Popis zkušenosti:

22. prosince 1986 v 16:15, jsem se cítil, jako bych umíral, a opravdu jsem umíral. Lehl jsem si a velmi brzy jsem byl zaplaven nejintenzívnějším jasným bílým světlem naplněným úžasnou silou a láskou ve vesmíru. Ve světle jsem slyšel bouřlivé vlající větry a nejkrásnější píseň andělů a jejich hlasů, kteří zpívali hlasitěji než bouřlivý vítr. Moje tělo bylo strnulé tou silou světla. Láska k mé duši byla ohromující. Bál jsem se, že ztratím kontrolu nad mými tělesnými funkcemi -- touhu mít vše pod kontrolou, tužby , pohyby, myšlení, a všechno, když člověk umírá v tomto světle.

Když jsem to vstřebal, abych to celé pochopil, exploze extáze a lásky mi začaly expandovat z mého břicha až do samotného světla. Brzy jsem se stal světlem a stal se neviností, láskou, extází, mírem, silou, krásou a moudrostí světla. Světlo mě odneslo nahoru, obrovskou rychlostí, jako matka nesoucí své dítě v náruči a hovořilo se mnou. Já jsem věděl, že to je Bůh, ta síla, která vytvořila celý náš vesmír. Světlo mi řeklo, že toto je první jasné světlo nebe, ve kterém jsem se nacházel (které bylo milionkrát jasnější, než jakákoliv láska, kterou jsem kdy cítil na zemi), byla naplněna nesčetnými ráji planet. Podíval jsem se dolů na své tělo, a to bylo vytvořeno z bílého světla, ale přesto mělo jen lidskou podobu.

Strávil jsem tam nějaký určitý čas a byl přijat do vyšší sféry, kde radost a sláva Boží byla tak zdrcující, že jsem tu extázi nebyl schopen déle unést,  takže jsem expandoval do nového světla slávy a nevinosti, lásky,extáze, míru, síly a moudrosti, která byla jeden milionkrát jasnější, než bylo v prvním nebi. Moje nové tělo bylo čistější a jasnější a mohlo nějak odolat tomuto exponenciálnímu růstu ve slávě. Druhé nebe bylo naplněno nesčetnými ráji planet. V každém dalším nebi, nádhera těchto vlastností byla ve světle milonkrát znásobena. Je to nepředstavitelné, jak jasný a krásný život je v těchto nebesích v jakékoliv samotné mysli, oddělené od tohoto světla. Odnesli mne do bodu, kde extáze a láska byla tak ohromující; že jsem sotva mohl vydržet, v této hladině kosmické energie a extáze déle. 

Explodoval jsem do nového světla, milionkrát jasnějšího než v druhém nebi; takže do třetího nebe. Zde bylo moje tělo stále lidské, ale svítilo bělejším světlem, nevěřil jsem vlastím očím.  Byl jsem schopen vidět s perfektní jasností do miliónů kilometrů. Zpěv andělů nade mnou zněl tak nádherně, bouřlivě a svatě, že jsem cítil vibrace jejich zvuků, které byly naplněny moudrostí,(tak promyšlené), že tyto vibrace vlastně vytvářely ve vesmíru život, v nesčíslných podobách: takže andělské zvuky nebyly jen zpěvy pro jejich radost, ale zvuky budovatelů.

Spěchal jsem přes toto třetí nebe byl jsem přijat do čtvrtého, kde Boží sláva byla velmi zářivá. Cítil jsem tady bytost, která byla zcela prosycena nepochopitelnou slávou. Moje tělo tady bylo tak zářivé, že jsem již na sobě téměř neviděl lidskou podobu.  Sláva byla tak zářivá a naplněná těmito vlastnostmi; řekl jsem Bohu „ už si nemohu vzít více. Ty jsi mnohem větší než jsem si dokázal představit. Bůh je neměřitelný. Celé galaxie energie mohou být vytvořeny tímto světlem.

Źádal jsem Boha, aby už mne dále a výše nebral, ale on to přesto udělal. V těchto chvílích již bylo světlo Slávy tak zářivé a jasné, že to již bylo nad mé schopnosti,  tak úžasné hodnoty, sestoupily z ještě zářivějšího nebe nade mnou.   Nemyslím si že tam nahoře byly nějaké planety, ale pravděpodobně bytosti žijící uvnitř hvězd.  Sláva boží, nejkrásnější a nejpoetičtější přednosti Boží sestoupily dolů jako milióny padajících listů harmonicky se překládajících a leštících tu extázi slávy, až do  bodu, který jsem byl schopen snést. Mohl jsem napsat celou kapitolu s vrcholem štěstí a nedělat spravedlnost.

Pak jsem byl přijat do páteho nebe. Moje tělo zde bylo jako obrovské slunce a nemělo již žádné lidské rysy. Zde byla nepopsatelná nádhera. To co se tady děje je pro lidské bytosti opravdu neuvěřitelné.

Byl jsem tam chvíli a pak mne přijali v šestém nebi, které je milionkrát jasnější než páté. Nebudu líčit, jak je tam Bůh zářivý. Andělé zpívali tak hlasitě, že žádné lidské uši tuto vesmnírnou hudbu nevydrží. Moje tělo se stalo ještě jasnějším sluncem spojené s centrálním světlem Božím.

Poté jsem byl přijat v sedmém nebi a stalo se, že to bylo daleko nad moje schopnosti. Bům mne vzal dolů, po deseti strávených vteřinách v sedmém nebi.  Celé galaxie zde byly vytvářeny světlem s naprostou lehkostí. Jakákoliv bytost z těchto vyšších nebes, byla o miliony let vyvinutější než já. Při pomyšlení, že v každém vyšším nebi: Světlo a Sláva Nevinnosti, Láska, Extáze, Mír, Síla, Nádhera, Odpuštění a Moudrost je milionkrát znásobena předchozím nebem, činí tak průchod a žití v něm obrovsky obtížné.

Základní informace:

Druh zážitku:    Muž