Popis zkušenosti:

Byla jsem v nemocnici, abych dostala infuzi s trochou anestézie. Hadička se roztrhla a drogy se mi rozlily do celého těla. Cítila jsem, že mé srdce okamžitě přechází do šílené tachykardie. "Moje srdce!" Křičela jsem, "Mé srdce!" Sestry běžely ke mně.

Najednou jsem se vznášela asi tři metry nad svým tělem. Pozorovala jsem dění pode mnou. Jedna sestra vletěla do skříně, něco hledala a vytahovala věci na podlahu. Asistentka sestry běžela do ordinace, vytáhla doktora, který se ke mně rozeběhl. Doktor začal dělat masáž, zatímco sestry nasadily velkou jehlu a rozhodovali se, zda by bylo lepší mi ji píchnout přímo do hrudi nebo do infuze. Myslela jsem si, že se mi to zdá, než jsem se podívala na záznam EKG, kde všechny grafy zmizely i se zvukovým alarmem.

Řekla jsem si: „Do frasa. Umírám!" Viděla jsem, jak se mě dole lékaři zoufale snaží vrátit. Říkala jsem si: „Nechci zemřít! Ó můj bože! NE!" Snažila jsem se vnořit zpět do mého těla, ale místo toho jsem padala dozadu tmavým tunelem takovou intenzitou, že mi to připadalo jako bych letěla tisíce kilometrů za hodinu. Bylo to děsivé, než jsem začala zpomalovat. Uvědomila jsem si, že ten tunel není temný. Byl to tunel s mnoha světly. Bylo tu takové množství barev, jaké jsem nikdy neviděla. Už jsem se nebála.

Na konci tohoto tunelu leželo nejkrásnější místo, které jsem kdy v mé existenci navštívila. Zdálo se, že jsem se dostala do nějakého prostoru, ale v jiné dimenzi. Dívala jsem se na každého a na všechno v nemocnici skrze to, co mohu jen popsat jako „skrze oči Boží". Cítila jsem lásku Boží pro všechny ty osoby v nemocnici; pacienty, personál i recepční. Nikdy jsem neviděla svůj vlastní život, ale viděla jsem, že se před mýma očima zjevily jejich životy. Viděla jsem život recepční a všechno o ní věděla. Nahlédla jsem do jejího srdce. Cítila jsem její lásku k dětem. Cítila jsem její bolesti a její myšlenky. Pak jsem viděla technika a všechno v jeho životě. Viděla jsem každého člověka, kým opravdu byli. Viděla jsem, co je motivovalo, a viděla jsem jejich krásná srdce v duši. Viděla jsem jejich duše, jako by byly očima a srdcem Božím. Viděla jsem je a milovala jsem je, každého z nich. Zdálo se, že jsem byla vytažena z místnosti a vzhůru, pryč z budovy. Viděla jsem lidi na ulici a znala jejich bolesti. Viděla jsem je s čistou láskou.

Pak jsem obdržela nějaké informace. Nešlo o nic, jen o informace, které do mě s naprostou láskou vstoupily. Bylo to průzračně jasné, velmi nápadné a velmi jisté, že jsme pro Boha všichni velmi důležití. Všichni jsme velmi a hluboce milováni Bohem, a že život se dá očekávat složitý a tvrdý, ale že to je také nějaký druh zkoušky, kterou Bůh stvořil. Poselstvím bylo, že naše životy jsou pro Boha a existenci vesmíru velmi důležité. Naše Láska, kterou máme a láska, kterou na Zemi pěstujeme, zejména k lidem, které nemáme moc rádi, je láskou která nějak rozšiřuje vesmír a je z nějakých důvodů velmi důležitá. Cítila jsem, že základem všeho je něco, co musíme vykonat. Lidské bytosti mají být milovány a je nám dána naše volba, jak jednat, abychom Boha prokázali. Nevím, jak to popsat, snažím se to vysvětlit, ale je to pro mne těžké. Může to trvat celý můj život, abych dostatečně vysvětlila, co jsem se naučila.

Na tomto místě kam jdeme, budeme žít v lehkosti, smíchu a radosti a čeká tam na nás naše duchovní rodina. Naším dílem na Zemi je zjistit, jak rozbít všechny ty iluzorní zdi, které si stavíme, abychom skryli, kým doopravdy jsme. Potřebujeme se opravdu vzájemně milovat a milovat sami sebe. Cítila jsem, jako by tam byl i smysl pro humor. Cítila jsem hluboké uznání za naše životy a dokonce i za naše neúspěchy. Předpokládá se, že se poučíme z našich neúspěchů a nebudeme se jimi obviňovat. Nacházíme způsoby, jak si odpouštět a milovat sami sebe, protože ve skutečnosti v opravdovém místě stvoření záleží pouze na Lásce. Zdálo se, že podstatou poselství bylo, že pokud nemůžeme najít cestu k lásce, pak ničíme něco velmi vzácného.

Cítila jsem kolem sebe velký zástup lidí, ale neměli lidskou podobu. Cítila jsem jejich duše. Měli růžové tvary, ale také rezonovali s energií, kterou vytvářeli. Můj strýček Steve, cítila jsem ho tam. Také jsem cítila přítomnost své babičky, která je ve skutečnosti naživu. Tehdy jsem si uvědomila, že když se modlíme, ve skutečnosti posíláme svou duši k člověku. Je to čin lásky, který tvoří podstatu stvoření. Láska byla neuvěřitelná a krása byla tak absolutně a nepředstavitelně neuvěřitelná. Když jsem se dívala dolů na všechny ty lidi a na doktora, který se mě snažil zachránit, pomyslela jsem si, "OK, pojďme se tam vrátit! Miluju ty lidi Oh, ti lidé jsou tak milovaní"! Chtěla jsem se až nezdravě vrátit a říct jim, jak velmi jsou milovaní. Stála jsem vedle své duchovní rodiny a v přítomnosti bytosti, kterou bych popsala jako naprostou lásku a toho, kdo to všechno stvořil. Chtěla jsem se ale vrátit.

V příštím okamžiku jsem byla v mém těle a stiskla ruku doktora, který mi tu ruku držel. Plakal, aby se mu podařilo mne vrátit. Řekla jsem mu jen: „Nepouštějte mne! Doktore, nepouštějte mne"!

Základní informace:

Pohlaví: Žena

NDE se stalo dne: Březen 2006


Překlad JP
https://www.nderf.org/Experiences/1heather_v_nde.html