Popis zkušenosti:

Můj prožitek blízkosti smrti se mi stal po operaci srdce. Těsně před operací jsem už byla v kritickém stavu a pomalu umírala na městnavé srdeční selhání způsobené vrozenými srdečními vadami spojenými s Holt-Oramovým syndromem. Celý rok před operací jsem neměla žádné velké problémy se srdcem, jen pár stentů. Lékaři mi naznačovali, že si nejsou příliš jisti, zda tu operaci zvládnu, protože jsem modrala a dýchala nepravidelně. Samotná operace proběhla dobře, po ní jsem byla převezena na jednotku intenzivní péče. Všechno vypadalo dobře, než odstranili intubaci a nechali mne dýchat samotnou. Měla jsem s dýcháním velké problémy a musela jsem být znovu intubována.

Abych to zkrátila, opakovalo se to celkem třikrát za dobu šest týdnů a musela mít žilní katetr v tříslech s balónkem, který pulzoval s každým úderem srdce. V této fázi jsem občas měla krátké okamžiky vědomí, kdy se lékaři pravidelně pokoušeli zjistit, zda jsem schopna sama dýchat, ale myslím, že jsem byla většinou v bezvědomí. To byly chvíle, kdy jsem byla v kritickém stavu. Lékaři sdělili mé rodině, že mám pětadvacetiprocentní šanci na přežití a jestli to přežiju, pak je velmi pravděpodobné, že budu mít poškozený mozek.

V jeden okamžik mého bezvědomí jsem si pomyslela, že umírám. Pamatuji si, jak jsem se slyšela říkat: „Umírám." Ta myšlenka mě vůbec nerozrušila. Pak nastal krátký okamžik tmy a po něm jsem viděla sama sebe ležet v nějaké místnosti, tak mi to místo připadlo. Místnost byla zalitá světlem, a přestože bylo velmi jasné, nebylo oslňující jako světlo sluneční. Popsala bych jej, jako příjemné zlato-bílé světlo procházející skrze skleněnou stěnu. V tu chvíli jsem se cítila velmi milovaná, klidná a uvolněná. I když jsem tam nikoho jiného neviděla, věděla jsem, že nejsem sama. Po chvíli jsem uslyšela jemný mužský hlas, který mi řekl: „Budeš v pořádku, nezemřeš.“ Měla bych asi také objasnit, že když říkám hlas, tak jsem ho vlastně neslyšela, ale ten hlas byl v mé hlavě. Pamatuji si, jak jsem si pomyslela, že jsem musela zemřít a odejít do nebe. To je vše, co si ze své zkušenosti pamatuji. Také si pamatuji, že jsem nebyla rozrušená, nebo vyděšená.

Základní informace:

Pohlaví: Žena

PBS se stalo: Březen 1997

Prvky PBS:

Byl váš zážitek spojen s ohrožením života? Ano - Chirurgický zákrok a život ohrožující událost.

Jak hodnotíte obsah své zkušenosti? Pozitivně.

Cítili jste se odděleni od fyzického těla? Ano, pamatuji si, jak jsem se na sebe dívala dolů. Vypadala jsem velmi klidně.

Vstoupili jste do tunelu, nebo jím prošli? Pamatuji si okamžik temnoty, ale nejsem si jistá, jestli jsem prošla tunelem atd.

Setkali jste se, nebo jste se nějak jinak dozvěděli o jiných zesnulých (nebo živých) bytostech? Ano, nikoho jsem sice neviděla, ale nebyla jsem sama.

Viděli jste neobvyklé světlo? Ano, bylo to velmi jasné světlo, nebylo oslňující jako sluneční světlo, spíše bych jej popsala jako příjemné zlato-bílé světlo.

Jaké emoce jste během vaší zkušenosti cítili? Zpočátku trochu nejistě a úzkostně, ale převládal pocit bezpečí, lásky a pohody.