Popis zkušenosti:

Měla jsem zhruba půl měsíce do porodu a najednou jsem dostala otravu toxémií. Bylo to už moje páté těhotenství, ale měl to být teprve druhý porod. Tři z těch dalších dětí jsem potratila. Měla jsem tehdy vlastního pětiletého syna a nevlastního dvouletého syna, kterého jsme adoptovali, protože jsem stále nemohla další dítě donosit. Když se tehdy můj krevní tlak vymkl kontrole, byla jsem urychleně převezena na pohotovost do nemocnice. Můj obličej byl tak oteklý, že jsem přes otoky v obličeji téměř neviděla. Zbytek mého těla natekl do té míry, že doktor z rychlé se mylně domníval, že jsem obézní, i přestože jsem vážila jen šedesát kilogramů! Všechno se odehrálo tak rychle, že jsem se najednou nemohla ani sama nadechnout. Někdy v tom okamžiku jsem ztratila vědomí. Tehdy jsem prožila zážitek mimo své tělo - kdy jsem sledovala, jak se zdravotnický personál zoufale snaží, abych začala dýchat sama.

Moje další uvědomění bylo, že jsem se najednou nebála, že už nebudu schopna sama dýchat. Byla jsem v klidu a vědoma si kroků, které lékaři a sestry podnikají, aby mi zachránili život. Rozuměla jsem všem pojmům, které při diskuzi používali. Pochopila jsem z jejich řeči, že už nejsem naživu. Uvědomovala jsem si citové rozpoložení každého člověka v místnosti. Najednou už neexistovaly žádné dohady, přesto jsem je nesoudila, ale spíše jsem je chápala nějakou bezpodmínečnou láskou. V tu chvíli jsem se cítila velmi milovaná a chtěla jsem ten pocit přenést i na ostatní, kteří byli v místnosti. Slyšela jsem a viděla všechno, ale oni mě neslyšeli! Ta situace mě přinutila vzpomenout si na citát z bible, ve které se píše, že „Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně.“ Kupodivu tuto schopnost mám dodnes, pokud jde o poznání pravdy ve vztazích mezi lidmi a okolím.

Nebylo mi dovoleno zůstat v Boží přítomnosti, která byla naplněná světlem a láskou. Nebylo mi to sděleno slovy, ale spíše telepaticky, že se musím vrátit a být i nadále matkou svým synům.

Najednou jsem si uvědomila, že mě vezou do porodnice a že lékaři rozhodli o kontrolovaném porodu, který byl velmi rychlý! Pak mne umístili do pooperačního pokoje, kde jsem chtěla mít svoji bibli, protože jsem si chtěla uchovat ten neuvěřitelný smysl pro lásku a světlo, které jsem prožila. Zdravotní sestra mi však nedovolila číst bibli! Řekla mi, že musím odpočívat. Zasmála jsem se a odvážně jsem jí sdělila, že netuší, co to je skutečný odpočinek. Řekla jsem jí, že jsem právě byla v Boží přítomnosti a nalezla tam takovou úlevu a klid, který by mi žádný spánek nikdy neposkytl. Nerozuměla tomu, co jí říkám, ale uznala, že jsem asi musela projít stresujícím zážitkem, když mě „na chvíli ztratili“. Snažila jsem se jí vysvětlit, že jsem vůbec nebyla ztracená a že jsem se cítila živější, než obvykle. Najednou jsem totiž pochopila, co to znamená „žít v duchu“. Také jsem pochopila, že do našeho fyzického života vkládáme zbytečně moc úsilí, když ve skutečnosti život skrze ducha je daleko smysluplnější a uspokojivější. Slovy ani nemohu adekvátně popsat to fantastické bytí a moc, kterou jsem zažila v Boží přítomnosti. Cítím se být v zoufalá, že nemohu ostatním pomoci pochopit, že realita, kterou žijeme v našem fyzickém životě, se nedá v žádném případě srovnávat s životem v duchovní říši. Neexistují slova, kterými bych adekvátně popsala, jaké to je být v nekonečné a láskyplné Boží přítomnosti. Pochopila jsem, že stejnou bezpodmínečnou lásku mohu šířit i já mezi ostatní, jako by ta Boží protékala skrze mne.

Základní informace:

Pohlaví: Žena

NDE se stalo dne: 4. října 1983


Překlad JP
https://www.nderf.org/Experiences/1diana_h_nde.html