Popis zkušenosti:

Rozhodli jsme se s mým přítelem Johnem navštívit jeskyni, která byla pár kilometrů od našeho bydliště. Při chůzi mi John popisoval jeskyni a řekl, že uvnitř bude zřejmě ještě led. Šli jsme asi dva kilometry lesem a pak začali lézt po zadní straně skály. Výstup ke vchodu do jeskyně byl obtížný, protože v noci pršelo. Cesta byla strmá, pokrytá bahnem a jehličím. Během cesty nahoru jsme několikrát uklouzli. Zkrátím to…

John mi po opuštění jeskyně navrhl, abychom dokončili výstup na vrchol. Řekl mi, že tam je skvělý výhled a mohli bychom sestoupit lepší cestou. Nechtělo se mi kvůli bahnu a jehličí vracet stejnou cestou. Souhlasil jsem tedy, že budeme pokračovat nahoru, i když to byl náročný výstup. Myslel jsem, že lézt nahoru bude v tuto chvíli jednodušší. Kromě toho jsem doufal, že sestup po jiné cestě bude jednodušší.

Strávili jsme nějaký čas na vrcholu a kochali se okolní krajinou. Pak jsme se rozhodli, že už je pozdě a raději půjdeme domů. Zeptal jsem se ho, kde je ta druhá cesta, ale on najednou řekl, že tam žádná jiná není. Jediná cesta dolů byla ta, kterou jsme vystoupali. Pak navrhl, že bychom mohli slézt po úbočí skály. Nechtěl jsem se vracet stejnou cestou, proto jsme se rozhodli sestoupit podél stěny. John šel jako první a já ho následoval, aniž bychom použili vybavení a jistili se. Když jsme byli asi dvacet pět metrů nad zemí, začaly se k nám přibližovat černé mraky. Věděli jsme, že se musíme dostat dolů, než začne pršet, jinak budeme mít velké problémy. Spěchali jsme a já v té rychlosti přestal sledovat Johnovu trasu. Dostal jsem se do těžkého úseku a nemohl najít chyt, který by mi pomohl sestoupit níže. Můj přítel byl asi dva metry pode mnou vpravo a radil mi, kde se mám chytit. Řekl mi, abych natáhl ruku doprava - trochu dál – ještě trochu víc doprava!

Natáhl jsem se, moje druhá ruka se vysmekla a já začal padat. Pamatuji si, jak jsem jel po stěně dolů a říkal si, že to je konec. Všechno probíhalo jaksi zpomaleně, odstrčil jsem se od skály a schoulil se do klubíčka. Před očima mi probleskoval můj život, pamatuji si jen ty dobré věci, ale žádné špatné. V okamžiku, kdy jsem dopadl na zem, mě zaplavilo teplo. Ocitl jsem se v oslnivém a hřejivém světle, ve kterém mne obklopil pocit absolutní pohody. Neumím slovy ten pocit vyjádřit nebo popsat. Odcházel jsem do světla a pak se objevil můj dědeček, který mě chytil za ruku. Zemřel před několika lety a já najednou byl s ním a mohl se ho držet. Hovořili jsme spolu, ale nepohybovali ústy. Cítil jsem jeho energii a lásku. Pak mne děda přivedl před Boha. Neviděl jsem mu pro ostré světlo do obličeje a díval se raději dolů. Slyšel jsem, jak mi říká, že ještě není můj čas a já mám pro lidi vykonat ještě spoustu práce. Nechtěl jsem odejít a prosil ho, abych tam mohl zůstat s dědečkem!

Pak jsem uslyšel Johna naříkat: „Je mrtvý, co jen řeknu jeho matce!" Řekl jsem mu, aby zmlkl a sehnal mi nějakou pomoc. Běžel k nejbližšímu domu u cesty, kterou jsme vstoupili do lesa. Odtamtud zavolal svému bratrovi, který přijel autem a odvezl nás. Musel jsem se plazit, abych se dostal z lesa na silnici. Jediná zranění, které jsem po pádu utrpěl, byla zlomená čéška, několik tržných ran a podlitin. Nenechali mě ani v nemocnici a ještě ten den jsem byl doma.

Základní informace:

Pohlaví: Muž

Prožitek blízkosti smrti se stal: Červenec 1976

Prvky PBS:

Byl váš zážitek spojen s ohrožením života? Život ohrožující nehoda, ale ne klinická smrt. Lezl jsem po úbočí hory a spadl z patnácti metrů do lesního porostu.

Cítili jste se odděleni od fyzického těla? Ano, viděl jsem pár sekund své tělo na zemi, svého přítele na útesu a pak jsem se ocitl ve světle. Můj přítel mi řekl, že jsem se asi třicet minut nehýbal a nic neříkal. Zbytek je popsán výše.

Vstoupili jste do tunelu, nebo jím prošli? Připadal jsem si jako proudící energie, nebo kouř stoupající komínem. Cítil jsem se svobodný, bez formy a jakéhokoli omezení.

Setkali jste se, nebo jste se nějak jinak dozvěděli o jiných zesnulých (nebo živých) bytostech? Můj děda byl vedle mne, držel mě za ruku a někam jsme kráčeli. Povídali jsme si a komunikovali přenosem myšlenek. Byl jsem šťastný, že jsem s ním. Cítil jsem v sobě jeho klid a pohodu. Přišli jsme spolu před Boha, kde mi bylo mi řečeno, že se musím vrátit. Mám prý ještě něco udělat pro lidi.

Viděli jste nadpozemské světlo? Jasné srdečné světlo, ve kterém jsem cítil vitalitu, lásku a přijetí.

Zdálo se vám, že jste navštívili jiné, nadpozemského světy? Šli jsme s dědou po nějaké zahradní cestě a chvílemi nás zahalila jakási mlha.

Měli jste pocit, že najednou rozumíte všemu? Důležité je najít klíč ke klidu a lásce, který je ukryt v každém z nás.

Viděli jste scény z vaší minulosti? Ano, pamatuji si jen dobré věci, které se v mém životě staly. Pochopil jsem, že v tomto světě jsme všichni stejní a jsme si rovni. Měli bychom přestat škatulkovat lidi do kategorií, jako náboženství, barva pleti, pohlaví a podobně, i když je společnost záměrně vytváří. Jsou to rozpory, které vnášejí do života nepřátelství a krveprolití. Klíč k míru leží v srdci každého jednotlivce. Najděte ten vlastní klíč!

Dospěli jste na hranici nebo místo, odkud by nebylo možné se vrátit? Byl jsem poslán zpět proti mé vůli - bylo mi řečeno, že se musím vrátit, i když jsem nechtěl.

Názory a víra po PBS:

Změnilo se po PBS vaše náboženství nebo víra? Ano, věřím, že jsme všichni schopni spojit se přímo s Bohem, Stvořitelem, Alláhem nebo někým, kterého považujete za Všemohoucího. Náboženství na této planetě bylo překrouceno za účelem kontroly a rozdělení lidstva. Pokud toužíme po dosažení celosvětového blahobytu a míru, musíme se podívat do sebe, abychom tam našli ten klíč, který tam vložil Všemohoucí.

Změny po PBS:

Bylo pro vás obtížné vyjádřit PBS slovy? Ano. Pocit klidu a srdečnosti, mohu popsat pouze jako ryzí lásku. Cítil jsem se jako dítě, které matka vzala do náruče, když mu někdo ublížil.

Máte po své zkušenosti nějaké duševní, nebo jiné neobvyklé speciální schopnosti, dary, které jste před touto zkušeností neměli? Cítím stále spojení se svým dědečkem, který je teď se mnou každý den!

Sdíleli jste se někdy tuto zkušenost s ostatními? Mnoho let jsem se tomu vyhýbal a řekl to jen pár lidem. Nakonec jsem se rozhodl, že to budu všem lidem vyprávět otevřeně.