Popis zkušenosti:

I přes všechny ty roky si tuto zkušenost pamatuji, jako by se stala před chvílí.

Pracoval jsem v telefonní kanceláři opravárenského centra v Bronxu, tam, kde jezdí ten nadzemní vlak. V každém směru silnice se nacházejí dva pruhy s jedním pruhem mezi nosníky a jedním mimo nosníky. Na naší straně ulice bylo parkoviště. Odskočil jsem si z budovy, během odpolední přestávky, na moji oblíbenou kávu. Jako obvykle jsem šel zkratkou přes náměstí, protože přechod byl většinou přecpaný. Šel jsem mezi dvěma zaparkovanými vozy poblíž nosného sloupu. Řidič modré dodávky mě neviděl a odbočil z vnitřního pruhu, aby se dostal do vnějšího. Dodávka mne zasáhla zrcátkem a roztočila mne na nohou. Pak jsem uviděl další nahnědlou dodávku se stříbrnými nárazníky mířícími přímo na mě. Moje myšlenka byla: „Do háje, jsem mrtvý." Necítil jsem nic.

Najednou jsem byl nad sebou a díval se dolů na své tělo. Přistál jsem mezi dvěma zaparkovanými auty, blíže k prvnímu, za kterým stálo ještě další auto. Byl jsem kousek od obrubníku a otočený na levé straně, tváří směrem do ulice. Ten den bylo zataženo a já se podíval na mraky. Byla tam nízká budova, takže jsem viděl i nad ni. Uvědomoval jsem si něco nad sebou, ale nepodíval se tam. Myslím, že to byla vlaková zastávka. Měl jsem překrásný pocit, jako bych tam mohl zůstat navždy. Uviděl jsem muže, který kráčel po chodníku, jakoby šel směrem ke mně. Bylo nemožné, abych ho viděl z takového úhlu, jak jsem jej viděl. Najednou jsem si vzpomněl na svoji těhotnou ženu a řekl jsem si: "Ne, ještě nemůžu odejít." Jako v té nejpřesvědčivější realitě. V záblesku jsem se vracel do svého těla a viděl, jak se k němu blížím. Stalo se to velmi rychle.

Začal jsem vstávat a ten muž z chodníku, mi pomáhal. Zeptal se mě, jakou barvu měla ta dodávka? Řekl jsem nahnědlou, jako bych si nepamatoval, že mne srazila modrá. Pomohl mi zpátky do budovy. Vzali mě do kanceláře a zavolali sanitku. Záchranáři přijeli a zjistili, že mám na zátylku pěticentimetrovou ránu. Za několik dní jsem si vzpomněl, jak nějaký muž říkal, že jsem spadl na obrubník. Myslím, že to byl ten, který mne srazil. Vzali mě do nemocnice. Celou levou stranu mého těla jsem měl černou od modřin, takže mi raději zrentgenovali celé tělo. Nenašli žádné zlomené kosti, ani vnitřní zranění. Všechno mě bolelo, ale trval jsem na tom, že chci jít domů. Řekli mi, že tam musím zůstat, ale já se chtěl vrátit domů ke své ženě, takže mě nechali jít, když jsem jim podepsal nějaký papír. Byl jsem odveden domů za jejich dozoru. Byl jsem pěkně potlučený asi týden a většinu času jsem strávil v posteli. Jsem od přírody ateista, ale vím, že ten den jsem opustil své tělo. Dlouho jsem se v tom snažil vrtat, proč nebo jak se to stalo, ale nikdy jsem na nic nepřišel. Vím, že se to stalo. Moje rodina o tom ví. Během svého života jsem to neřekl více než pěti lidem, protože mě odradily jejich reakce. Nikdo mne nikdy nepřesvědčí, že to nebyla skutečnost.

Základní informace:

Pohlaví: Muž

PBS se stalo: 1982