavně o sebevzdělávání a od doby internetu, jsem si našla mnoho přátel po celém světě. Když jsem tam byla, čas ztratil význam. Nevím, jestli jsem tam byla jen pár sekund, minut, nebo déle. Věděla jsem, že moje tělo je v bezpečí, už když jsem vstoupila do světla. Věděla jsem, že se vrátím do svého těla. Nepamatuji si, jak jsem světlo opustila. Nepamatuji si, jak jsem se dostala zpět do svého těla. To vše zůstalo zavřené. Protože jsem tady zpět, můžu se jen domnívat, že jsem asi narazila na mělké místo v řece, dokázala vstát a vyjít z řeky. Měla jsem sakra co dohánět, když jsem se další rok učila ve škole plavat. Trvalo mi docela dlouho, než jsem se naučila splývat s obličejem pod vodou.

Základní informace:

Pohlaví: Žena

PBS se stalo: léto 1962