Popis zkušenosti:

Byla jsem převezena do nemocnice kvůli komplikovanému těhotenství. Musela jsem rodit o tři měsíce dříve. Rozhodli se provést císařský řez, po kterém zjistili špatně rostlou placentu „placenta praevia“, museli provést hysterektomii. Stále jsem krvácela, čímž došlo k dalším komplikacím. Během pěti dnů, od pondělí 3. června do pátku 7. června 1991 jsem byla pětkrát operována. Dostala jsem třicet litrů krve, ale přesto stále krvácela. Byla jsem na jednotce intenzivní péče na systému podpory života a zaměstnanci do mě ručně pumpovali krev, protože tehdejší stroje nestíhaly doplňovat ztrátu krve. Moje rodina, která byla tisíce kilometrů daleko, byla informována, že se druhého dne asi nedožiju.

Dodnes se mi jako první vybaví velmi rychlé vize nádherných scén, polí, oceánů, delfínů, koní. Pak jsem najednou opustila Zemi jako takovou a vstoupila do tunelu, který vedl pod třiceti stupni spirálovitě vzhůru (tedy ne svisle nahoru). Na konci zářilo intenzivní světlo, a když jsem do něj vstoupila, obklopil mne nevylíčitelně nádherný pocit míru, lásky, tepla a bezpečí. Konečně jsem byla „doma“!

Světlo bylo intenzivně bílé, ale neoslňovalo mi zrak, nic jsem sice neviděla, ale jen vnímala. Cítila jsem z přítomných „entit“, jejich radost, vítání, mír, štěstí a nesmírnou podporu, že jsem „zpátky“. Pak tam byl ten hlas, jasný, laskavý, rozvážný, autoritativní a všemocný. Sdělil mi velmi jednoduše a srozumitelně: „Musíš se vrátit - tohle nebyly ještě všechny lekce, které se máš naučit.“ Pamatuji si jakousi nanosekundu mého zklamání, které přešlo do pochopení mé povinnosti dokončit část plánu. Rozhodně jsem nebyla ráda. Pak jsem se probudila! Byla jsem zmatená, ale spokojená. Snažila jsem se vyprávět všem, co se mi stalo. Myslela jsem si, že je divné, že mne poslali zpět, ale ne kvůli rodině atd. Byl v tom jednoznačně pocit poslání a věděla jsem, že to vzdělávání není jako ve škole, ale něco úplně jiného. Od té doby je můj život „úplně jiný“.

Základní informace:

Pohlaví: Žena

PBS se stalo: mezi 3. - 7. červnem 1991

Prvky PBS:

Cítili jste se odděleni od fyzického těla? Cítila jsem se, jako bych byla nějakou entitou, která nemá tělesnou formu. Tělo bylo nepoužitelné a nebylo pro mě důležité. Nevěděla jsem, jestli jsem v těle, nebo ne. Byla jsem jednoduše duch, součást mé existence.

Zdál se vám čas rychlejší, nebo pomalejší? Byl to spíše pocit, že čas ztratil smysl, ale rozhodně to byl jiný prostor, který teď pojmenovávám „vyšší úrovně“.

Viděli jste nadpozemské světlo? Nepopsatelně jasné světlo, do kterého jsem se mohla bez problémů dívat a nemusela si zakrývat oči.

Zdálo se vám, že jste navštívili jiné, nadpozemského světy? Ta úroveň, nebo dimenze na konci tunelu, pro mne byla „mírumilovným a nádherným domovem“.

Měli jste pocit, že najednou rozumíte všemu? Všichni máme nějaké poslání, které musíme dokončit. Řídíme se osudem, pokud jej narušíme, budeme muset začít znovu a příště to může být obtížnější.

Viděli jste scény z vaší minulosti? Proběhlo to mimo moji kontrolu. Viděla jsem mnoho scén z mého života, spoustu událostí a lidí, které jsem znala. Nezdálo se mi, že by to mělo nějaký řád. Spoustu jsem se toho naučila, ale nesouvisím to jen s přehledem minulých událostí, ale spíše s tou láskou na konci. Pochopení mého poslání, nebo povinností v mém životě, nebát se smrti atd.

Změnili jste kvůli vašemu PBS své hodnoty a přesvědčení? Ano, ano, ano, ano. Už se nebojím smrti. Nemám sebevražedné myšlenky (Vím, že to narušuje plán). Nejsem tak materialistická, rozdala jsem mnoho nadbytečných věcí z domácnosti a stala se minimalistická. Větší zájem o karmu a buddhismus.