Popis zkušenosti:

Během jízdy na dovolenou v horách Colorada u Durango, jsme byli dopravní situací donuceni s naší dodávkou sjet ke straně štěrkové horské silnice. Vůz se zastavil, ale pak se okraj cesty utrhl, a naše vozidlo začalo padat přes hranu horského útesu. Nesnáším popisování tohoto neuvěřitelného traumatu uvnitř dodávky a toho zdánlivě nekonečného strachu. Nejhorší ze všeho bylo, že s námi v dodávce byly mé dvě malé děti a po celou dobu, když se vše rozpadalo, jsem nevěděla, jestli to přežijí. Obrovský žulový balvan konečně zastavil pád dodávky, načež jsem zřejmě okamžitě ztratila vědomí kvůli mým zraněním. Moje páteř byla úplně rozbitá. Když se mi vrátilo vědomí (nevím, o kolik minut později), stále jsem seděla v mém sedadle, nakloněná v ostrém úhlu směrem dolů, kvůli strmosti svahu. Doslova jsem tam visela a dva záchranáři mě přidržovali. Nevěděla jsem, jak dlouho už tam byli a snažili se vymyslet způsob, jak mě vyprostit z rozdrceného vozidla. Všechny trosky uvnitř dodávky mi přistály na nohách a téměř úplně je zakrývaly. Cítila jsem, jak se mi rozbité sklo zarývá do mých bosých nohou, stejně jako velké množství ledu, které se vysypalo z obsahu naší chladničky. Bolesti z poranění zad byly nesnesitelné, takže jsem se musela zapírat rukama o rozpraskanou palubní desku a stále tlačit nohy do střepů, abych mohla udržet záda v poněkud lepší pozici. Mým největším traumatem, než má bolest, byl fakt, že jsem nemohla obrátit své tělo, abych zjistila, zda moje děti tu nehodu přežily. Okamžitě jsem si pomyslela, že mé pětiměsíční dítě je mrtvé, protože neplakalo a neměla jsem ani ponětí, co se stalo s mým tříletým synem. Když jsem se na ně zeptala, bylo mi řečeno zrzavým záchranářem, který byl přede mnou, že obě děti už byly z vozu vytaženy, jsou v bezpečí a v pořádku ošetřovány na silnici nad útesem. Jen jsem doufala, že mi řekl pravdu a neutěšuje mě. Viděla jsem, že můj manžel běžel ven před vozidlo a fotografoval stav nehody a dodávky. Kdyby naše děti byly v pořádku, proč nebyl s nimi?

Kvůli závažnosti mého zranění a polohy dodávky na hraně útesu řešili pracovníci záchranky velmi těžkou situaci, jak mě dostat z vozidla bez dalších zranění, včetně možného poškození míchy a celkové paralýzy. Téměř po hodině, kdy jsem se snažila udržet své tělo v úhlu, který by snížil mou bolest, jsem se najednou cítila být úplně slabá. Přestala jsem tlačit nohy do střepů a přestala tlačit rukama na palubní desku. Zrzavý záchranář, který mi pomáhal držet tu polohu, měl náhle celou mou váhu na sobě. Vzpomínám si, jak jsem se dívala na jeho křivé zuby, když se mě zeptal, jestli jsem v pořádku. Neměla jsem naprosto žádnou sílu, abych mu odpověděla. Záchranář za mnou, o kterém jsem nevěděla, a který zřejmě po celou dobu měřil můj krevní tlak, řekl: "tlak 60 na 20 ".

Najednou všechna má bolest okamžitě zmizela a já už nebyla v dodávce, i když mé tělo tam zjevně stále bylo. Místo toho jsem se vznášela nad dodávkou a pozorně sledovala, jak můj manžel dál pokračuje ve fotografování vozu, když občas promluvil s jinými lidmi na místě. Spatřila jsem několik míst na útesu, kde zřejmě narazily jiná vozidla do stromů a kamenů při podobných nehodách. Cítila jsem borovicový les. O nikoho jsem se v tuto chvíli nezajímala, ale stále stoupala výše, až jsem náhle uviděla, k mé velké úlevě, mé dvě malé děti. Byly skutečně na cestě nad útesem. Zdálo se mi, že ta starší žena se k nim chovala, jakoby sama byla jejich matkou. Držela mé pěti měsíční dítě na boku v jedné ruce a současně mu druhou rukou chránila oči před ranním sluncem, když přitom sledovala dodávku mnohem níže, pod ní. Můj tříletý syn se kolébal na dřevěných nohou vedle ní a malou hůlkou si něco kreslil ve štěrku na silnici. Mojí obavu teď narušoval nekomfortní pocit, že byl na můj vkus příliš blízko na okraji vozovky, ale se zdálo, že je bez větších zranění s pár škrábanci na obličeji. Drobek vypadal naprosto v pořádku. Žena, která ho držela, se nezdála být v obavách o jeho blaho; bylo to skoro jako by byla jen jeho opatrovatelkou a její zájem se zcela soustředil na dodávku, která narazila na obrovský balvan daleko pod ní. Byla jsem obklopena láskou, nepřekonatelnou nejněžnější bezpodmínečnou láskou a soucitem, jakou jsem nikdy dříve v životě nepocítila. Cítila jsem se jemně zavinutá a schoulená, jako bych byla nejdražší ze všech dětí. Po prostudování scény níže jsem si uvědomila, že je se mnou nějaká bytost, velmi mocná, ale mne naprosto milující. Neviděla jsem nikoho, ale věděla jsem, že tam je, i když jsem nevěděla, kdo to je. Bylo to v okamžiku, kdy jsem dostala možnost volby, nikoliv slovem, ale telepaticky, jen prostřednictvím vědomí. Mohla jsem zůstat v této blaženosti a srze jakousi blízkou hranici se vrátit Domů, nebo jsem se mohla vrátit do svého těla do bolesti a nejisté budoucnosti. Ach, jak jsem chtěla zůstat v té blaženosti! Ačkoli má volba byla podkreslena soucitem a láskou, skoro jsem se pousmála nad krutostí výběru. "Díky moc," pomyslela jsem si sarkasticky.

Těsně předtím, než jsme vyjeli na horskou cestu, můj manžel mne odmítl vystřídat a také nechtěl těsněji přitáhnout naše děti do autosedaček, jen řekl: "Nic se nestane." Překontrolovala jsem tedy děti já a upoutala je mimořádně bezpečně, abych zdůraznila, jak je to důležité. Můj manžel mne fyzicky zneužíval a byl slovně hrubý vůči našim dětem. Podívám-li se zpětně na ty nevinné chlapce, jaká volba by to ode mne byla, nechat manžela, aby je vychovával? Kdybych neměla děti, nemám v mysli žádné pochybnosti, že bych se rozhodla zůstat s tou bytostí a v blaženosti. Tak, nebo tak, i když jsem věděla, že se musím vrátit do těch bolestí a k mému životu, kterým si budu muset projít, abych se uzdravila z těch zranění, nebyla to pro mne žádná těžká volba. Jediné, na co jsem mohla myslet, bylo, že musím vychovat své děti. S touto jednoduchou myšlenkou jsem byla poslána zpátky do dodávky do mého zraněného těla. Všechna mučivá bolest se okamžitě vrátila a musela jsem se uzdravovat několik měsíců.

Základní informace:

Pohlaví: Žena

PBS se stalo: 9. července 1979

Prvky PBS:

Ve kterém okamžiku jste během zážitku byli na nejvyšší úrovni vědomí a bdělosti? Ve chvíli, kdy jsem byla s Bytostí, mimo své tělo. O tom není pochyb. Nikdy předtím ani potom jsem nebyla tak bdělá a při vědomí!

Zdál se vám čas rychlejší, nebo pomalejší? Čas zastavil nebo ztratil veškerý význam. Jen vzpomínka, že můj čas s Bytostí, v té neuvěřitelné kolébce něžné intenzivní lásky a soucitu, mi připadl příliš krátký. Přála jsem si, aby to trvalo věčně.

Zdálo se vám, že víte o věcech, které se staly na jiných místech? Ano, i mé vize byly potvrzeny.

Zdálo se vám, že jste navštívili jiné, nadpozemského světy? Zřetelně mystická nebo nadpozemská říše, kde jsem cítila bariéru, ale neviděla jsem za ni, jen „šedo“. Věděla jsem však, že kdybych bariéru překročila, na druhé straně by byly úžasné věci.

Jaké emoce jste během vaší zkušenosti cítili? Naprostá radost, neuvěřitelná blaženost, láska, lehkost, svoboda! Zahrnutá péčí a starostlivostí.

Viděli jste scény z vaší minulosti? Moje minulost probleskovala přede mnou, mimo moji kontrolu.

Viděli jste budoucí události? Scény z budoucnosti světa.

Cítili jste pocit harmonie nebo jednoty s vesmírem? Cítila jsem se být sjednocená, nebo v jednotě se světem.

Měli jste pocit, že najednou rozumíte všemu? Vše i o vesmíru.