Popis zkušenosti:

Když mi bylo šest let, byl jsem na své každodenní cestě z našeho rodného domu v Ipswich v Anglii na letiště Bentwaters AFB (táta byl členem USAF). Během této cesty jsme se stali účastníky vážné dopravní nehody. Odbočili jsme za roh, ale na naší straně stálo odstavené auto, a můj otec prudce zbočil, aby se mu vyhnul. Skutáleli jsme se ze srázu podobnému útesu asi 175 stop a přistáli jsme v řece. Vzpomínám si, jak se studená voda začala valit do našeho auta Rambler Station Wagon. Slyšel jsem spoustu křiku, ale byl jsem dočasně oslepen teplou tekutinou, která mi stékala do očí. Později jsem si uvědomil, že je to má krev, která vytékala z rány na mém pravém spánku. Pamatuji si, že jsem se otočil k náhlému teplu, které jsem ucítil, a najednou byl můj zrak zpět. Jenomže díval jsem se na řeku z vrcholu útesu. Běžel jsem dolů, kudy to bylo možné, a lezl přes další části útesu. Cítil jsem se zmatený, ale viděl jsem tělo většího muže, ve kterém jsem nyní běžel k autu mého otce. Dostal jsem se s ostatními lidmi k autu. Podíval jsem se dovnitř a viděl ruku, jak trčí z vody. Dostal jsem se do okna rozbitého auta a vytáhl za ruku chlapce, který byl v bezvědomí. Ale ten chlapec jsem byl já. Byl jsem to já. Vzpomínám si, že nějaký další muž vzal ode mě bezvládné tělo, protože jsem úplně ztuhnul zmatkem a strachem. Potom si pamatuji, až jak jsem se probudil v nemocnici, což bylo o několik dní později.

V roce 1975 jsme já a moje máma jeli do Anglie, abychom navštívili mou chůvu. Když jsme projížděli kolem útesu a mostu, zastavila naše zapůjčené auto. Vystoupili jsme, protože mi řekla, že je to přesně to místo, kde jsme kdysi havarovali. V ten okamžik projelo kolem rohu auto, sklouzlo a svalilo se ze srázu do řeky. Další auto zastavilo a všichni jsme běželi dolů, abychom pomohli, kromě mojí mámy. Přišel jsem k autu a cítil ten matoucí déjà vu stav. Podíval jsem se dovnitř a viděl jsem ruku trčící z vody. Chytil jsem ji a táhl nahoru. Byl to malý chlapec, který byl stejný jako já. Podíval jsem se na auto. Byl to Rambler. Ztuhnul jsem. Muž vzal chlapce z mých paží, běžel dolů po břehu řeky a až nahoru na vrchol útesu vedle mostu. Vrátil jsem se k mé mámě. Byla ohromena, že k nehodě došlo přesně tak, jako se stala ta naše. Nikomu jsem nic neřekl. Byl jsem příliš v rozpacích a bál jsem se. Je mi jedno, jestli je to uvěřitelné nebo ne. Ale je to pravda. Zachránil jsem snad svůj vlastní život a osud?