V roce 1985, když jsem měla jen 5 let, jsme jeli na výlet lodí na místní jezero. Uštkl mě komár a dostala jsem encefalitidu. "Umřela jsem" and nechala jsem se unést do černé nicoty pohodlí a klidu. Nepociťovala jsem žádný strach, či bolest. Cítila jsem se jako doma. V dálce jsem viděla malé světlo, které mě k sobě přitahovalo. Cítila jsem, jak jsem se k němu hnala obrovskou rychlostí a vůbec jsem se nebála. Když jsem vešla do světla, ztělesňovalo klid, radost a nekonečnou lásku. Vypadalo jako třpytivý, jasný oblak. Najednou jsem ve své hlavě slyšela hlas a hned jsem věděla, že to byl Bůh. I když moji rodiče o Bohu nikdy nemluvili, a ani mě nebrali do kostela, nevím jak, ale věděla jsem, že to byl On. Kromě toho, cítila jsem, že toto místo je můj skutečný domov, místo kde bylo světlo, které byl Bůh. Byla jsem jím obklopena. Bylo to, jako když mě můj táta před pár měsíci vzal na ruce když mě pokousal pes, ale tento pocit byl něco víc.
Přišlo k nám další nádherné světlo, trošku menší, bylo to děvče, které mohlo mít kolem 10 let. Vcelku se na mě podobala. Mohu potvrdit, že mě určitě znala. Objali jsme se a řekla. "Já jsem tvoje sestra, mám jméno po naší babičce, Williamette, která zemřela měsíc před tím, než jsem se narodila. Naši rodiče mě volali Willie. Čekají dokud budeš připravena, aby mi o tobě řekli. "Mluvili jsme se beze slov. Teď mi to přijde zvláštní, ale tehdy to bylo pro mě úplně normální. Políbila mě na čelo a já jsem cítila její teplo a lásku. "Musíš se vrátit, Sandy," řekla. "Musíš mámu zachránit od ohně. Je to velmi důležité, musíš jít, jdi. "Řekla mi to s takovým porozuměním a něhou v hlase, a při tom se na mě mile usmála. "Ne, já nechci." Řekla jsem. "Já chci zůstat s tebou." S láskou v hlase mi odpověděla "Máma tě potřebuje, aby si ji zachránila od ohně." Začala jsem plakat jako malé, sobecké dítě. Hodila jsem se s řevem o zem a určitě se všichni kolem mě cítili nepříjemně.
Byl mi ukázán jakýsi film, ve kterém byli moji rodiče, který byli zpátky na zemi. Seděli u mé posteli s neklidem v očích. Drželi mě, a říkali mi, abych neumřela. "Prosím neumírej" plakali. Bylo mi jich líto, ale stále jsem nechtěla z tohoto místa odejít a zanechat všechnu tu krásu. Nechtěla jsem se vzdát toho úžasného pocitu a všeho dobrého, co je v nebi. Bůh se pousmál a podíval se mě s obrovským porozuměním. Jeho tvář jsem pořádně neviděla, ale věděla jsem co si myslí. Smál se na mé dětskosti.
Ukázal na další světlo, které se utvořilo v dálce. K údivu to byl můj drahý přítel a soused Glen, který na mě zakřičel: "Sandy, jdi domů." Řekl mi to s takovou autoritou, že jsem se hned rozplakala a najednou jsem byla zpátky ve svém těle.
Otevřela jsem oči a viděla jsem rozradostněné tváře mých rodičů. Řekla jsem jim o svém snu hned, jak jsem mohla. Oni to nazvali snem. Řekli mi, že den před mým neštěstím náš soused Glen umřel na srdeční záchvat. Byl to milý, starý pán, který rád zval mě a mého bratra, a všechny děti z okolí na jeho dvůr, abychom se zahráli s jeho 5ti pejsky.
Děti měl velmi rád, a vždy nám dával jídlo, sladkosti a dárky. Ale po čase má nás jeho žena plné zuby a pošle nás domů. Ale on ji vždy okřikl a řekl: Rose, nikdy neříkej Sandy, aby šla domů. Může zůstat tak dlouho, jak chce. "Já jsem byla jeho nejoblíbenější dítě ze všech a proto mi přišlo líto, že na mě křičel, abych šla domů. Bylo to takové zvláštní, že na mě tak zařval, že jsem hned přestala trucovat. Pamatuji se, že jsem se cítila trapně a trochu ublíženě. O jeho smrti jsem se dozvěděla až poté, co jsem rodičům řekla o svém zážitku.
Nakreslila jsem obrázek mé "sestri v nebi", která mě přivítala a řekla jsem jim všechno, co mi v nebi vyprávěla. Rodiče zůstali v takovém šoku, že vstali a odešli do vedlejší místnosti. Po čase se vrátili, a potvrdili mi, že jsem opravdu měla sestru, která zemřela, a jmenovala se Willie. Umřela na otravu asi rok před tím, než jsem se narodila já. Rodiče nechtěli nic říct, pokud jsme s bratrem trochu nepodrástli, abychom rozuměli co je to, když někdo umře. Nedozvěděla jsem se ani, co znamená "záchrana mé mámi od ohně".
S popisem mého zážitku mi pomáhá moje máma. Zeptala jsem se jí, jaký by byl její život, kdybych umřela, a zůstala v nebi tak, jak jsem chtěla. "Plakala jsem celé měsíce, když Willie umřela a a kdybys umřela i ty, můj život by byl peklo." Možná se po čase ukáže, co tím moje sestra myslela, ale toto mi přijde jako dostačující odpověď. Věřím