Popis zkušenosti:

Bylo to úchvatné! Byla mi zima, byla jsem vystrašená a pak najednou, v půlce cesty z Glendale do Burbanku, jsem prostě cítila, že se odemklo nějaké brnění a moje skutečné tělo bylo uvolněno. V tom novém zrození jsem cítila teplo, lásku, mír a radost. Na malou chvíli jsem se podívala na sebe a na mého manžela, jedoucího zběsile do nemocnice. V tu samou chvíli jsem začala vnímat více a ocitla se v blízkosti své matky, která právě jela do Glendale za mým synem Larrym. Byla jsem i se svým lékařem v jeho autě, když jel do nemocnice (zajímavé, že jsem s ním zůstala celou dobu, než jsme dorazili do St. Joe's, ale také jsem byla v Nebi, což také popíšu).

Později jsem dokázala popsat doktorovi všechno, co dělal během mého příjezdu. Mohla jsem mu sdělit všechny podrobnosti o tom, jak doprovázel sestru do suterénu nemocnice, aby pro mě vyzvedl plasmu; když mi dal kyslík ze stěny ve výtahu během masáže srdce. Prostě vše, co udělal on i ostatní, zatímco jsem byla v Nebi poučována a sledovala vše kolem.

Současně jsem byla se svou matkou, lékařem a manželem, byla jsem také se sestrou Nannette na burze v Los Angeles, s další sestrou Charonne na vysoké škole i mým bratrem Raymondem na střední škole. Nacházela jsem se na mnoha místech a spojila se s nimi. Znala jsem jejich myšlenky a viděla, co každý z nich právě dělal. Byla jsem také se svým synem, Larrym, o kterého se starala Mary. Naprosto jasně jsem si uvědomovala každého z nich.

Připadalo mi to, jako bych byla v neviditelném letadle vznášejícím se nad údolím San Fernando a viděla jsem nádheru celé té krajiny. Téměř současně jsem se dívala na Zemi z vesmíru a viděla, jak úžasně vypadala. Prošla jsem vesmírem a uvnitř mého nitra pochopila, že to je místo, které jsem znala, a najednou jsem byla v realitě, v nějaké opravdové živoucí obloze. Živé místo čisté lásky. Voda byla živá, tráva byla živá, stromy i zvířata byly živé, živější než na Zemi.

Můj „průvodce“ byl ve skutečnosti anděl s pevným světelným tělem ve stejné formě a designu, jako je naše pozemské tělo, ale z hutného světla. Má chudá slova nestačí k popisu Nebe, je to naprosto fantastické. Věděla jsem, že jsem DOMA. Věděla jsem, že to je místo, odkud jsem přišla na Zemi. Za těch sedm minut smrti na Zemi jsem tam prožila snad sedm nebo i více týdnů. Nevím…

Nejprve jsem se ocitla v naprosto klidné a krásné krajině. Viděla jsem tam zvířata (včetně jednorožců), byly nádherné, spokojené a čišela z nich spousta LÁSKY. Tráva, stromy a květiny byly překrásné. V okamžiku kdy jsem si to pomyslela, vrátila se mi od nich vibrace Lásky. Voda byla naprosto velkolepá a také s touto myšlenkou voda ožila a vrátila mi všechen můj láskyplný pocit.

Všude kolem zněla melodie nebo hudba, nebyla neočekávaná - snad proto, že hudbu zbožňuji. A Bůh mi v tomto životě umožnil několikrát slyšet tuto úžasnou hudbu, nejmelodičtější a nejkrásnější, než by kdokoli na Zemi byl schopen složit. Jakmile jsem zaznamenala její tóny, naplnila mou duši štěstím a radostí.

Ten anděl mě vzal na místo nějakého pobřežního společenství, kam jsem letěla bez křídel nad ním a vše bylo pestře barevné, živé a překrásné. On mě (byla jsem si vědoma, že ten anděl je muž) vzal na nějaké místo, kde byl počítač.

Nyní si můžete představit, jak obtížné bylo v roce 1958 popsat něco, co jsem viděla, když jsem se vrátila, a co používáme až v dnešní době. Takže, vám to popíšu z obou pohledů, co jsem viděla a jak jsem se to pokoušela vysvětlit. Ukázal mi Boží počítač! Chápete! Nebe má počítač, kterému se na Zemi žádný ani zdaleka nevyrovná a nikdy tomu tak nebudeme. S andělem jsme diskutovali o mém rozhodnutí buď začít na Zemi v roce 1936, nebo o jiné variantě v období občanské války. Takže on odešel do oblasti za zdí (tam byla bílá místnost, velmi čistá a uspořádaná), vzal malou krabičku, kterou teď nazýváme kryt na cédéčko. Tehdy jsem nevěděla, jak mám tento nepatrný předmět popsat, v ní bylo CD z období občanské války. Z obalu vyjmul CD menší než půl dolaru (který jsem dříve popisovala jako kovový záznam bez díry uprostřed) a zasunul jej do stolu (stůl to ale v žádném případě nebyl).

Najednou, se celá zeď přede mnou rozestoupila, řekla bych, že to muselo být velké dobrých patnáct metrů nebo větší, a když se to otevřelo, působilo to, jako dívat se dolů na Zemi během občanské války. Byla jsem v něm ženskou bytostí a kolem se odehrávalo všechno to zabíjení. Ve své mysli jsem si pomyslela: „Oh, nesnáším vraždění. Nechtěla jsem jít do toho období na Zemi.“ Jak rychle jsem si to pomyslela, byla jsem okamžitě z děje vyjmuta a ocitla se zpět u anděla, zeď se zavřela a kovový disk vyskočil. Anděl ho vyměnil v pouzdře a znovu jej vložil do regálu.

Poté jsme prošli několik měst a já viděla jedno malebné, další bylo jako zelené sklo, a pak další, ve kterém se skvělo velké množství našich velkých paláců a majestátních budov. Ulice byly z opravdového zlata a před jednou mohutnou budovou byla úžasná kašna, která zářila modrozeleným světlem, kterým ze sebe rozlévala lásku. Na to se prostě nedá nezapomenout.

Vzal mě do těchto velmi masivních budov, bohatších a krásnějších, než jaké jsme kdy na Zemi vytvořili. Uvědomila jsem si, že všechny obrazy, všechny tkané koberce, tapisérie, řezby; všechno, co vytváříme na Zemi, je krásné a má svůj původ v Nebi. Viděli jsme to všechno kdysi předtím, než jsme přišli na Zemi. Pokoušíme se na Zemi jen znovu vytvořit Nebe, protože toužíme po nebeské kráse. Nebe nám jednoduše hluboko v našich duších chybí.

Okamžitě jsem věděla, že jsme zde byli předtím, než jsme přišli na Zemi. Pochopila jsem, proč sem přicházíme jednou a nereinkarnujeme se, ale možná si jen pamatujeme nějaké zkušební období o časové ose našeho života, před konečným rozhodnutím. Než sestoupíme na Zemi, překontrolujeme úkoly, které jsme si vybrali a v podstatě víme, jak to bude probíhat. Můžeme se dokonce rozhodnout, že sestoupíme ve stejném časovém období jako ostatní, které jsme velmi dobře znali v nebi a zkusíme se s nimi na Zemi setkat. Vybíráme si své rodiny, rasu, barvu a vyznání. Jsou to součásti naší zkoušky. V nebi není rasa, barva ani vyznání, jen ty rozdíly jsou součástí naší zkoušky na Zemi. Vysvětlím, proč je to zkouška, proč jsou někteří deformováni, proč je dobro a zlo. Vrátila jsem se odtamtud osvícená. Něco jako trpělivost - počkat, ještě nenastal ten správný okamžik vám to prozradit. Vše má také svoji chronologickou logiku.

Pochopila jsem, že moje smrt byla ve skutečnosti jakýmsi přechodným narozením. Když jsem se narodila jako dítě z mateřského lůna, ve skutečnosti můj předchozí život zemřel v tom lůně -- z vodního života jsem přešla do vzdušného života. Když na Zemi zemřeme, znovu se narodíme, ale tentokrát do živého života, tam odkud jsme původně přišli. Je to uzavřený kruh, ale musí být celý dokončen, abychom zkoušku zdárně dokončili.

Ten palác, do kterého mě anděl vzal, byl velkolepý a nesmírně vysoký. Řekla bych, že chodby byly vysoké, jako tři patra, nebo i vyšší. Byly bohatě a nádherně zdobené, mramorové chodby s nádhernými obrazy a zlatými sloupy, které byly vyzdobeny překrásnými ozdobami s jemnými detaily. Na obrovských automatických dveřích byly nějaké tvary písma. Písmo vypadalo spíše jako staré symboly, ale byly mi dobře známé a zdálo se mi, že je dobře znám. Najednou jsme se dostali k jedněm těm dvojkřídlým velkolepým dveřím, které se automaticky otevřely, a na mramorové podlaze trůnní místnosti se zrcadlil obraz úchvatné bytosti. Rozhodně to byla trůnní místnost a já si byla vědoma, že mi bylo povoleno zahlédnout jen odraz Božího světla a necelou sílu Jeho zázračné moci.

Byla jsem zcela vrchovatě naplněná láskou a chtěla jej obejmout radostí. Jeho hlas se dostal do mé mysli a přikázal mi, abych natáhla ruce a podívala se, že i já jsem byla stvořením z hustého světla. Natáhla jsem své ruce a moje mysl se naplnila vědomím, že všichni jsme z toho hutného světla, mužského a ženského pohlaví, každý s naší vlastní identitou a vlastním účelem. Každý z nás byl vytvořen před vstupem na Zemi, jako muž nebo žena. ON sám obsahuje obě strany. Neboť to není otázkou sexuální stránky, ale silou a jemností každé z Jeho stránek, která určovala, kdo má být kým. Rovnováha Jeho bytí.

Promluvil v mé mysli, abych pochopila, kdo jsme a proč jsme na Zemi. On že mě používá jako svůj nástroj k tomu, abych k němu přivedla své syny. Že jsem s tím souhlasila a že to nebyl vůbec žádný trest. Toto jsou Jeho přesná slova: „Jsou to vzácné poklady; Už se s nimi nemůžu rozloučit. Přivedl jsem tyto syny skrze tebe na svět, jako předvoj. Nebudou mít už žádné jiné úkoly.“ (Odevzdala jsem Otci osm synů hned při narození nebo brzy po porodu, ale nikdy jsem neztratila víru, že mi dá děti, abych je milovala a starala se o ně, tady na Zemi. Dal mi pět živých dětí, abych je milovala; nyní už jen čtyři, protože nejstarší syn byl zavražděn v roce 1980, ve věku dvaceti čtyř let.)

Jsem se smrtí smířená tak, jak většina lidí není, protože vím co Kristus myslel slovy: Jan 3; 3 „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“ Nemá to nic společného s významem, který mu dalo náboženství. Znamená to, že je to pravidlo, kterým všichni musíme projít.

Náš Otec mi také řekl, že budu muset jít zpět na Zemi a dokončit svůj úkol. Moje úkoly ještě nebyly splněné a bylo toho ještě hodně, co jsem musela vykonat. Ujistil mě, že mne miluje a bude se mnou po všechny dny mého života (i když odpadnu, nebo selžu, vždy bude na mé straně).

Pochopila jsem, proč je na zemi dobro a zlo. Je to vlastně skutečná bitva o naše individuální duše. To je důvod, proč všichni z nás mají strážného a dobrého anděla anděla, který nás prosí, abychom konali dobro, a trýznitele, který nás pokouší, abychom se chovali špatně. V sázce je velmi mnoho a upřímně řečeno, náš Stvořitel nechce ztratit jedinou duši, kterou stvořil, protože všichni jsme stvořeni z Něho a Jeho lásky. Velmi ho již zarmoutilo, že ztratil třetinu svých andělů, kteří následovali jeho první stvoření, Lucifera. Je velmi potěšen další třetinou andělů, kteří následovali Michaela a vyhnali ty první z nebe, aby HO ochránili. Všimněte si, vyhnali, ale neničili je z jednoho prostého důvodu. Už jste se někdy ptali, proč nazýváme novorozence „malými andílky“ nebo proč chceme „nebe na Zemi“? Nebo proč se díváme vzhůru k obloze a chceme létat? Nebo proč jsme fascinováni prostorem? Už jste se někdy ptali, co dělala druhá třetina andělů během bitvy v Nebi mezi dobrými anděly? Přemýšleli jste, jak přesně byla bitva vyhrána? Byla to myšlenková bitva - LÁSKA proti NENÁVISTI. Láska zvítězila, protože Láska je spojena s Bohem. ON JE LÁSKA, ŽIVOT a SVĚTLO - Trojjediný.

Život je také trojjediný a existuje ve třech podobách, které teologicky porovnáváme s Bohem - jako Voda, Vzduch a Světlo nebo „Živá voda“, Dech Boží, „Světlo světa“, ale chceme-li popsat také Otce, Syna a Ducha Svatého. Pak by to bylo podobné jako kdyby Slunce byl Otec, zatímco sluneční svit je Syn a sluneční teplo je Duch svatý.

V každém případě jsem se za žádnou cenu nechtěla vrátit, ale pak jsem si znovu uvědomila, že jsem anděl, který si nevybral během té bitvy v nebi žádnou volbu, a nezasloužila jsem si vyhnat ani zůstat, proto jsem se vrátila, abych pokračovala ve zkoušce.

Také jsem pochopila, proč bylo možné, když mě v únoru 1955 srazilo auto na přechodu pro chodce, odhodilo mě čtyřicet metrů přes tramvajové koleje a já z nehody odešla bez jediné zlomené kosti. (Ve spisu policejního oddělení v Los Angeles.) Zjevně jsem si v té chvíli musela pamatovat, aniž bych si toho byla vědoma, že mohu létat (bez křídel). Doslova jsem měla život plný „zázraků“. Zázraky, které lékaři komentovali jako: „Snad jste to dokázala sama, nebo vám pomohl Bůh!“

Ve chvíli, kdy mě Otec poslal zpět, bylo vše zrychlené - rychlostí světla. Prošla jsem vesmírem dolů na zem a pak do svého těla velmi rychle (uvědomte si, že jsem věděla všechno o všech, které jsem milovala, nebo o tom, co se mnou během mé smrti dělali, přesně ve stejném časovém úseku, když jsem byla v nebi). Viděla jsem své tělo na stole. Císařský řez již byl proveden a Michael byl v rukou lékaře, když jsem já vstupovala do své hlavy a sledovala, jak Michael ze své hlavy právě vycházel a pak jsem se ztratila - v kritickém stavu a neprobudila se až do příštího dne, kdy mi doktor přišel říct, že můj syn zemřel. Ale místo toho jsem mu řekla všechno o svém prožitku a sdělila mu, že Michael se při jeho narození vrátil domů.

Představte si, že bych se to v roce 1958 snažila lékařům vysvětlit! Snad jen náš kněz tomu porozuměl, když jsem mu o tom vyprávěla. Pak jsem o tom úplně přestala mluvit a jen s tím žila, protože jsem měla KLÍČ do království Nebeského. JE TO JEN O LÁSCE. Člověk ale musí milovat i své vlastní já, tím milujeme Boha. Je v každém z nás. Jen tak můžeme milovat ostatní, včetně nepřátel. Jsme tady, abychom milovali život, žili jej a vyjádřili tak našemu Stvořiteli radost, že zde můžeme být a vnímat, jak je náš svět krásný, bez ohledu na to, jaký si ho sami děláme. Je to tak úžasně krásný svět, že bychom se všichni měli zastavit a nasávat jej do našich duší. Také jsem zjistila, že jsme nikdy nebyli nuceni, abychom na této Zemi vydrželi víc, než jsme schopni vydržet, pokud tu Boží laskavost pochopíme našim nitrem. Souhlasili jsme s naší zkouškou a byli si předem jistí, že ji dokážeme dokončit.

Abych nezapomněla, také jsem pochopila, že duchové jsou jen mentálně promítané obrazy osob, které obraz posílají, nikoli fyzických bytostí. A že se nás mohou dotknout jen mentálně, zanechat vůni květin,(nebo pokud jsou zlé), nemohou vám nijak ublížit. MÁTE PRÁVO, abyste je poslali pryč, a oni musí odejít. Duch není hustý vzduch, ale projekce myšlenky, když prochází stěnami atd. Dokonce chápu UFO - UFO je jen to, co očekáváme v námi zvolené časové ose. Každá éra je jiná s různými podmnožinami podmínek a je jen na nás, abychom učinili to, co je opravdu důležité a středobodem našeho života. Potřebujeme jen lásku a s ní přijímáme víru, naději, sebevědomí, abychom životem mohli úspěšně projít.

Základní informace:

Pohlaví: Žena

PBS se stalo: 4/4/58