Popis zkušenosti:

Bylo mi šest let a žili jsme v Kalifornii. Chytila jsem jakýsi virus, nebo co. Byla jsem ve svém pokoji a ležela v posteli. Několik dní jsem byla nemocná a měla opravdu příšerné bolesti hlavy; také všechny příznaky spojené s vysokou horečkou. Cítila jsem se vyčerpaná. Vzpomínám si, že se matka pokoušela srazit teplotu vlhkými ručníky a snažila se mě přimět, abych se napila. Hodně jsem se potila a začala se třepat po celém těle. Matka pak raději zavolala lékaře.

V ten den, kdy lékaři telefonovala, byl naštěstí někde poblíž našeho domova, kde zrovna skončil s ošetřováním jiného pacienta. Vzpomínám si, jak jsem slyšela úlevu v hlase mé matky, když mi řekla, že doktor už je na cestě.

Lékař přišel, prohlédl mě a roztrhl mé šaty. Nařídil mojí matce, aby přinesla na podnose kostky ledu. Vystoupila jsem z mého těla až ke stropu. Viděla jsem, jak mne nesl do chodby a já ho sledovala vznášející se těsně pod stropem. Doktor mne donesl do koupelny a začal napouštět vanu studenou vodou. Položil mé tělo do vody, i když se ještě napouštěla. Vzchopila jsem se. Přišla moje matka a naskládali kolem mě led. Nepamatuji si, co se dělo potom, ale nakonec jsem byla odnesena zpátky do postele. Mé tělo už se nevzpamatovalo, bylo to prostě kruté. Lékař něco dělal a matka seděla u nohou postele a vypadala opravdu vystrašeně.

Myslím, že v tom okamžiku si víc nepamatuji, protože jsem začala stoupat nad strop a procházela do další sféry. Tam byla spousta světla. Blízko mne byla mladá žena s dlouhými vlasy, oblečená do krásných splývavých modrých šatů. Vyzařovala naprostou a milou laskavost. Pomyslela jsem si, že to musí být anděl. Komunikovala se mnou skrze naše myšlenky, ne mluvením. Za ní bylo světlo a já se ho chtěla dotknout a tak jsem se k němu vznášela. Zastavila mě, celou mne objala svými pažemi, které mne naplnily světlem i láskou a řekla: "Tohle není tvůj čas. Budeš se muset vrátit“. Věděla jsem, že má na mysli vrátit se na zem, do mého pokoje a k tělu.

Opravdu, opravdu, opravdu jsem se nechtěla vrátit. S ní jsem necítila žádnou bolest. Byla jsem naplněna láskou, radostí a světlem. Řekla jsem jí: "Ne. Chci jít s tebou". Usmála se a jemně řekla: "Promiň, musíš se vrátit. Máš tam ještě práci".

Nevěděla jsem, o čem to mluví. Vzpomínám si, jak jsem si pomyslela: "Cože?" a jak jsem prosebně odolávala návratu.

Opakovala jsem: "Chci být s tebou“. Stále měla ruce kolem mě a tiše řekla: "Uvidíš mou tvář mezi zarmoucenými“. Pak jsem měla vizi. Cítila jsem, že jsem mnohem starší a byla na místě, kde se motali vystresovaní lidé. Všude byly trosky a chaos. Netušila jsem, co to znamená a vůbec se mi to nelíbilo. Pak jsem procitla a byla ve svém těle a ve svém pokoji.

Vrátit se zpět do mého těla bylo strašné. Cítila jsem bolest, zatímco moje tělo bylo velmi těsné a omezené. Cítila jsem se opravdu velmi zle. Nechtěla jsem tady být, ale neměla jsem na výběr. Nemohla jsem se dostat z mého těla. Byla jsem vyčerpaná potem a doktor stále něco dělal. Vzpomínám si, jak otočil hlavu k matce a řekl jí, že budu v pořádku - začala plakat.

Vzpomínám si, že jsem si myslela: "Nebudu v pořádku, cítím se strašně a chci se vrátit k té ženě světla“.

Základní informace:

Pohlaví: Žena

PBS se stalo: 1958