Popis zkušenosti:

Bylo mi kolem patnácti let a bydlela jsem v Omaze (Nebraska). O víkendech jsem chodívala se strýcem do práce na čerpací stanici s nepřetržitým provozem. V pátek na noční, jsem si šla kolem tří hodin ráno lehnout do auta mého strýce. Většinou jsem bývala vzhůru a pracovala s ním, ale tu noc mi byla velká zima. Zeptal se mě, jestli má nechat nastartovaný motor, dokud neusnu. Řekla jsem mu, že mi bude fajn i bez toho. Když jsem odešla spát, ohleduplně přišel a auto nastartoval.

Výfuk auta dobře netěsnil, a když v něm někdo seděl, musely být okna trochu stažena. Nastartoval auto, ale vzápětí přijel nějaký zákazník. Vyběhl z auta a zapomněl trochu stáhnout přední okna. Později mi řekl, že motor běžel asi čtyřicet pět minut.

Opustila jsem své tělo. Pohybovala jsem se smutná tmou, dokud jsem nenašla světlo a útěchu. Na trůnu seděla nějaká bytost, která mě vyzvala, abych si sedla vedle ní. Byl to muž. Ještě než jsem se posadila, zahlédla jsem za ním další bytosti. Zeptala jsem se: „Kdo je to? Mí andělé? Ach, já jsem také anděl?“ Odpověděl: „Ještě ne, ale jednou budeš." Slyšela jsem hlasy, které mi říkaly: „Budeš nám chybět, myslíme na tebe a počkáme.“ Spíše jsem ty hlasy jen vnímala.

Vůbec se mi odtamtud nechtělo odejít. Líbilo se mi být obklopena nekonečnou a laskavou sounáležitostí. Nedokážu vysvětlit, jak úžasně jsem se cítila. Světlo mi řeklo, že se musím vrátit. Nechápavě jsem se zeptala: „Proč?" Odpověděl: „Nebylo určeno, že ti život vezme někdo jiný.“ Posadila jsem vedle něj s vědomím, že tam nebudu moci zůstat.

Pak mi ukázal několik událostí z mého dosavadního života. Řekl mi, že se ještě musím naučit pár věcí. O mé budoucnosti mi prozradil, že budu milovat otce svých dětí takovou láskou, jakou jsem právě cítila. Pamatuji si i pocit, že se na to místo jednou vrátím. Najednou světlo začalo mizet, ale hlas byl stále se mnou. Řekl mi, že tam není nikdo, kdo by oživil mé pozemské tělo a pak: ‚Musíš jít, jinak bude tvoje duše navždy žít v dohadech. Probuď se a vymoč se.“

Můj strýc mi řekl, že když mě viděl vylézat náměsíčnou z auta, hned vše pochopil. Stále jsem opakovala: „Musím se hned vymočit, teď se musím vymočit.“ Pomohl mi sednout si na židli. Říkal, že mé tělo bylo mrtvolně bezvládné. Pak jsem se pomočila, protože jsem si pamatovala, co mi ten hlas řekl.

Můj pozemský život pokračuje a nyní si z té zkušenosti pamatuji ještě více. Mám pocit, jako bych tam strávila celý můj život.

Základní informace:

Pohlaví: Žena

PBS se stalo: Leden 1975

Prvky PBS:

Setkali jste se, nebo jste se nějak jinak dozvěděli o jiných zesnulých (nebo živých) bytostech? Jsem přesvědčena, že jsem tam potkala svého praprapradědečka a procházela se s ním. Po prožitku jsem matce řekla, že je jakýmsi náčelníkem indiánů.

Zdálo se vám, že jste navštívili jiné, nadpozemského světy? Mám pocit, že mi děda ukazoval jeho zemi před příchodem bílých mužů.

Viděli jste scény z vaší minulosti? Ukázali mi dobré věci z mé minulosti.

Viděli jste budoucí události? Jen to, že budu hluboce milovat otce svých dětí.

Změny po PBS:

Chtěli byste zdůraznit některé části z vaší zkušenosti, které jsou pro vás zvlášť smysluplné nebo významné? Že by můj strýc byl obviněn z toho, že mě usmrtil. Můj průvodce řekl, že nebylo určeno, aby mi vzal život někdo jiný.