Popis zkušenosti:

Zemřel jsem dvakrát během jedné noci, když jsem dostal infarkt. Je mi líto každého, kdo říká, že BŮH není. Když jsem zemřel, vstoupil jsem do nebe. Nemohl jsem odtrhnout oči od toho, co jsem viděl. Andělé mě drželi pod každou paží, jeden po mé levici a druhý na pravici. Byl jsem si vědom jejich přítomnosti, ale nemohl jsem se dívat jinam, než na to, co bylo před mnou. Viděl jsem před sebou jakoby letadla, která všechna směřovala do nějakého provinčního letiště. Bylo to, jako byste před sebou viděli světelnou cestu, a čím blíže jsme byli, tím to bylo jasnější. Domnívám se, že toto bylo to světlo na konci tunelu, o kterém tolik slýcháme.

Viděl jsem stěnu z nejsvětlejších bílých oblaků, ze kterých vyzařovalo světlo. Věděl jsem, co je za těmi mraky a věděl, co je zdrojem toho světla, věděl jsem, že to byl Ježíš! Viděl jsem Ježíše na nejkrásnějším bílém koni, jakého jsem kdy spatřil. Nemohl jsem od něj odtrhnout zrak. Cválal velmi rychle z mé pravé strany na levou. My jsme letěli nalevo a současně směřovali k němu. Přiblížili jsme se a on na nás pohlédl, zvedl svou levou ruku a řekl: „Není tvůj čas."

Okamžitě jsme se otočili zpět, zdálo se to být rychlostí světla. Vzpomínám si, na spirálu zpět skrze střechu budovy. Bylo to zvláštní. Pak jsem prošel skrz stropní dlaždice a podíval se dolů. Uviděl jsem své tělo.

Když mě ten infarkt zasáhl, byl jsem v práci. Právě jsem se vrátil do budovy z hlavní kanceláře. Baterie mého mobilního telefonu byla vybitá. Vstal jsem od stolu a ušel asi dva metry, abych připojil svůj telefon k nabíječce. Přišel jsem zpět k hraně stolu a pak jsem dostal infarkt. Upadl jsem na židli a pomyslel si, že musím mít nohy výše. Tak jsem si položil nohy na stůl a sklopil kancelářskou židli. Nikdo jiný už v budově nebyl.

Když jsem se vrátil stropem, tak toto přesně byla scéna, kterou jsem viděl. Moje bezdušné tělo bylo stále tam, právě tak jak jsem ho opustil. Pomalu jsem se snášel dolů k tělu. Když jsem se dostal do bodu, kdy jsem si myslel, že se políbím, najednou jsem se nějak překlopil a prostě jsem se vrátil do svého těla. Vzpomínám si, jak jsem se poprvé nadechl a jak moc to bolelo.

Nevím, jak dlouho jsem tam byl, než jsem nezemřel znovu. Druhý prožitek byl skoro přesná kopie první zkušenosti. Cestovali jsme vesmírem úžasnou rychlostí. Jediný způsob, jak bych to vysvětlil, je jako ve filmech Star Wars nebo Star Trek, když letíte vesmírem opravdu rychle. Hvězdy vypadají jako linky, které se míhají kolem. Jediná věc, která byla odlišná od prvního prožitku, bylo to, že mě Ježíš zastavil svou rukou. Tentokrát řekl: "Řekl jsem ti, že tvůj čas ještě nepřišel." Připadalo mi, jako bych měl mít průšvih, že se tak brzy vracím. Nebyl to hrozivý pocit, nebo něco takového. Bylo mi trapně, že mi to musí říkat dvakrát. Když jsem se podruhé vrátil zpátky přes strop a spatřil mé tělo, tak jsem se chtěl vzepřít. Věděl jsem, jaké mám bolesti. Stále jsem měl pocit obrovské euforie z toho, co se mi právě přihodilo, ale věděl jsem, jak na tom jsem, tak jsem znovu vstoupil do svého těla. BŮH mi dal vědět, že všechno bude v pořádku. Objevil jsem v sobě klid, jaký bych si na zemi vůbec nikdy nedokázal představit. Věděl jsem, že všechno bude v pořádku.

Co se týká mé ženy, ta byla v té době doma, ve vzdálenosti přes padesát kilometrů, neměla tušení, co se děje. Ale něco jí řeklo, aby poklekla na kolena a modlila se za mě, jakože to nikdy předtím neudělala. Poté, co pronesla modlitbu, zavolala mi do práce, protože tušila, že něco není v pořádku. Když jsem zvedl telefon, nepoznala můj hlas. Byl jsem velmi slabý a měl velké bolesti. Zeptala se mě, co se děje. Jen jsem jí řekl, že se necítím dobře. Dokončil jsem směnu a pak šel k doktorovi. Udělali mi testy a řekli mi, že mám infarkt. Provedli mi operaci srdce a já ji přežil. Kdyby nebylo milosrdenství a milosti Boží, dnes bych tady nebyl.

Základní informace:

Pohlaví: Muž

PBS se stalo: 27. 2. 2012