Popis zkušenosti:

- Pokud tě nedostatek slunečního svitu v noci rozpláče, neuvidíš hvězdy.

- Sednete-li si na silnici, posaďte se směrem, kam míříte a otočte se zády k cestě, ze které jste přišli. (stará čínská přísloví).

Pokusím se popsat mé zážitky, které jsem měl během devíti dnů, kdy jsem byl v bezvědomí.

PŘÍBĚH:

Stalo se to časně ráno 6. ledna 1995. Po probuzení jsem vykonával rutinní úkony. Po ranní koupeli a snídani jsem však na devět dní ztratil vědomí. Po výletu do posmrtné říše jsem se probral v nemocnici.

Jak mi bylo sděleno, byl jsem hospitalizován na nejbližší klinice od mého bydliště. Klinika San Blas nedaleko oblasti Loma del Este, Valencie, ve Venezuele. Ten den byl státní náboženský svátek. Na pohotovost jsem dorazil klinicky mrtvý a bez známek života. Během státního svátku nebyli ve službě žádní specialisté ani na neurologii. Nicméně sehnali pro mě neurochirurga z Caracasu, který byl náhodou ve Valencii. Dr. A. pak provedl kraniotomii kvůli špatným dutinám, které můj mozek infikovaly hnisem. Odebrali mi 250 cl - vše kvůli ucpané nosní dutině, což jsem si od dětství vůbec neuvědomoval.

Až do devátého dne jsem vůbec nevěděl, co se děje. Když jsem se probral, byli u mne dva chirurgové, jeden z nich byl Dr. A. Řekl mi: „Uklidněte se, jste po operaci mozku." Můj život byl na krajíčku, proto kontaktovali i jednu z mých dcer, která žila v zahraničí, aby se přijela rozloučit. Údajně devět z deseti pacientů tuto operaci nepřežije. Situace byla tak špatná, že lékaři připravovali rodinu na pohřeb. Ta zpráva se rychle rozšířila i mezi mými přáteli, známými profesory i učiteli. Profesor R. z Maracay se i s manželkou přijeli rozloučit dokonce dvakrát, jak mi později prozradili.

Co se mezitím dělo se mnou? Co jsem prožíval? Co se mi přihodilo? Tohle se stalo, i když jsem si dlouho myslel, že to byl jen sen. Pamatuji si nejen průchod temným tunelem, ale také že to v něm hýřilo všemi barvami. Celou cestu ke mně promlouvaly hlasy, které mi říkaly: „Nikdo na zemi už ti nepatří, vše bylo jen dočasné. Nejsou to tvoje děti – byla to jen tvá role, kterou jsi hrál. Vše je dočasné, tvůj úspěch souvisí s tím, jak jsi ve své roli obstál. Záleží jen na tom, jak ses choval.“ Najednou se otevřely jakési obrazy, jako na obrazovce. Oznámili mi: „Toto je přehled toho, co jsi až dosud dokázal.“ Pamatuji si scény ze své minulosti, asi od dvou let mého života. Komentovali to slovy: „Tohle se ti nepovedlo, v tomto ses mýlil, tady vidíš své chyby a toto jsou dobré skutky.“

Bylo to neuvěřitelné, protože mi to připomnělo špatné úseky mého života, trápení a chvíle nejistoty. Vše jen kvůli tomu, že jsem nebyl schopen zvládnout emoce, byl nečinný a nevěnoval pozornost tomu, co jsem dělat měl. Cítil jsem se hrozně, když jsem si uvědomil všechno to trápení, které jsem způsobil sobě i jiným. Okamžitě jsem pochopil karmický zákon (příčina/následek) a jeho důsledky.

Opakovaně mi bylo zdůrazňováno, že v této fyzické a pozemské rovině je vše jen dočasné. Musíme se osvobodit od jakékoli závislosti, připoutanosti a přechodného stavu, protože nám brání v růstu, rozvoji a přináší smutek. Připomínali mi, jak je důležité nepoutat se k iluzorním představám nebo rolím, které je třeba hrát. Vždy jsem vyžadoval, aby se vše dělalo přesně, bez podmínek a vděčnosti. Bylo mi zdůrazněno, že naše existence musí být v souladu s tím, aby člověk využil nabízených příležitostí, aniž by někomu ublížil. Nechat lásku, aby se projevila, respektovat city každého, nikomu nelhat, naučit se být autentický, nenechat se uvěznit představami nebo vlastními konstrukty. Řekli mi: „Odneseš si jen to, co jsi udělal pro svůj vlastní rozvoj. Všechno všední tam zůstane, nepřipojuj se k tomu – využij toho poznání, aniž bys někomu způsobil újmu, nebo si vytvořil na něčem závislost.“

Jasně si pamatuji, jak jsem dorazil na místo osvětlené krásným a velkolepě zářícím světlem. Bylo tam shromážděno mnoho lidí, kteří vcházeli do jakési přijímací haly. Byl to nějaký rozlehlý a krásně vyzdobený sál. Nikoho z lidí jsem neznal. Vnímal jsem spoustu hlasů a přiléhavou nádhernou nebeskou hudbu, která mi nebyla příliš známá. Byla velmi harmonická a vibrující. Spousta bytostí byla v bílých tunikách, ale některé byly ve žlutých.

Nejprve ke mně někdo přistoupil a řekl: „Tvůj pobyt zde bude krátký. Někdo na tebe čeká a chce se rozloučit, než odejdeš. Je to tvoje poslední příležitost ho vidět. Brzy tady bude. Musíš jen vstoupit do stejné místnosti jako on.“ V tu chvíli jsem slyšel, jak mě někdo volá a říká: „Je tady ten, který tě chce pozdravit a rozloučit se, je to tvůj děda Abraham.“

Dveře se otevřely a vstoupil můj zářící dědeček. Objal mě a chvíli jsme si povídali. Pamatuji si, jak řekl: „Přišel jsem se rozloučit. Už mě neuvidíš. Čekají mě další úkoly. Opatruj se a následuj svoji cestu.“ Řekl mi ještě pár dalších věcí, ale nepamatuji si detaily. Znovu mě objal, pak se otevřely dveře, kterými děda odešel. Byl jsem velmi smutný.

Někdo mě vzal za ruku a řekl mi, že se musím vrátit, protože mám na práci spoustu věcí. Stejně jako při cestě sem vedla cesta zpět přes zářící barevná světla, zejména zelené, žluté a modré - jako bych byl ve sprše světel - cítil jsem z nich obrovský klid. Nechápal jsem proč. Když jsem se vrátil, kdosi mi řekl, že modlitby a skupinové meditace, způsobují vibrace barev vycházející z těch světel.

Přiznám se, že jsem se vůbec nebál, naopak tento výlet a blízkost smrti ve mně způsobily velké změny; Zažil jsem transformaci, duchovnější a vznešenější, než v této dimenzi – věděl jsem, jak mám plnit své poslání, jak být ostražitější ve vztazích, v chování a jak usilovněji pracovat na odpoutání od pozemské závislosti.

Základní informace:

Pohlaví: Muž

PBS se stalo: 6. 1. 1985

Prvky PBS:

Byl váš zážitek spojen s ohrožením života? Nemoc, náročná operace a devět dnů v kómatu.

Jak hodnotíte obsah své zkušenosti? Pozitivně.

Cítili jste se odděleni od fyzického těla? Ne.

Dospěli jste na hranici nebo místo, odkud by nebylo možné se vrátit? Byla tam jakási hranice nebo mez, ale nevkročil jsem za ni.

Změnilo se po PBS vaše vyznání nebo víra? Změnilo to mé chování i přesvědčení.

Chtěli byste zdůraznit některé části z vaší zkušenosti, které jsou pro vás zvlášť smysluplné nebo významné? Nejvýznamnější pro mne bylo poznání a setkání s dědou. Nejhorší byl návrat do této roviny existence.

Sdíleli jste se někdy tuto zkušenost s ostatními? Jen s lidmi, kteří projevili zájem.

Chtěli byste ještě něco zmínit? Tato rovina přechodných hodnot je dobrou školou pro náš vývoj. Ovšem jen za předpokladu, že jsme důslední ve svých skutcích a dobře využijeme naší pozemské přítomnosti.