Popis zkušenosti:

Klikněte na odkaz, nebo sjeďte dolů pro čtení:

1. PROŽITEK

2. DODATEK PROŽITKU, poté co sdílel jeho příběh. 

POPIS PROŽITKU:

Byl jsem na vyšetření u lékaře, abych zjistil proč nemohu, poslední tři roky, chodit příliš daleko, aniž bych usnul. Jakákoliv fyzická námaha pro mne byla vyčerpávající. Po provedení vyšetření s obarvením krve byl doktor velmi překvapen, že ještě žiji, protože z osmdesáti pěti a devadesáti pěti procent byly obě mé srděční tepny ucpány. Doktor mi řekl, že mám zůstat ležet na stole, protože nechce být zodpovědný za to, co by se mohlo stát, kdybych vstal. Podle všeho jsem měl být buď mrtev, nebo umřít velmi brzy. Akutní oprace trojitého koronárního bypassu byla naplánována na následující ráno.

To ráno, před operací (3.duben,2000), přivedla přítelkyně moje děti, abychom se viděli.  Moje dcera mi řekla, že by byla ráda, kdybych jí zamával z okna, až budou na parkovišti - protože už ví, které okno je od mého pokoje. Sestra mi dala něco, co mne ihned úplně odrovnalo, takže jsem svým dětem tenkrát na rozloučenou nezamával. Pocit viny mne pronásledoval během celého prožitku.

Když jsem poprvé umřel na operačním stole, nevěděl jsem že jsem mrtvev. Nebyla tam žádná zkušenost s opuštěním těla, žádný tunel, žádné světlo na konci tunelu, žádní duchové, nic. Byl jsem mimo tělo a objevil se na nejkrásnějším místě, které jsem kdy spatřil. Světlo tam nebylo viditelné, ale mé smysly se zaplavily všezahrnujícími dojmy, které náhle prostoupily moji bytost. Tato zkušenost byla tak intenzivní, že se to dá jen ztěží popsat, protože to neodpovídá běžné logice. Tohle bylo zcela prostoupeno emocemi a city. Slova jsou příliš omezený způsob, ale přesto se to (co se stalo) pokusím popsat tak nejlépe, jak jen budu schopen.

Smysly byly extrémně citlivé a vůbec nefungovaly jako na zemi. Slova jsou naprosto neadekvátní, protože všechny smysly se vzájemně prolínaly. Máme na zemi rozsáhlou slovní zásobu, abychom mohli různými termíny popsat události, jak se nám jevily z našeho pohledu. I když jsem celou zkušenost jen cítil, pokusím se ji popsat slovy - z mého pohledu.

Tráva byla tak zelená, že jsem se na ni mohl jen ztěží dívat a bylo mi tak dobře! Mohl jsem trávu dokonce ochutnat  smyslem chuti, chutnala jako meloun. Měl jsem úžasný pocit, když jsem se trávou procházel – byl to neobyčejný, neskutečný pocit. Nejlépe by se to dalo popsat „ OH, PANE BOŽE! WOW!!!“ Centrum čichu nebylo v mém nose, ale jakoby by vůně byly přijímány lícemi pod očima, jako vnímání skrze vedlejší nosní dutiny.

Neměl jsem prostorové vidění do všech stran (360°), jak to mnozí lidé popisují. Myslím si, že to bylo ovlivněno mým zaujetím travou a bližších věci, které mne bezprostředně obklopovaly, poutaly mou pozornost a zbytek pro mne nebyl důležitý. Vstoupil jsem se tam předsíní. Tak bych to asi nejlépe popsal. Jenže jsem vycházel z předsíně toho domu ven, který ale nebyl dům, ale také ani venek. Něco mezi tím, místo s největším provozem hostů pro odložení svršků, botů, aby se připravili na přechod do dalších prostorů.

Potom se objevily, z levé strany, tři žlutá světélka, ze strany neuvěřitelně a intezivně zelených pínií ( barva javorového listu v letním období, přes které přechází sluneční jas). Měl jsem pocit žluté a chutě limonády. Ne žlutou jako banánovou, ale byla to čistá emoce a pocit žluté. Něco jako druh plamínku, tancujícího na vrcholu svíčky, během cituplné večeře plné emocí a také jako cítění tepla, žlutého slunečního světla. Doopravdy jsem jej neviděl, ale věděl jsem, že tam je. Nedokázal jsem opravdu pojmenovat tyto subjekty, andělé, nebo ďáblové. Bylo to spíše jako postavy, které byly stvořeny jakoby z potencionální napětí baterií, byly energií, která je jen tam.

Neslyšel jsem ušima, ale spíše někde uprotřed mé hlavy, v blízkosti zadního laloku. Bytost na pravé straně se mnou telepaticky hovořila. Hovor neprobíhal ve slovech, jako zde, ale předáváním pocitů s hlavní podstatou myšlenky. Bytost mi řekla „můžeš tady zůstat, jestli budeš chtít, nebo můžeš jít zpátky. Pokud ale půjdeš zpátky, musíš něco udělat.“ Věděl jsem, že se z nějakého důvodu musím vrátit. Ten důvod byl pocit, že ještě nemám vše splněno, ne tedy proto, že musím něco udělat. Špatně se to vysvětluje, ale něco jako když jste šéf a něco se musí udělat, ale kdo to udělá?  Zvolil jsem si tedy návrat, abych dokončil těch pár úkolů.

Jedním z mých úkolů, které mi kolovaly v hlavě, byly moje děti. I tak šťastný, jak jsem tam byl, stal jsem nekontrolovaně smutný. Pamatoval jsem si, že jsem se s dětmi nerozloučil. Musel jsem jít zpět a rozloučit se s nimi. Pak už jsem byl v mém těle.

Uff! Viděl jsem rozpěry žeber a slyšel jak nějaký chlapík něco křičí. Sledoval sací zařízení, které nasávalo krev z hrudníku. Cítil jsem levou ruku a nohu v jednom ohni, jak z nich vzali cévy pro srdeční bypass. Cítil jsem tíhu tlačící mi na srdce, nemohl jsem dýchat. AU! To bolí! A „prásk“ byl jsem zase na druhé straně.

Opět tam nebyl tunel, duchové. Prostě jsem tam byl zpátky. Nicméně, tentokrát to bylo jiné. I když jsem tam byl z devadesáti procent, měl jsem pocit, že jsem tam nyní nebyl úplně. Prožitek byl téměř stejný, ale o deset procent méně intenzivní než poprvé. Tentokrát  mne nevítaly dveře předsíně.

Byl jsem nadšen, ze setkání s mou babičkou Memé. Vypadala jako na fotografiích z alba, na kterých byla zachycena, den před její svatbou. Byla mladá, zdravá a zářivá. Babička pro mne byla vždy vyjímečná, vždy jsem věděl že ona jediná mne opravdu miluje. Nemusel jsem nic dělat, ona mne prostě milovala protože jsem se narodil. Jedna z prvních věcí, která se mi stala byla má otázka, proč tam jsem. Memé byla velmi věřící a já ne. Byl jsem zvědavý, proč jsme na stejném místě.

Memé mi řekla, „Billy, nemůžeš jít dál, nemůžeš zde zůstat, musíš jít zpět.“ Namítal jsem, že v těle mne všechno bolí. Řekla, že půjde se mnou, ale nemohu tam zůstat. Chtěl jsem ji obejmout, ale nemohl jsem, protože měla formu nějaké mydlové bubliny. Cítil jsem obětí, ale věděl jsem, že mne neobjímá fyzicky. Je to jako bych říkal, že objetí je na deset procent fyzické a zbytek je něco jiného.

Když jsem vklouzl zpět do těla, tak mne k mému překvapení nic nebolelo. Všiml jsem si, že v operační místnosti je nové světlo umístěné nad operačním světlem, které bylo jasněší než to klasické operační světlo. Věděl jsem, že to je Memé, která také vyhodila moji ruku a udeřila doktora. Slyšel jsem hlas „je zpátky.“ Hned obnovili jejich oživovací činnosti a dokončovali operaci. Memé zastavila bolesti, jakoby si je vzala a já si uvědomoval, že se na mne směje.

Sžívání se světem bylo opravdu složité, byl jsem v hluboké depresi. Vše co jsem si uvědomoval, byl člověk, který je mi fyzicky vzdálený. Zoufale jsem nechtěl být na této straně, ale na druhou stranu současně věděl, že jsem opravdu chtěl být s mými dětmi. Věděl jsem, že chci zůstat kvůli nim.

Po mém uzdravení jsem věděl, že mé poslání je pracovat s dětmi a věděl, že bude potřeba zachránit další ztracené duše (hra - dungeon and dragons den /hladomorna a dračí doupě/). V červnu roku 2002 jsem se cítil někým osloven. In June, 2002. Měli jsme velké rodinné setkání a já šel pro pizzu na místo, kde jsem ještě nikdy nebyl. Naproti pizzerie jsem spatřil prázdný obchod a řekl jsem si, že tady to asi nemá cenu. Mé racionální myšlení mi napovídalo, že tohle je malé město, než aby mohlo podporovat Doupě. Ale, najednou jsem potkal nejméně čtyřicet dětí na jedné a viděl asi třicet dětí na druhé straně prázdného obchodu a hned věděl, že tohle je místo kde bych měl vystavět Doupě a splnit tak část úkolu, pro kterou jsem se vrátil na zemi. Další den jsem si pronajal ten prostor a 22. června 2002  (na letní slunovrat) byl otevřen Codyův Hrad.

DODATEK PROŽITKU

Týden po mém prožitku jsem poprvé mluvil o svém PBS a začal jej integrovat do mé běžné reality. Vždyť jsem měl ten nejkrásnější zážitek.

Seděl jsem v pátek ve 2:30 ráno u počítače, v chatovací místnosti. Běžně ignoruji nabízená okna na obrazovce, protože vás většinou zvou na porno stránky. Nicméně tentokrát jsem na nabídku kliknul, místo abych ji ignoroval. Okamžitě jsem pocítil jakoby klávesnící projela elekřina do mé ruky a úplně mne zamrazilo. Žena na druhé straně měla také zkušenost PBS.

Běžně se neptám žen, na jejich personální údaje, dokud je neznám. Tentokrát jako bych byl nějakou silou nucen to udělat. Požádal jsem ji, aby mi dala číslo telefonu, abych s ní mohl hovořit telefonicky a ona mi ho dala. Tak jsem jí zavolal a během hovoru jsem byl nucen se zeptat kde bydlí. Dala mi adresu a já se dozvěděl, že je to jen pár hodin jízdy autem. Tohle chování je u mne naprosto neočekávané, ale nemohl jsem si pomoci nutkáním to udělat. Skočil jsem ihned do auta a jel přes půlku státu, abych tam byl co nejdříve. Věděl jsem nějak, že za ní musím jet, a že to musí být teď hned.

Nevěděl jsem přesně kam jedu, protože jsem tam nikdy před tím nebyl, ale přijel jsem tam bez problémů. Vítala mne ve dveřích a myslela si, že jsem si tam přijel jen užít. Musel jsem jí tedy vysvětlit, že jsem to neměl v úmyslu a jsem tam proto, abych jí předal zprávu. Mělo se jí stát něco velmi špatného do dvaceti čtyř hodin a ona potřebovala, abych jí to sdělil a vyhnula se tak velkému trápení. Vědomě jsem dělal něco, co jsem před tím nikdy nedělal. Nemohl jsem si prostě pomoci.

Položil jsem své ruce na její hruď, jednu zepředu a druhou zezadu v blízkosti jejího srdce a řekl jí „zde je tvoje síla.“  Zdálo se mi, jako bych z ní něco vyjmul. Zcela náhle se objevil intenziní pocit přenosu mojí energie na ni. Přišlo to ze solar plexu, ve tvaru obdélníku. Energie, která přecházela ze mne na ni, byla jako proud vzduchu z fénu. Nakonci se mi udělala husí kůže na rukou a vlasy mi stály na hlavě. Řekl jsem jí, že to byl dar energie a že já byl jen posel.

Bylo ráno a protože byla diabetik, šla si vzít své ranní prášky. V tom zazvonil telefon a my oba věděli, že to je ona „destruktivní zpráva.“ Zvedla telefon a začala plakat. Dozvěděla se, že její matka leží na jednotce intenzivní péče. Požádala mne, abych ji odvezl do nemocnice, protože její matka je v komatu. Řekl jsem jí, že to je její vlastní úkol, který musí zvládnout sama, a já ji tam brát nemohu. Uvědomoval jsem si, že její matka mne poslala, abych jí předal dar energie a byl s její dcerou, až tuto zprávu obdrží.

Jakmile dostala tu smutnou zprávu a šla si vzít její inzulín, dostal jsem další nával energie, která ze mne vystřelovala. Ona stála, jako když jelen ztuhne v noci na cestě, polapen do světel jedoucího auta. Byla ztuhlá asi deset vteřin a pak se otočila tváří ke mně. Plnila si injekci inzulínu se záměrem zabít sama sebe, na předávkování inzulínem. Řekl jsem jí, že zrovna dostala dar, takže by to teď dělat neměla.

V tom okamžiku to bylo, jakoby ji obklopil štít silné energie. Vířil kolem ní shora-dolů, jako tornádo. Objevila nový pocit smyslu své síly a poslání. Popadla svoje oblečení a byla připravena jít do boje. Bylo úchvatné pozorovat její přeměnu.

Po cestě jsem byl vyčerpaný na několik dnů spánku. Vzpomněl jsem si na předání síly a byl jsem jako znovuzrozený. Jel jsem domů, jako bych před tím spal spoustu hodin.

Základní informace:

Druh zážitku:    Muž

Datum, kdy se PBS udála:  4/2000

Byla vaše zkušenost spojena s ohrožením vašeho života?    Ano   Chirurgický zákrok, operace srdce

Prvky PBS:

Jak chápete obsah vaší zkušenosti?     Rozrušení

Mohly vaši zkušenost ovlivnit nějaké drogy, nebo léky?   Ano, byly mi podány předoperační léky.

Byl váš zážitek, v některých projevech jako sen?   Ano, něco bylo neskutečné, jako bytosti a moje babička Memé.

Zážitek obsahoval, včetně:   Stav mimo tělo

Cítili jste se odloučeni od fyzického těla?   Ano, vyklouznutí a vklouznutí do těla/reality, to se mi stalo dvakrát.

V které fázi během zážitku jste byli na nejvyšší úrovni vědomí a ostražitosti?     Neskutečná čilost

Vypadal čas rychlejší, nebo pomalejší?   Připadalo mi, že se vše odehrálo najednou, nebo se čas zastavil, nebo ztratil smysl.   Čas zcela ztratil smysl.

Porovnejte váš sluch během zkušenosti, s vaším každodenním sluchem, těsně před zkušeností.  Ano, hovořil jsem se třemi bytostmi, každá mi položila podobnou otázku, ale duševně – ne ve slovech – odlišnou formou komunikace.  

Prošli jste tunelem?   Ne 

Zážitek obsahoval, včetně:   Přítomnost zesnulých

Setkali jste se, nebo měli jakékoliv, vědomí o zemřelých (či žijících) bytostech?     Ano, Tři světelné/barevné/ osoby – které se mnou hovořily, ale ne verbálně. Zavolejte mi prosím, tohle je opravdu stresující to popsat správně.

Viděli jste nadpozemské světlo?     Ne 

Zážitek obsahoval, včetně:   Nadpřirozená krajina nebo město

Viděli jste nějaké jiné nadpozemské světy?    Nějaká kouzelná nadpozemská říše.

Jaké emoce (pocity) jste cítili během zážitku?    Udiven; smutek při odchodu; rozhodnut jít tam zpět; frustrovaný že musím zůstat a něco vykonat…

Zážitek obsahoval, včetně:    Výjimečné vědomosti nebo smysly

Měl(a) jste pocit pochopení všeho?     Všeho o vesmíru, všichni jsme spojení a toto spojení je částí většího systému. Člověk je jediný tvor, který užívá vzorce příčin a následků. Sobecké používání myšlení je v rozporu se vzorem příčin a následků pro vesmír a vytváří nerovnováhu mezi ním a vesmírem. Nastává tak naprosté odpojení od toho, kdo jsme a jak bychom měli být součástí vyššího systému. Spíše než žít na světě, se jej snažíme ovládnout. Tímto nejsme součástí světa – cítím jak svět pláče.

Vrátil jsem se s posláním a snažím se jej teď naplnit.

Měli jste vizi minulosti a jednotlivých událostí?   Náboženství jsou bandy, myslící jen na svoje kecy!

Byly vám předány vize (události) z vaší budoucnosti?     Události z budoucnosti světa.  Ano, věděl jsem, že mám otevřít hladomornu a dračí doupě, abych pomohl dětem. Já jsem se mohl vrátit jen proto, že udělám změny v některém z  lidských životů. Měl bych říci ve více životech, ale zejména jedné osoby. V prožitku jsem to viděl takto: /Jedna žena přišla do Doupěte, měla mokré vlasy a snažila se, aby na mne nekřičela. Byl jsem klidný a schopen jí pomoci. Pak následovalo období dvou – dvou hodin, dvou dnů, dvou let, nevím – prostě dvou. Po kterých budu moci odejít z tohoto světa a být propuštěn z této reality./ Realita dnešního světa je naprosto příšerná, cítím se jako drak bez ocasu a bez stability – točím se neustále dokola a hroutím se. Musel jsem se vrátit, byla to dohoda. To je prostě můj osud a ta žena je v tom milníkem. Musel jsem se vrátit, abych uspokojil tyto požadavky a také dát dětem sbohem.

Dospěl jste k nějaké hranici, nebo hranice fyzikální struktury? Ano, podruhé, když jsem tam byl, jsem se snažil odrazit od zdi a obejmout moji babičku Memé.   

Dospěli jste k hranici, ze které není návratu?   Dospěl jsem k bariéře, kterou jsem nemohl  překročit. Jinak bych se již nevrátil, poprvé jsem dostal na výběr, jestli zůstat, nebo jít dál a já si vybral vrátit se. Vybral jsem si návrat, protože jsem chtěl dát mému synovi (který měl sedm let) sbohem.

Bůh, Duchovno a Víra:

Jaké bylo vaše náboženství před vaší zkušeností?     Žádné

Jaké ja vaše náboženství nyní?     Žádné, anti-věřící - náboženství je mystifikace.

Změnila se vaše vira, ve svých hodnotách a přesvědčeních, protože jste měli vaši zkušenost¨?    Ano,  není třeba se bát smrti. V červenci 2002 zemřel můj syn v jednadvaceti letech při autonehodě. Byl jsem u jeho postele a byl jsem mu schopný to říci, i když byl v komatu a já byl rozrušen. Připadalo mi divné, že jsem necítil žádné emoce, které bych jako člověk měl cítit. Řekl jsem mu, že bych rád šel s ním protože odchází do neuvěřitelně krásného místa. Můj syn byl velmi smutný, že nemůže dokončit všechny svoje záležitosti, které chtěl vykonat, dodělat a cítil smutek. Věděl, že vše je O.K. a odešel z tohoto světa. Šel jsem to říci zdravotní sestře, která tam v tom okamžiku nebyla. Ta trvala na tom, že dýchal = je na živu…

Ano, dospěl jsem k přesvědčení, že „organizované náboženství je největší podvod lidstva“ páchané na lidech. Mám v sobě obrovskou nenávist k organizovanému náboženství. Byl jsem vychovaný katolík, ale po mém PBS jsem z náboženství velmi rozčarovaný. Ztratil jsem nejlepšího přítele, kazatele  který byl jako můj bratr, ale já nevydržel ty kecy, které lidem říkal.

Zážitek obsahoval, včetně:   Přítomnost nadpřirozených bytostí

Pokud se jedná o náše pozemské žití, je to jiné než náboženství:

Změny ve vašem životě od doby vašeho zážitku PBS:   zmenšení iniciativy

Jaké změny nastaly ve vašenm životě po vašem zážitku?   Nechci se příliš opakovat.

Změnili se nějak konkrétně vaše vztahy po PBS, protože jste měli tento zážitek?    Otevřel jsem obchod v nejhorší oblasti, kterou jsem si mohl vybrat, ale přesto všechno, to bylo nejlepší místo.

PBS opravdu povýšilo můj život. Nemohu být sám s mojí přítelkyní (matkou dětí) , když jí teď vadí být se mnou v jedné místnosti. Snaží se mne vykopnout z domu a to jsme spolu byli čtrnáct let. Vkládal jsem svůj život do dětí, protože se narodili. Velmi lpím na svých dětech, i když jsem nebyl schopen s nimi sdílet fyzickou námahu. Snažím se vypořádat se všemi těmi intenzivními pocity z PBS a nyní i ze zničeného vztahu. Zatím mám v sobě hodně emocí, že je to vhodné snad jen pro zeď nářků. Nejvíce mi chybí mazlení se svými dětmi , než jdou do školy – to je pro mne opravdu velmi těžké. Domov není pro mne jiná strana, ale strana kde jsou mé děti. Jestliže někdy opustím tuto rovinu bytí, stejně budu dohlížet na své děti.

Po PBS: 

Změnila se vaše psychika, protože jste měli tento zážitek?     Zvýšená citlivost, uzdravování nebo psychické schopnosti.

Změnil se váš životní postoj,  protože jste měli tento zážitek?     Smysl životního poslání

Je těžké popsat zážitek slovy?  Ano, prožitek byl odlišný, než jak jsem jej popsal. Bylo to, jako bych používal jinou část mozku, která se týká emocí. Použil jsem k vysvětlení této myšlenky „část mozku“, kterou nazývám vyšší zpracovaní myšlenek – jako matematika, pohyb, koordinace (oko-ruka.) Opravdu je to jiné. Je to jako vysvětlit červenou barvu slepému. Smysly které nejdou vystihnout správně. Můžeme je nějak vysvětlovat, nebo poukazovat na věci spojené s červenou barvou slepému, ale stále to neodpovídá, když to sami nejsou schopni vidět. Byl jsem z toho frustrovaný, jak mám zkusit tyto věci vysvětlit. Opravdu bych rád o tom mluvil, ale slova nejsou dostatečná k vylíčení prožitku.

Máte nějaké psychické, nebo neobyčejné, jiné speciální schopnosti po své zkušenosti, které jste před vaší zkušeností neměli?     Ano, vidím, cítím věci a jsem si více všeho vědom. Například, člověk za mnou kašle a já cítím infekci na jeho levé plíci. Řeknu mu, aby si dal horký froté ručník na hruď. Máte na pravé straně velký zelený objekt? Něco jako rostlinu? (JEHO ODPOVĚĎ: Ano, mám na knihovně velkou rostlinu, která je napravo od počítačového stolku.)

Způsob léčení je, že léčíme zevnitř ven. Nelečíme, ale opravujeme. Staneme se strážci nemocného. Lékaři zašijí díru; nic do ní nikdy nevloží. Já léčím přenosem. Cody byl nemocný a cítil se smutný, podržel jsem ho za ústa proti páteři. Stáhl Codyho nemoc na sebe a onemocněl. Cody zapoměl, že byl nemocný.   

Moje psychické schopnosti vzrostly asi osm měsíců po operaci. Byl jsem v obývacím pokoji a náhle jsem si chytil levou nohu a začal si třít koleno. Přišel syn a řekl mi, že spadl ze skútru a škrábal se na stejné noze, stejným způsobem jako já. Toto pouto mezi mým synem a mnou pozitivně ovlivnilo jeho psychickou pohodu. Cítím jej, když je v pokoji a když někdo z nás začne větu, druhý ji dokončí.

Vidím venku u Doupěte osobu, která jde kolem a pak dolů po ulici s infekcí v uších. Jsou to jen nějaké pocity, které mám, že cítím jejich bolest, nebo něco takového.

Jindy do Doupěte přišlo děvče a já věděl, že byla obtěžována starším mužem. Zeptal jsem se jí opatrně, jestli se o tom nerozhovoří. Podívala se na mne a pak se uklidnila a odešla, jako bych z ní sňal břemeno. O ničem se nemluvilo a ona se již vícekrát nevrátila.

Vidívám duchy. Jednou jsem jedl pizzu a díval se na dům, který vypadal jako z filmu Adamsova rodina. Potkal jsem majitele, který mne pozval dále. Cítil jsem tam ženu, která tam bydlela před ním a zůstala tam uvězněna. Vrátila se, protože chtěla její ubrousky a obrázek jejího manžela. Řekl jsem to tedy majiteli. Ta žena mi sdělila, že háčkovala dečky a prodávala deset kusů za penny a obrázek který hledá je dole ve sklepě. Opravdu ve sklepě se našla veliká litografie vojáka s pistolí v ruce. Také mi sdělila, že její pokoj byl teplý, protože byl napravo od komína. Majitel namítal, že v domě nejsou žádné komíny. Nicméně, při přestavbě mi zavolal, že našel komín a její pokoj. Podle všeho byly rodinné legendy špatné a ona spala v pokoji pro služebnictvo. Komín měl tři cihly povytaženy tak, aby do pokoje šlo více tepla.

Duchy spíše cítím, než abych je viděl. Jel jsem jednou kolem hřbitova a cítil spoustu hněvu a cítil jak duchové buší pěstmi do zdi a hrozí pěstmi lidem, co šli kolem hřbitova. Později jsem se dozvěděl, že rozšiřovali silnici a posunuli hřbitovní zeď o pár metrů do hřbitova, ale bez těl, proto se duchové zlobili.

Šel jsem kolem domu a uviděl jsem periférně v okně dítě a cítil, že bylo udeřeno a mělo krev na rtech. O měsíc později jsem zjistl, že ten pokoj patřil dítěti, protože tam byl sotva viditelný mizící otisk dítěte starého kolem deseti let.

Je to opravdu zvláštní vstoupit do místnosti a cítit, že mne lidé nemají rádi. Před PBS jsem chodil na rodinná setkání a myslel si, že mne lidé mají rádi. Cítím jak z mých příbuzných vyzařuje vztek a znechucení z mých názorů. Také cítím, jak mi jiná příbuzná chce říci, že je mezi námi vše v pořádku, ale byla příliš plachá, než aby to řekla.

Existují nějaké zážitky z vaší zkušenosti, které jsou obzvláště smysluplné, a nebo pro vás významné?      Znalost toho, že mé děti budou spokojené. Nejhorší je vědomí toho, že jednou odejdu a opustím svého chlapce. Dělám si o něj starosti z různých příčin. Moje dcera se zdá být lehkomyslná z mého poznání – způsobem – čert aby to vzal. To asi nejsou dostatečná slova! 

Sdíleli jste někdy tuto zkušenost s ostatními?    Ano, úsměv a úcta je stupnice pro reakci ostatních.

Stalo se vám někdy ve vašem životě něco, co by mohlo být považováno za součást vašeho zážitku?     Ano, mohu si vždy PBS prožít znovu, ve své paměti. Je tam jen nějaká časová nesrovnalost, protože nevím kolik času uplynulo. Mohu se vrátit do těch emocí a tam je má paměť křišťálově čistá. Ne jako události, které se staly na zemi, třeba narození dětí. Na mé emoční prožitky si vzpomínám na sto procent. Vzpomínka na PBS je podobná, ale daleko silnější. Je to prostě jiné, protože vzpomínky na prožitek asi přicházejí z jiného místa v mozku. Když mluvím o emočních vzpomínkách, pak radost a bolest jsou od toho daleko. Když zavřu oči a vrátím se do PBS mám okamžitě živé vzpomínky, jako když sklenice vody spadne ze stolu a jsem absolutně přesvědčen, že zážitek byl skutečný a nebyla to halucinace. Vím jaký je rozdíl mezi drogami a halucinacemi. PBS nebylo ani jedno z toho.

Je ještě něco, co by jste rádi přidali ke své zkušenosti PBS.     ANO!! Celé měsíce jsem měl dar, schopnost mluvit a slyšet zemřelé bloudící duchy. To bylo neuvěřitelně nepříjemné a neumím tuto schopnost sdílet.

Jsou, podle vašeho názoru, další otázky, na které bychom se měli  zeptat, k vysvětlení vašeho zážitku?    LOL (hlasitě se směji)  - nahrát na magnetofon? Vysvětlení prožitku by bylo asi mnohem lepší.