Popis zkušenosti:

Když se mi ta zkušenost stala, zanechala ve mě obrovský dojem. Měl jsem asi pět nebo šest let a měl jsem zimnici s horečkou. Obvykle jsme používali studené zábaly, ale tentokrát to moc dobře nefungovalo. Maminka mne vzala do nemocnice, pro léky s penicilinem. Potom mi ale máma řekla, že jsem byl na penicilin alergický. Přesto jsem ty léky s obsahem penicilínu dostal - bral jsem léky obsahující penicilin poměrně často, takže jsem si jistý, že jsem na to asi nebyl tak citlivý. Mohl jsem být možná trochu vyčerpaný, protože jsem ráno neměl snídani. Jakmile aplikovali injekci do mého těla, začal jsem se třást chladem. Maminka se sestrou rychle spěchali, aby mne uložili na nemocniční postel a přikryli mne několika pokrývkami. Stále jsem cítil chlad až do kostí. Nemohl jsem pohybovat ani prstem z tíhy všech těch přikrývek, které mne zatěžovali. Nepamatuju si, jestli jsem mluvil s maminkou nebo se sestrou.

Když mne neustále bolelo celé tělo, zjistil jsem, že se vznáším a vznesl jsem se skrze všechny ty těžké vrstvy přikrývek. Cítil jsem se lehký jako pírko, nic jsem nevážil. Vznášel jsem se nahoře otočen v poloze tváří dolů. Viděl jsem jasně, že na posteli leží další moje "já". Sledoval jsem, jak sestra chodila sem a tam, poslouchal jsem, jak spolu s maminkou hovoří. Všechno znělo dutě, jako hlasy, ozývající se v jeskyni bez ozvěny. Nebylo to moc srozumitelné.

Během zlomku sekundy jsem prošel tunelem, do místa naplněného jasným světlem, které vůbec neoslňovalo oči. Měkké jasné světlo bylo velmi příjemné a teplé. Cítil jsem, že to je obrovské, neohraničené místo. Dokonce i v oblasti, kde jsem nohama na něčem stál, měla takové jemné bílé světlo. Vůbec nic jsem necítil. Nebyly tam žádné zvuky a nikdo tam nebyl. Necítil jsem se ale nepohodlně. Naopak, cítil jsem, že jsem doma.

Celý incident byl krátký a žádné jiné zvláštní události si nepamatuji. Najednou jsem se vrátil do svého těla. Pocit tlaku mi připadal obrovský, má duše byla lisována, jako v nějaké filmové scéně, kterou jsem kdysi předtím viděl. Návrat zpět do těla byl rychlý a všechny části těla jsem měl pod kontrolou a zimu už jsem necítil. Se všemi těmi přikrývkami nahromaděnými na mém těle jsem požádal moji matku, aby jich část sundala. Moje máma byla lékárnicí v této nemocnici. Bydleli jsme v kolejích zaměstnanců, takže jsem s prostředím byl docela dobře obeznámen. Stále mám živé vzpomínky na ošetřovnu, kde jsem ležel, když jsem zemřel.

Základní informace:

Pohlaví: Muž

PBS se stalo: kolem roku 1979