Popis zkušenosti:

Nepamatuji se, kolik dní jsem byla na klinice na neurochirurgickém oddělení Univerzity Izmir Ege. V pravém spánkovém laloku jsem krvácela, protože jsem měla v mozku devětkrát více žil / tepen než průměrný člověk. (Bylo to nějaké nahromadění žil / tepen, což bylo příčinou toho krvácení.) Od 6. 6. 2000 jsem byla na klinice, ale datum operace byl až 20. 6. 2000, protože lékaři museli rozhodnout, kterou z žil / tepen musí vyříznout.

Během tří týdnů po operaci jsem na klinice byla při vědomí, nepamatuji si proč, ale najednou jsem se vznesla nad postel. Cítila jsem, jak se zvedám nad postel a pak jsem se vydala se bílého, velmi jasného světla. Mezitím jsem viděla svého strýce, který zemřel před měsícem, a když jsem jej míjela, prohodil: „Ještě ne.“ Překvapilo mě, že jsem mu rozuměla telepaticky, bez vyřčených slov, ale cítila jsem se naprosto klidná. Později ke mně přišla dáma, kdybych ji teď potkala, určitě bych ji poznala. Vzala mě na nádherné místo s horami a řekla, že to je místo mého života.

Místo, kam jsme šli, bylo nádherné, ale řekla jsem jí, že to není místo mého života.

Pak jsme přišli na pobřeží s malou vesnicí a ona znovu řekla, že to místo je můj život, ale já jsem to místo neznala a tak jsem jí znovu řekla, že to není místo mého života. Potom jsme obešli ještě nějaká krásnější místa a pak mi řekla, že nejsem připravená na těchto místech zůstat. Zeptala se mě, na co si ze svého života pamatuji. První věc, která mne napadla, byla moje matka a já s vysokou rychlostí klesla zpět. Cítila jsem, jak jsem spadla do svého těla, probudila se a zeptala se mé matky, jestli ta paní, která sedí u mé postele, je moje matka. Moje matka byla zmatená, ale potvrdila mi, že je moje matka. Měla jsem na sobě přikrývku, dárek od mého blízkého přítele, ale chtěla jsem, aby mi potvrdila, jestli je můj přítel skutečný a řekla jsem jeho jméno. Řekla mi, že je skutečný a začala plakat.

Základní informace:

Pohlaví: Žena

PBS se stalo: 18. 06. 2000

Prvky PBS:

Cítili jste se odděleni od fyzického těla? Ano, jasně jsem opustila své tělo a existovala mimo něj.

Jak byste porovnali úroveň vědomí a bdělosti během zážitku s vaším běžným každodenním vědomím a bdělostí? Více vědomí a bdělosti než obvykle Když jsem byla na klinice, byla jsem také při vědomí. Mluvila jsem s návštěvami a dělala i vtipy, ale z toho si nepamatuji téměř nic. Na svou zkušenost si však vzpomínám, jako by to bylo včera. Myslím, že na to nádherné bílé světlo a klid, který jsem cítila, nelze nikdy zapomenout.

Ve kterém okamžiku jste během zážitku byli na nejvyšší úrovni vědomí a bdělosti? Od samého začátku mé zkušenosti - zvedání nad moje tělo, až do okamžiku pádu do svého těla - stále jsem byla při vědomí.

Zdál se vám čas rychlejší, nebo pomalejší? Zdálo se, že všechno se děje najednou. Neexistovala žádná definice času. Vesmír a naše dimenze to nebyly, protože pozemský čas šel zkrátit během několika sekund - a během několika sekund jsme měnili místa a cestovali.

Byly vaše smysly citlivější než obvykle? Neuvěřitelně citlivé.

Porovnejte prosím vaše zrakové schopnosti během zážitku - s vaším zrakem bezprostředně před zážitkem. Nic se nevyrovná bílému jasnému světlu, které jsem viděla.

Porovnejte prosím vaše sluchové schopnosti během zážitku - s vaším sluchem bezprostředně před zážitkem. Bylo to, jako by komunikace neprobíhala hlasem, ale mozkovými vlnami. Mluvili jsme, ale nehýbali při tom ústy.

Vešli jste do tunelu nebo jím prošli? Ano, ale nebylo to jako tunel, spíše jako cesta s bílým světlem na konci.

Setkali jste se, nebo jste se nějak jinak dozvěděli o jiných zesnulých (nebo živých) bytostech? Ano, viděla jsem svého strýce. Viděla jsem nějakou dámu, o které si myslím, že je mým andělem strážným a potkala jsem několik lidí, ale vůbec jsem se mezi nimi necítila cizí.

Jaké emoce jste během vaší zkušenosti cítili? Obrovské štěstí a velký klid.