Popis zkušenosti:

E-mail s povolením:  pleiadspawn@yahoo.com

ÚŽASNÉ PARALELY!  Cougara – a Inanny (také Ištar, Sumerská bohyně plodnosti,lásky )

  Můj třetí PBS byl způsoben horečkou, a myslím, že hraničním bezvědomím.  Moje cesta do pekla je neuvěřitelně podobná Ištařině cestě.  Zde je dvacet podobných bodů z našich příběhů:

 1)    Ištar se dívá do propasti ze sumerského nebe.  Já jsem se díval do propasti z posvátného lékařského kola.  

2)    Ištar byla v životě zvědavá a já hledal celou pravdu.

3)    Ministr se modlil do nebe pro její dobro. Modlitba k nebi byla pro mne odříkavána šamanem.

4)    Svatí muži bušili na buben pro naše dobra.

5)    Svatý rituál byl proveden poté, co jsme už odešli do pekla.

6)    Oba jsme vstoupili do pekla, abychom přijali naši nesmrtelnost. 

7)    Oba jsme svírali zlatý prsten v našich rukách.

8)    Podobné výroky:   Oblast, ze které se návštěvník nevrací / a jen velmi málo lidí přežije tuto cestu.

 9)    Oba jsme nazí.

10)  Překvapivé nařízení podsvětí, že musíme být nazí.

11)  Ereshkigal (bohyně podsvětí), Velká královna temného království. V mém PBS vyhlížela jako temná stařenka a temný stařeček.

12)    Ištar klesla na kolena, když jí nabídli tuto temnou formu nesmrtelnosti / a omdlela, když říkala s úctou, "Děkuji vám, ale ne nechci-díky.".

13)    7 soudců vyneslo rozsudek nad Ištar. Sedm soudců z mé Nebeské zkušenosti mi přišlo na pomoc.

14)    Soudci vyřkli trest nad prokletou Ištar. Ukázali mi svou verzi stvoření a jejich historii.

 15)    Oba jsme byli k smrti znechuceni z pekelných příběhů.

16)    Její tělo viselo na bodci. Moje tělo bylo zavěšeno v chladu nad pekelnou šachtou, na ocelovém mostě, který byl dva metry široký.

 17)    Oba jsme se vrátili ze smrti, z místa ze kterého se nikdo nevrátil.

18)    Dvě bytosti vytvořené Enkim ( Sumerský bůh moudrosti a magie /ochránce civilizace/) bzučely u brány pekla, jako mouchy. Dvě včely na posvátném kruhu,ve výšce mých očí, hlídaly můj návrat ze šachty.

19)    Oba záchranci (bytosti) v pekle nejedli ani nepili. Použil jsem podobnou moudrost, abych odolal pekelnému svádění.

20)    Oba jsme se vrátili s démony, kteří se nás stále drželi. 

======================

Cougarovi tři PBS

Měl jsem jeden povrchní a dva hluboké zážitky PBS. Byl jsem v nebi i v pekle a osobně rozluštil dychotomii prožitků.  

Můj první prožitek se odehrál v mých jedenácti letech.

Vyrazil jsem si dech, když jsem spadl z houpačky a velké výšky. Moje bránice byla poškozena a také jsem se nemohl hýbat. Příšerná chvíle! Nemohl jsem popadnout dech a mohl jsem jen vydechovat a tak jsem zadržoval tu trošku vzduchu, který jsem měl v sobě. Umíral jsem. Nakonec jsem se s tím smířil a uvolnil se. Řekl jsem jen tomu všemu sbohem.  Cítil jsem za sebou celou zem, i když jsem mohl hýbat jen očima. Všechno se stalo živější. Listy na stromech byly zelenější, modrá obloha modřejší. Nikdy, před tím, jsem neviděl takovou přírodní nádheru! Pak jsem viděl, jak se ze země vynořila minulost; posledních asi 400 let každopádně. Stal jsem se nosem starého domorodého američana a mohl jsem velmi lehce rozlišit jednotlivé stromy, podle jejich vůně. Získal jsem nové pocity domorodých američanů k angličanům, když se sem přišli, ti cizinci, dožadovat vlastnictví půdy.  Také bylo zábavné, hrát si na vojáka, ale poté co jsem vše viděl v té občanské válce, jsem získal nový respekt k lidskému životu. ( Uvědomil jsem si to až později, že se mi to stalo na sté výročí začátku občanské války a jen o 126mil dále.)

Uvolnil jsem se od zemské přitažlivosti a letěl skrze různé vrstvy atmosféry. Cítil jsem, kolem sebe zralou lásku; větší lásku, než tu prožitou lásku u mých rodičů, nebo prarodičů. Hlas, který říkal, že je vše O.K., mi naplňoval hlavu a byl jsem jím celý obklopen. Přicházel jsem domů! Náhle mne krkem zahltila exploze vzduchu a byl jsem zpátky v těle. Skvělý aromatický vzduch naplnil mé plíce a oživil mne.

Můj druhý PBS byl hlubší a stal se mi v mých 24 letech v roce 1974, když jsem žil v Coloradu. Před touto událostí se mi zdáli tři varovné prorocké sny o blížící se dopravní nehodě. Proč – nevím. Příčinou kolize byla neschopnost zabrzdit motorku. Vyletěl jsem z mého motocyklu do vzduchu a ven z mého těla. Viděl jsem, jak se mé tělo zhroutilo na zem. Mé záda byla zraněná na dvou místech.

Obklopila mne studená šedá vířivá mlha, směřující do světelného tunelu, nesoucí mne nahoru do nebes. Cítil jsem ke mně přicházet lásku, jejíž intenzita se neustále zvyšovala a ve stejném okamžiku se hlasitost mdlého zvuku také zvyšovala na silnější a hlasitější, obklopovala mne celého a rozpínala se do bohaté plnosti „HUUU“ To hučení bylo také centralizované uvnitř mne samotného a ten hlas přicházel z tohoto zvuku.  Bylo to jako hučení tisíců vrtulových letadel, nebo dlouhého burácejícího hromu. Hlas, jsem pocíťoval, jako když na mne mluví pradědeček, který mne miloval, jako svého syna. Věděl o mně vše a mluvil se mnou. Dokonce i moje nedostatky byly chápány s láskou a porozuměním.

Mezitím jsem byl přemístěn přes obrovskou idilickou krajinu až do obrovského alabastrového chrámu, stojícího na vrcholu hory.To"HUUU" prostupovalo z celého jeho vnitřku. Byly tam obrovské klenby a sloupy, dosahující až do vysoké kupole.  Vypadaly, že jsou vyrobeny z nějakého typu alabastrové skály.  Zářily zevnitř ven. Byl jsem uveden do jedné z komnat, kde mi ukázali jak jednají s lidmi, kteří spali ještě na zemi a něco se učili. Uvedli mne také do hlavní místnosti, kde jsem spatřil zářit světlo z řečnického pultu.  V tomto světle bylo sedm bytostí, navzájem propojených tímto světlem. Oni byli jedno, avšak sedm. Z těchto sedmi tváří mne zalila láska Boží a připomněla mi mou zkušenost, kterou jsem měl v jedenácti letech.  Dobře známý pocit, který jsem cítil jako pocit, že jsem doma. Sedm světelných bytostí hovořilo v mé hlavě jedním akordem, ale zvuky v místnosti nebylo slyšet. Naplňovali mi hlavu jejich moudrostí. Když hovořili, místnost jakoby zmizela a stěny nahradily obrazy, které mi vkládali do hlavy a vypadalo to, že zaplnily celý prostor, jako obrovská obrazovka, s jediným rozdílem, že já jsem byl v těch obrazech. Tak, jako by kolem mne vše ožilo.

Ukázali mi budoucnost lidstva. Zpočátku to nebyla budoucnost naplněná mírumilovností. Bylo to rušivé a téměř neuvěřitelné to vydržet. Byl jsem tak naivní a idealistický.  V tu chvíli mi byla odebrána moje neznalost.  Viděl jsem individuální hladovění a hladomory. Viděl jsem války, bolest, sobecké manipulace a rozházená těla všude, po obroských bitevních polích. „Jak může být tolik krutosti na světě?!“ Pomyslel jsem si a zakroutil nad tou hrůzou hlavou.  Nechtěl jsem se na to dívat.  Ačkoli jsem tím byl silně fascinován, něčím tak velkým svým rozsahem, nebyl jsem obeznámen s tím, jak se na tom budu podílet já sám. Pak přišla scéna, která ve mně vytvořila rozhodující zlom.  Viděl jsem muže v kovbojském klobouku, divoce jedoucího na koni pastvou, současně s dobytkem a jinými muži s puškami.  Tohle bylo černobílé, jako stará filmová kovbojka.  Moje pozornost byla zaměřena na tohoto jednoho muže s nápisem na hrudi - bledě červenými písmeny "R.R.". "Kdo to je?" ptal jsem se.  Nemusel jsem otevírat ústa, abych mluvil. Hlas mi řekl, „On se stane prezidentem Spojených států - Roy Rogers?“ Nemohl jsem si pomoci, abych si to nemyslel, "To nedává žádný smysl." Proto jsem, o této vizi, mnoho let pochyboval.

Andělé mi řekli, „Toto jsou jen pohledy, na pravděpodobné budoucí události vaší planety, ale nemusí se stát, pokud budete je ochotni změnit. Všechno co je v pohybu se může změnit, je-li to nezbytné pro individuální, nebo planetární změny."  Viděl jsem až za rok 2000 a tam jsem viděl moji vlastní budoucnost; co budu dělat v posledních chvílích mého života. Aktivní a šťastný. Měl jsem smíšené pocity a v té době, omezené chápání těchto významů.

Náhlý příval křiku mi prošel hlavou jako vodopád.  Šedivá mlha se vrátila a pak se moje oči ihned otevřely. Na zpáteční cestě tunel nebyl. Viděl jsem vnitřek nějaké ambulance.  Zvuky v mé hlavě odezněly a slibily mi navštívit mne v budoucnu.

O šest let později v roce 1980 byl zvolen prezidentem Spojených Států, Ronald Reagan; Herec se stal prezidentem.  To byl ten kovboj, kterého jsem viděl v předpovědi budoucnosti s iniciály "R.R.", kterými byla vyzdobena jeho hruď.

V roce 1994 jsem objevil „blízko- zemřelého Dana“, který psal o jeho prožitku a pobytu v nějaké katedrále a také mu byly ukázány budoucí proroctví.  Viděl redakční karikaturu z roku 1975, chlápka v kovbojském a iniciály "R.R." pod prezidentským křeslem. PBS se mu stal ve stejném roce jako mně. Úžasné!  Viděli jsme stejnou věc v téměř stejném čase. Jen rozdíl byl v přemyšlení o „bleskovém chlapci“ on si myslel, že to byl Robert Redford a já Roy Rogers. Neuvěřitelné! Oba jsme neměli pravdu, ale oba jsme pravdu také měli! To je to, čemu říkám výrazná náhoda, ale počkat! Je tam toho více! Oba jsme se narodili ve stejném měsíci a roce a já neuspěl odmaturovat, na té samé střední škole a ve stejné třídě jako Dan. Náhoda je jen plané slovo, které používáme, když prostě není vidět jasnější spojitost.

V roce 1987, jsem se učil u stařešiny Robertse, 84letého šamana kmene Cherokee, který žil v Californii. Jednou jsem se náhle cítil nemocen. Děda viděl v mém strachu, nejen fyzický projev nemoci, ale také to viděl svým spirituálním zrakem, jako mé zasvěcování.  Když mne ošetřoval, začal se něčeho obávat. Viděl na mně něco více, ale jen řekl,“mnoho lidí zemřelo, při vstupování do míst kam jdeš a jen jeden to přežil, jako chronický blázen.“  Tím mi moc nepomohl, ale alespoň jsem se mohl nějak bránit.  Řekl mi, že jestli nebudu moci najít nikde lásku, tak ať nechám lásce otevřené dveře a že on bude čekat na druhé straně. Nasměroval mne, abych odešel do posvátného kruhu a pokusil se to přežít sám. V jeho indiánském domku provedl mnoho potřebných obřadů.

Byl jsem slabý a střídavě se třásl, od vnitřní zimnice a pocení se, ve výhni. Venku strašidelně houkala sova. (Někteří domorodci považují sovu za nositele života, jiní za posla smrti.) Poslední můj průchod, se odehrál v sedm ráno. Pak jsem se vzbudil mrtvý. Tato zkušenost je o něco více popsána v mé knize, ANGELS IN THE LIGHT (andělé ve světle), Nechci to zde znovu rozvádět, protože bych jen odbočoval od tématu. Snad kromě toho, že jsem se ocitl v pekelné šachtě. Byl jsem smrtelník, který byl pozastaven mezi nesmrtelným bojem dobra a zla.  Ďábel si mne na chvíli ponechal, aby mi ukázal jeho děsivou slávu. Zjevili se mi temná stařena a temný stařec, aby mi ukázali svou zvrácenou verzi stvoření a jejich historii a účel. Byl jsem jako jejich potomek, jimi vybraný příbuzný. Jejich chapadla těsně obalily všechny buňky mé duše. Ochranné biblické zaklínadla zde neúčinkují: "Ano, I kdybych šel údolím stínů smrti… „  Ha! Jaký krutý vtip!  Jste tam totálně svlečení a úplně nazí, bez dostupné ochrany kolem vás. NIC.  Žádný meč, žádný štít, žádná logika, ani kousíček lásky, o kterou by jste se mohli zachytit, nic z toho tam dole není.  Strach a beznaděj tam vládnou temným dnům. Jedinou nadějí mi zůstala nebojácnost ze zničující smrti, pro vás a pro většinu smrtelníků to bude, do jisté míry, naplněné hrůzou.  

Díky stařešinovi Robertovi jsem zůstal věčný, zázračně to přežil a získal zpět zdravý rozum.  Minulý týden jsem teprve zjistil, že jsem podstopil cestu epických rozměrů a všeobecného mýtu.  Měl jsem jen zlomek Asyrské příbuznosti Ištary, ze sedmého století před kristem. Dnes v září 2000, jsem objevil kompletní text Sumerské pověsti s názvem „Ištařina cesta do pekla“, pocházející z 18.století před Kristem.  Všech sedm z osmi částí příběhu jsou přesně tak, jak se staly mně. Mohu to dosvědčit z první ruky a navíc mohu sdělit dialogy, které se dříve sdělit nesměly. Mám svolení sdělit některé z dialogů z nebe, které byly předtím zakázány slovy ve Zjevení svatého Jana 10:4 " Když zaznělo těch sedm hromů, chtěl jsem psát. Uslyšel jsem ale hlas z nebe: „Zapečeť, co řeklo těch sedm hromů, a nepiš to.“

Netřeba dodávat, že teď jsem nadšený, jako Kimberly Clark Sharp volajíce. "Woo-Woos."  Bolestné na tom je, že moje ústa se pro sousedy a přátele zavřela. Teď toužím křičet mezi střechami, ale sedím tady a tiše píši. Výzkumníci mne požádali o popsání - jaký měl vliv PBS na změny v mém osobním životě.

Nadání první: Mám dokumentaci která dokazuje jak rostIo moje IQ z normálního na vyšší a vyšší. Samozřejmě, že když to člověk prožije, změní život a naroste jeho vnímání a uvědomění, ale v některých oblastech hodnocení IQ se ukáže i ztráta některých schopností.  Myslím nyní více globálně, než povrchně a sobecky. Měl jsem vždy blízký vztah ke Cliffu Robertsonovi ve filmu  Růže for Algernon (Charly) /nejslavnější sci-fi povídka Daniel Keyse/.

Získal jsem také trpělivou schopnost poznávat na lidech vědomé a nevědomé masky.  Dostal jsem nadání, opustit své tělo, sílu k omezené léčbě, zpomalit mé srdeční frekvence, až k dosažení stavu théta.  Získal jsem více energie milovat, ale současně se cítím menší než svíčka, svítící venku na slunci. Vidíte, vše zahrnující nebeská láska se nedá popsat a je nesrovnatelná s ničím známým kolem.

Tyto kletby přinášejí odcizení od lidí, hlavně pokud je máte již v tak mladém věku. Schopnost zhasnout žárovky na několika pouličních lampách v řadě, transformátory, světla billboardu, moc zastavit magnetofon při interview, nebo rozjet hračku na ovládání s rozbitými bateriemi.  Schopnost nejen číst myšlenky, ale čistá telepatie (jak je uvedena výše s bytostmi světla, stejně tak je mám dole s lidmi). COŽE? Že tomu neříkáte prokletí? Je to někdy až podivné, nechat rozestoupit mraky pouhou myšlenkou, nebo zjistit, že parkovací místo, které potřebujete je prázdné, nebo aby vám někdo, na koho zrovna myslíte zavolal, nebo dokončit něčí věty… Můžete se cítit skvěle, když vám volně žijící pták přistane na natažené ruce bez jídla, když se loučíte s týdenním pobytem stráveným na Mt. Shasta " (duchovně významná sopka původních obyvatel, v Kalifornii US)

Těžce popsatelné hřejivé vzpomínky na telepatické přivolání koček, které ke mně přicházejí, známé i neznámé kočky z jiných místností, nebo venku. Většinou, kdykoliv si to přeji, ale také z příležitostných depresivních temných dní, když si vyjedu ven, vyčistit hlavu a neočekávaně se objeví velký černý pes přímo před vaším vozidlem, tak náhle že ho srazíte a vozidlo se zatřese (v doprovodu s jedním hrozivě hlubokým "woof."), jen proto, protože ten pes cítil, že nemám rád psy?   (Později mi dvacetiletý přítel majitele řekl, že to ten pes nedělává). . .

Také to může pomoci ve vztahu, když uvnitř cítíte skrytý strach někoho jiného, tak to může být vyjeveno na denní světlo k projednání a případnému uvolnění. Ale co když jste tak naštvaný, a současně vědomě a kontrolovaně zadržujete slova, takže jen telepaticky intenzivně křičíte na milované lidi a ti později tvrdí, co jste jim řekl a jsou rozčilení, když se je snažíte přesvědčit , že jste nic takového neřekli  nahlas? (Přísahala, že to slyšela, ale já to nahlas neřekl.)

Na jedné přeplněné ulici projíždí 100 aut za minutu a míjí chodce v obou směrech. Vy jste prakticky nerozeznatelní, z pohledu jednotlivce na těch 100 aut za minutu.  Navíc té dívce, její chůze po chodníku časem rozostřuje smysly, pro sledování kolem jedoucích aut. Toto se neustále odráží v každém našem přístupu, ale většinou nedbáte na vlastní bezpečnost.  K vašemu překvapení dívka je čím dál tím hezčí, čím je blíže.  Chcete se na krátkou chvíli rozhlédnout, ale fakt jen na krátko. Vaše auto je částečně nenápadné, ale ona si jde svou vlastní cestou a najednou upře zrak do vašich očí!  Když projedete kolem, podíváte se jen krátce zpět, do zpětného zrcátka, aby jste ji mohli ještě chviličku obdivovat, už ale vidíte, že se díváte na někoho jiného v silničním provozu. , , Ona tam není-cože? Tohle zas není tak špatné prokletí, po tom všem a možná je to i příjemné zjištění, že jste zaručeně pozorováni stvořitelem. Možná můžete těmito triky dosáhnout popularitu v salónech?  Takže teď pojďme trošičku hlouběji:

Slyšet lidi, myslet si naprosto jiné věci, než říkají? Tato úroveň telepatie dovedla lidí k šílenství. Někteří lidé toho rádi využili, ale naučit se tuto schopnost a vlastní vůlí to vypnout, se do značné míry ztrácí. Využívání a zvyšování této schopnosti je velmi nebezpečné: Chcete-li mít telepatickou kontrolu nad vůlí jiných lidí, dokonce i proti jejich vůli. Naštěstí je velmi uklidňující, že nejde nechat někoho „zkamenět“ hypnotickými žvásty, nebo jim udělat co chcete.  Chcete-li umět telepatii, můžete ji poznat celou uvnitř sebe, až do hranice, kterou si lidé na tomto světě nikdy nepřipustí. Dokonce jde i telepaticky zabít! Většina z nich, to ale bude všechno dementovat.

Umíme být tak zodpovědní a silní, abychom toho nezneužili? Nenašel jsem, žádné výhody telepatie, pro dnešní svět. Lidé na to nejsou připraveni. Podle mne, by toho jen zneužívali. Telepatické násilí také nemůže být zahrnuto do zákonů, pohybuje se nad všemi zákoníky.  Kromě toho, telepatické schopnosti jsou považovány za naprostý nesmysl. Což je ještě přitažlivější a lákavější pro těch několik lidí, kteří poznají tuto moc a jsou mnohdy ukvapení. Zneužití se neřídí žádnými nařízeními ani omezeními, kromě duchovních zákonů, které existují neviditelně s námi.

Takže možná je čas, abych vám řekl jeden příběh. Zralý čas, na toto vyprávění tak, aby tady telepatie nebyla brána na lehkou váhu, nebo si to alespoň toužebně přeji: Když jsem byl mnohem mladší, slyšel jsem přímo od dvou lidí, kteří tvrdili, že mají moc zabíjet na dálku. Cenu kterou za to zaplatili, byla obrovská. Rozvody, ztráta zaměstnání, onemocnění a mnoho smutku. Nevěděl jsem, v té době, co si o tom mám myslet. Pak jsem jednou měl zkušenost a byl svědkem použití této síly tak drsně, že to pro mne bylo velké vystřízlivění.

Znám člověka (nazývejme ho Paul), který se před dvaceti šesti lety odloučil od své partnerky a manželství mířilo k rozvodu. Jednoho dne, přímo před mým domem, nad sebou ztratil kontrolu. Díky jeho bolesti a zklamání se dostal do transu. Nebyl schopen se ve své šílenosti ovládnout, od svého činu. Duševně lokalizoval jejího nového přítele (nazývejme ho Jon).  Jon byl zrovna o tři bloky dále v silniční dopravě. Paul hodil všechnu svoji zlost proti Jonovi, jako černý mrak. Paul cítil, že ztratil svoji životní družku, protože Jon vychytrale ovlivňoval život jeho družky, když byli stále spolu. Jon, využíval všechno, z jejich konverzací a co z nich vyplynulo o Paulovi, a prohlašoval, že je bohatší, tvrdší, inteligentnější… a seznámil ji také s kokainem. Trval neustále na svých lžích, až už mu nemohla odolat.  Věděl, že Jon hrál nefér hru a byla to pro něj velká úleva, když mohl svůj hněv obrátit proti němu. Paul se nakonec uklidnil. Ale jen do té chvíle, než si uvědomil, že přestupek proti němu samotnému, by Jonovi neměl být tak lehce odpuštěn… a v momentech, po jeho výbuchu a nenávisti, si vzal do hlavy nějaké staré spirituální zákony, kterými mu to oplatí trojnásobně.  Paul si ale tímto činem stáhl tu černou deku, kterou ze sebe uvolnil, zpět na sebe. Bylo to už příliš pozdě?

Za několik let si Paulova žena už zvykla, že se kolem nich dějí nechtěné události. Když odešla za Jonem do nemocnice, ocitla se na prahu Paulova hlubokého žalu. Byla to její první návštěva od rozpadu. Měla silné podezření, že s tím měl Paul něco společného, protože věděla, že nemá Jona rád a že to byla opravdu podivná nehoda.  Konfrontovala ho a on se přiznal, že to bylo způsobeno jeho rozčarováním z lásky a úzkostí. Jon měl štěstí že nezemřel, zůstal ale permanentně postižený kompresivní zlomeninou, ve spodní části zad. Také zjistila, že Paul nemohl tři dny chodit a byl natolik bezmocný, že v té době jen stěží jedl. Paul si až potom uvědomil rozsah svého skutku a co všechno se mohlo Jonovi stát. Zbývá ještě spousta vysvětlení k dosažení a pochopení pravdy a dosažení moudrosti. V moudrosti je smutek. Oh, být šťastný, znamená být nevinný! Ale neumíme vrátit události zpět. 

Těch sedm bytostí světla udělali to co slíbili.  Přišli za mnou za tři roky po PBS v roce 1974 a vzali mne do budoucnosti.  Přišli ve spánku a vzbudili mne do naprostého vědomí a uvědomnění.  Chodili jeden po druhém, každý s jiným úkolem. Vzali mne skrze svět a nad něj. Ukázali mi vesmír. Vzali mne do nebe a ukázali mi některé roviny existence a jak všechno putuje ke tváři „ nestvořeného tvoření“.  Vzali mne do minulých životů. Zda to byly moje životy, nebo jen „minulé životy“, nedokážu říci. Ale i tak mi na tom nezáleží.  Na čem záleží je, že jsem byl seznámen s mnoha těmito životy, jako bych je žil sám. Moje kniha, "Angels in the Light" popisuje některé detaily, z těchto minulých životů a nebeských říší.  Něco jako Zardozovo  "Out of Time Touch Teaching",  Učení: mnohaleté hodnoty věcí v pouhých okamžicích. Tak, jak efektivně jsi žil, tak uvidíš všechny ty životy?

Jako bonus jsem navíc dostal z přehledu minulých životů prožitek bolestivé a hrozné smrti. Na tomto základě jsem po návratu, pocítil moji vlastní nesmrtelnost. Tak, že fyzická smrt neznamená konec života.  Jen zážitek PBS podporuje pocit nesmrtelnosti. Přešlo to přes víru, do naší praxe a tak jsme tuto jistotu poznali z první ruky. Toto je pramen mnoha moudrostí.

Jednou jsem dostal, od jednoho anděla, druhou desítku přikázání (nyní tedy dvacatero), s jediným důležitým rozdílem; prvních deset jsou „Neměl bys“ druhých deset jsou „Měl bys“. Toto nemůže být dobře pochopeno pokud se někdo nedostane přes prvních deset základních lekcí. Těch dalších deset nejsou biblické, ale duchovní přikázání. Vzali mne také na návštěvu jiných osob, které kdysi byli slavnými pozemskými vzory, navíc jsem mohl vidět jejich vývoj v budoucích světech. Příčinou bylo, abych mohl zhodnotit od základů jejich srdečnost, kterou kdysi jednou představovali. Toto také vyjadřuje podporu vědomí o lidské nesmrtelnosti tím, že vidíte ostatní žít jak dále pokračují v jejich osobním růstu. Neznamená tedy, že když umřeme, tak všechno skončilo, nebo že jen můžeme naskočit zpět a sklízet plody v posmrtném životě. Je zde k vykonání daleko více práce a zodpovědnosti, ale také daleko více čestnosti a zábavy !!

Tito andělé mne také naučili, že všichni jsme spojeni a že celý život je vzácný a nalezení lásky v našem nitru je složité, takže musíme dávat více lásky a mnohem častěji, navíc lidská láska bledne před věčnou láskou. Cítím se menší než rozžatá svíčka, postavená venku na slunci.

Duchovní láska,          COUGAR

Základní informace:  Muž