Popis zkušenosti:

Jsem fanoušek Art Bell vysílání a poslouchal jsem jej každý týden na své cestě autem. Líbila se mi ta show, kde jste byl host, a přimělo mě to přemýšlet o mých zkušenostech. Neměl jsem žádný děsivý zážitek, naopak, uvědomil jsem si, že nejsme lidské bytosti hledající duchovní zkušenost, ale že jsme silné duchovní bytosti prožívající lidskou zkušenost…

V červenci roku 1992 jsem byl již 20 let ženatý. Oženil jsem se se svou láskou ze střední školy a opravdu jsem ji moc miloval, ale jak lidé říkají, láska je slepá. Nevím „kdo” to říká, ale je to pravda. Tehdy jsem to nevěděl, ale moje žena byla v rané fázi rozvoje rozštěpení osobnosti v důsledku věcí, které prožila v dětství a se kterými se nikdy nevyrovnala.

V důsledku toho jsem se ocitl ve vztahu plném extrémního zneužívání a neuvědomoval jsem si, že jsem opravdu nešťastný, protože moje láska k ní mě oslepila k tomu, čím jsem si procházel. Zažíval jsem ve vztahu stresující období, kdy jsem nebyl schopen přizpůsobit se jejím vícero osobnostem a obviňoval se za všechno, co se děje. Díky ní jsem si myslel, že jí a mým dvěma dcerám by bylo beze mne lépe. Bylo už všeho víc, než jsem dokázal vydržet, a začal jsem se modlit k Bohu, aby mne vzal z tohoto pekla na zemi, ve kterém jsem žil, a dopřál mi klid smrti, který Kristus sliboval ve svém učení.

Slyšeli jste to staré rčení „Dejte si pozor na to, za co se modlíte, protože vaše modlitby mohou být vyslyšeny?“ V mém případě to byla pravda. Stačily pouze tři měsíce takových modliteb, aby je vyslyšel…

Jednoho večera jsem se vrátil z cesty a potom, co jsem se navečeřel, jsem ucítil silné pálení žáhy. Má nejstarší dcera, tehdy čtrnáctiletá, mi řekla, že jsem úplně bledý a byla přesvědčená, že bych měl jet do nemocnice. Má žena se s ní jen svezla. Měl jsem v plánu jít brzy večer do postele a ráno se ženou nechat vzbudit v 7 hodin. Nicméně následujícího rána, když se chystala do práce, jsem si brzy uvědomil, že doma už si nepospím, abych se připravil na cestu na příští den, aniž abych jim dovolil vzít mě na pohotovost, aby mne tam zkontrolovali. Toho dne večer jsem byl na pohotovosti a doktor mě informoval, že mne musí hospitalizovat kvůli testům, které provedou zítra ráno. Řekl jsem mu, že ráno musím vyrazit na cestu a že se opravdu cítím dobře. Je jasné, že byl v převaze a já se podvolil jeho požadavku.

Kolem 1 hodiny v noci mě vzali na privátní pokoj. Byl jsem nervózní z celého martyria a tak jsem si pustil TV. Asi ve 3 hodiny přišla na pokoj hlavní sestra a udělala mi peklo kvůli tomu, že jsem ještě vzhůru, vypnula mi TV a řekla, že mi brzy ráno budou dělat testy a že potřebuji odpočívat. Také mne napojila na srdeční monitor a říkala, že toho teď mají hodně a nechtějí náhodou něco přehlédnout. Potom zhasla světla a řekla mi, ať jdu spát. Vzdal jsem to a rozhodl se jít spát. Věděl jsem, že jsem blízko fyzickému i emocionálnímu vyčerpání a bylo to zjevné dokonce i ostatním.

Vždycky jsem byl křesťan, vychovaný jako Metodista, ale nečetl jsem nic, co by mne mohlo připravit na mou cestu tak odlišnou od mé duchovní víry.

Během svého spánku jsem se ocitl obklopený nesmírně jasným světlem. Nejdřív mě napadlo, že si musím ochránit oči, ale brzy jsem si uvědomil, že to není normální světlo. Neexistují slova v lidském jazyce, která by popsala ten pocit vřelosti, sounáležitosti, klidu a hlavně lásky, které světlo vyzařovalo. Člověka napadá slovo euforie, nicméně to stále dobře nevystihuje ten pocit. A nevystihuje ho ani slovo láska, protože si myslíme, že víme, co je láska, například jako láska, kterou cítí matka k novorozenému dítěti. Vynásobte to tisíci a možná se přiblížíme; pokud ne, přinejmenším se budeme pohybovat správným směrem. Je zbytečné říkat, že jsem okamžitě věděl, že jsem doma a nechci odejít! Byl jsem smutný, když mi bylo řečeno, že ještě není můj čas, abych zůstal, že ještě toho mám stále hodně na práci a že bude třeba, abych se postaral o své dcery. Když se zmínil o mých dcerách, vzpomněl jsem si na svoji lásku k nim a věděl jsem, že má pravdu. Bylo mi řečeno, že až otevřu své oči, abych zůstal v klidu a dělal, co doktoři řeknou a budu doma během čtyřech dní ...

Když jsem se probudil, byla hlavní sestra přímo před mým obličejem. Normálně bych byl vylekaný vzhledem ke znalosti své situace. Ale cítil jsem ohromný klid a nevzrušilo mne, ani když jsem si všiml, že mne jiná sestra zajišťuje lidokainem. Pak najednou další člověk vrazil do dveří a držel elektrický defibrilátor a vypadalo to, že jsou všichni napjatí. Podíval jsem se zpět na hlavní sestru a zeptal se jí, jestli mi jdou s tím defibrilátorem naplácat? Byla chvíli v šoku, pak se usmála a řekla ne, vy už teď budete hodný kluk.

V 6 hodin mé srdce začalo mít arytmie a spustilo alarm. Když dorazili ke dveřím, již jsem měl srdeční zástavu. Hlavní sestra mi, k úžasu doktorů, zachránila život. Neměl jsem vůbec žádné zjevné poškození srdce. Později mi doktor sdělil, že to samo o sobě je velký zázrak. Napsal, že mám silné srdce, a když jsem měl zástavu, musel být srdeční sval dostatečně stažený, aby vytlačil krev kolem sebe pro svoji ochranu. Samozřejmě, že jsem byl silně podezřívavý k tomu, co se stalo, že to připomínalo sen, ale byl to skutečně sen? Snažil jsem se přesvědčit, že byl, ale začaly se dít věci, které mi dokazovaly, že to co jsem zažil, bylo víc než sen. Přesunuli mne na jednotku intenzivní péče, aby mne stabilizovali. Potom provedli katetrizaci a našli dvě podivné blokády. Má přední levá artérie byla zablokována z 85%, zadní hlavní tepna byla z 95% zablokována, ale pravá přední strana byla bez jakéhokoli ucpání.

V srdci a kolem bylo velmi málo plaku a arterie vypadaly, jako by je někdo stáhl tenkou strunou. Doktor mi zdůraznil, abych zůstal v klidu, aby nenastala další srdeční zástava, protože řekl, že kdybych přežil další, tak bych pravděpodobně ztratil dvě třetiny svého srdce z důvodu blokád a musel bych pak podstoupit transplantaci srdce. K úžasu každého jsem zůstal klidný. Ve skutečnosti jsem to vzal jako dovolenou a odmítl dělat cokoli jiného, než žertovat o dané situaci. Mám pocit, že bych mohl napsat knihu jen o mém pobytu v nemocnici, jak jsem byl stabilizován, pak převezen do jiné nemocnice a podstoupil angioplastiku. Abych to zkrátil, byl jsem propuštěn domů čtyři dny po mém snu. Musím říct sen, protože má žena byla nepříčetná pokaždé, když jsem to nazval něčím jiným. V té době mi začala být nevěrná a začala plánovat, jak se se mnou nechat rozvést. Když jsem jí řekl, že mi bylo řečeno, že se budu muset postarat o své dcery, zřejmě se domnívala, že Bůh ví o jejím chování, a od té doby, nevím proč, se vše ještě sakra zintenzivnilo.

Končí tu můj příběh? Ne! O rok později jsem opět skončil v téměř stejném stavu jako předtím, protože má žena se svým chováním nepřestala. Bylo mi řečeno, že angioplastiku je někdy třeba zopakovat, aby se vyřešil problém, neboť se stává, že se lidem blokády v postižené oblasti opakují. Bylo mi řečeno, že je to poměrně běžné a já se nyní začínal cítit jako předtím a věděl jsem, že budu mít brzy opět blokádu. Myslel jsem, že budu muset vydržet jen krátký čas, než se budu moct vrátit do svého duchovního domova, protože jsem se tu stále cítil jako v pekle a neviděl jsem jinou cestu ven. No, a skoro rok od toho dne, kdy jsem měl srdeční zástavu, jsme byli u jezera a zasáhl mě blesk!

Seděl jsem ve skládací židli vedle karavanu a má žena stála přímo za mnou ve dveřích karavanu, když blesk udeřil do země, rozvětvil se a zasáhl mě do mé levé ruky, prošel mým hrudníkem, vyšel ven mou pravou rukou a zasáhl piknikový stůl. Rozsvítil jsem se jako neonová zářivka, ale byl jsem postižen pouze od pasu nahoru pod mou pravou spodní čelist a měl jsem puchýře na špičkách prstů mé pravé ruky. Moje žena se málem nervově zhroutila, protože se k smrti bojí blesků, a nyní to opravdu chápu.

Nicméně mysleli byste si, že ona bude zasažena, ne já. Přitom já jsem dočasně ztratil schopnost hýbat svýma rukama a měl jsem velké bolesti. Po třech dnech zotavování se ze zásahu blesku, kdy jsem se cítil jako dítě štěstěny, jsem musel jít opět do nemocnice ke svému kardiologovi, aby provedl další katetrizaci a zkontroloval stav mého srdce. Byl překvapený, že nenalezl vůbec žádné usazeniny a viděl pouze velmi malou jizvu po předchozí operaci. Nedokázal vysvětlit tak pozoruhodný stav mého srdce. Moje matka mi řekla, že sestoupila ruka Boží a vyléčila mne. Souhlasil jsem a od té doby už jsem nedovolil mé ženě, aby mne opět dostala na dno, protože miluji být pod širým nebem a nechtěl jsem Ho znovu zklamat!

Ten takzvaný sen mi později začal dávat větší smysl. O dva roky později o Vánocích jsem byl rozveden a moje nejstarší dcera mi řekla, že to je ten nejlepší vánoční dárek, který jsem kdy dostal. A víte co, měla pravdu!

Odešla se mnou a vychoval jsem ji, nyní jí je 21 a je vdaná, a já jsem stále v procesu výchovy mé nejmladší dcery. Mimochodem, tři měsíce poté, co jsem odešel od ženy kvůli rozvodu, mi vysadili léky na žaludek a o osm měsíců později i lék na srdce. Doktor jen kroutil hlavou a říkal, že lék už není zapotřebí.

Jsem šťastný? No, ne úplně, ale teď už jsem spokojený se životem, i když stále se těším na den, kdy budu mít dovoleno vrátit se domů…

Základní informace:

Druh zážitku:    Muž