Popis zkušenosti:

Nevznášel jsem se nad tělem, ani nikam necestoval. Okamžitě jsem byl na druhé straně a ihned jsem si to uvědomil. Opakovalo se to třikrát. Pokaždé, když jsem zemřel, bylo to stejné.

Mé poznání se ani tak neopakovalo, jako spíše pokračovalo. Neměl jsem vůbec strach. Nejprve jsem viděl něčí tvář. Nebyla to tvář Ježíše, Boží, ale jakási univerzální tvář. Vypadalo to jako všechny mužské i ženské tváře, které kdy existovaly. Stejně vypadaly ty oči, do kterých jsem hleděl. Kdyby mě policejní portrétista požádal, abych tu tvář popsal, nedokázal bych to. Byla ode mne asi půl metru daleko a já se díval tak upřeně do těch očí, že si nepamatuji, jestli ta bytost měla vlasy nebo dokonce tělo. Na tom ale nezáleželo.

Zeptal se mne klidným hlasem. „Co jsi dokázal?" Odpověděl jsem: „Nerozumím?“ Opět velmi klidně řekl: „Dokázal.“ V tom okamžiku, jako když mě udeří baseballovou pálkou do obličeje, jsem uviděl události ze své minulosti. Nebyly to zrakové halucinace, nebo jen fráze, že se mi život promítl před očima. Byly to konkrétní události z mé minulosti, některé mi připadaly triviální a jiné důležité. Před několika lety přišla hladová kočka na naši verandu. Mňoukala a žadonila o jídlo. Nechal jsem ji bez povšimnutí odejít. Velmi reálné události ve všech detailech. Vina, svědomí? Nevím. Některé situace byly vážné a ošklivé, hlavně když jsem byl mladší, ale nebudu je zmiňovat. Uvědomil jsem si, že když přejdeme na druhou stranu, nejsme nikým souzeni, ale soudíme sami sebe. Nejsme souzeni ani tak podle toho, co jsme v životě udělali, ale podle toho, co jsme neudělali. Bylo to svým pojetím absolutně ohromující. Protože nikdo nedokáže obelhat sám sebe.

Připadlo mi, jako by se mi otevřela hlava a všechny znalosti vesmíru do ní byly natlačeny tlakem i objemem požární hadice. Najednou jsem rozuměl neprosto všemu. Nebylo to o Bohu, ale spíše o kosmickém vědomí. Chcete-li, ve všem jsem viděl dílo "Velkého ducha". Vše je buď živé, nebo se skládá z této všezahrnující moudrosti. Prach, kameny, dech kamzíka, virus e-coli, větrné víry na Marsu, lak na mém stole i sluneční vítr z hvězd. Všechno. Úplně všechno!

Nesnažím se vám říci, že teď vím všechno lépe, nebo jsem lepší, než vy. To bylo jen další z mých prozření, když na to teď myslím. Nejsme o nic lepší než nejprimitivnější mikrob, jen si to myslíme. Naše ego, nás zraňuje nejvíce. Stát se moudrým je, jako být vržen do oceánu soucitu.

Vím, že je to pravda, i když mi to nikdo nevěří. Je mi to jedno. Nebudu to křičet na lidi ze střechy, nebo se vnucovat do nějaké show. Ve skutečnosti je mi velmi líto, že to nemůže být zjeveno celému lidstvu. Uvědomuji si také, proč to tak je. Nevím, jak to mám vysvětlit. Stalo se mi to před pár měsíci a já se stále potýkám s tím, co jsem viděl, a co jsem při tom cítil. Bylo to naprosto ohromující, krásné a úžasné. Často se přistihnu, jak radostí pláču. Jako právě teď, což mi znesnadňuje můj prožitek dopsat.

Řekl jsem o tom jen dvěma lidem. Kolegovi v práci, který mě první oživoval v učebně a mé ženě. Třetí jste vy.

Jsem si tím naprosto jistý a už se nebojím zemřít. Neměli bychom truchlit nad mrtvými. Postrádejte je, pamatujte si je, ale netruchlete. Moje žena to sice nechápe, ale rozumím ji. Nečekám, že někdo pochopí, co se tím snažím říct.

Základní informace:

Pohlaví: Muž

PBS se stalo: 16. – 17. 7. 2004

Prvky PBS:

Byl váš zážitek spojen s ohrožením života? Srdeční infarkt a klinická smrt (komorové fibrilace). Byl jsem klinicky mrtvý třikrát během dvou dnů. V lékařské zprávě mě označili za mrtvého hned po příjezdu do nemocnice.

Jak hodnotíte obsah své zkušenosti? Pozitivně.

Zdál se vám čas rychlejší, nebo pomalejší? Vše se dělo najednou; čas ztratil veškerý význam. Tady možná uběhla minuta, ale tam to byly hodiny, týdny, možná měsíce.

Porovnejte prosím vaše sluchové schopnosti od normálu. Nejsem si úplně jistý. Myslím, že jsem slyšel jakýsi velmi hluboký zvuk, někde v dálce – violoncello, nebo něco podobného. Nevím to určitě, byl jsem zaneprázdněn jinými myšlenkami.

Viděli jste ve své zkušenosti nějaké bytosti? Nadpozemské bytosti.

Viděli jste nadpozemské světlo? Nevím, co mám odpovědět, když se na to ptáte. Byl jsem tak zaujatý tím, co jsem pozoroval a cítil, že si nepamatuji, jestli tam bylo světlo nebo tma. Legrační, ale asi na tom nezáleželo.

Zdálo se vám, že jste navštívili jiné, nadpozemského světy? Mystická nebo nadpozemská říše Štěstí, Zázraků, Pokory a neuvěřitelné moudrosti.

Jaké emoce jste během vaší zkušenosti cítili? Všechny emoce, které existují. Moje pocity? Bylo to úžasné.

Změnilo se po PBS vaše náboženství nebo víra? Více to teď chápu. Věřím, že život je dar a neměli bychom si jej brát, pokud to není nezbytně nutné.

Změny po PBS:

Bylo pro vás obtížné vyjádřit PBS slovy? Ano, bylo to tak úžasné, poučné, ohromující, že by tomu nikdo nevěřil. Nemyslím si, že to bylo způsobeno nedostatkem kyslíku v mém mozku. Bylo to tak reálné, jako když vás kopne osel do hlavy.

Máte po své zkušenosti nějaké duševní, nebo jiné neobvyklé speciální schopnosti, dary, které jste před touto zkušeností neměli? Ano. Nyní jsem úplně v klidu. Nejen smířený sám se sebou, ale s celým světem.