Popis zkušenosti:

Byla jsem v nemocnici, abych porodila mé dítě. Porod byl vyvolán uměle, protože termín porodu měl být před deseti dny a já už jsem vykazovala známky preeklampsie. Porodila jsem krásného chlapečka, ale o hodinu později jsem se cítila opravdu velmi zle. Dostala jsem eklampsii, která bývá po porodu nenormální. Měla jsem hrozné bolesti na hrudi a dostala jsem záchvat. Bylo u mne několik lékařů a zdravotních sester. Měla jsem strašné bolesti!

Najednou jsem si uvědomila tunel. Začala jsem se k němu pohybovat, spíše vznášet. Viděla jsem to nejkrásnější světlo a byla někým, nebo něčím vábena. Věděla jsem instinktivně, že umírám. Řekla jsem zdravotní sestře: „Jdu do světla." Sestra začala panikařit a stále křičela: „Zůstaňte se mnou! Nechoďte do světla!" Začala jsem se rozhodovat, zda mám zůstat, protože můj chlapeček mě bude potřebovat, nebo mám odejít do tunelu světla. Uvažovala jsem racionálně a věděla, jaké volby mám. Dostala jsem se do tunelu a opravdu jsem chtěla jít dál do toho světla. Cítila jsem se provinile, že jsem uvažovala o tom, jít dál do světla, místo být se svým milovaným dítětem. I nyní se cítím stále provinile. Každý rodič ví, jakou mocnou lásku má matka a jaký pud má pro záchranu svého novorozence, ale světlo a láska byla ještě intenzivnější, než ten mateřský pud. Nemůžu upřímně říci, co mě přinutilo se vrátit, a nejsem si jistá, zda jsem měla na výběr. Jediné, co si pamatuji je, že tady mám ještě nějaký úkol a tím mělo být mé dítě.

Ta zdravotní sestra mne navštívila o pět dní později, protože jsem byla v umělém spánku a v intenzivní péči. Řekla: „Vy jste nás úplně vyděsila, protože jsme si mysleli, že jsme vás ztratili. Sestry mi říkali, že většina lidí, kteří mluví o tom, že jdou do světla, zemřou. Pamatujete si všechno?" Řekla jsem: „Ano, pamatuji si to všechno."

Ta zkušenost mě zbavila strachu ze smrti. Byla to krásná zkušenost a nebylo to vůbec děsivé. Brzy po zážitku jsem se vrátila do školy pro ošetřovatelky a věřím, že to bylo i kvůli té zkušenosti a touze pomáhat ostatním. Stále se snažím posilovat svou duchovnost. Držela jsem svůj prožitek blízkosti smrti v tajnosti třicet let, protože jsem byla přesvědčená, že si lidé budou myslet, že jsem blázen, nebo že jsem v té době měla halucinace. Jsem velmi šťastná, že se mi to stalo a mohu to sdílet s ostatními.

Základní informace:

Pohlaví: Žena

PBS se stalo: 3. 5. 1988

Prvky PBS:

Cítili jste se odděleni od fyzického těla? Ano, uvědomovala jsem si lásku a světlo, kterým jsem byla přivítána. Nemohu popsat, jestli to byla osoba nebo nějaká věc, která mě přivítala. Ztratila jsem vědomí o svém těle.

Jak byste porovnali úroveň vědomí a bdělosti během zážitku s vaším běžným každodenním vědomím a bdělostí? Všechno pro mne mělo smysl! Věděla jsem přesně, co se děje, a cítila jsem, že mám na výběr, ale ta moje volba se mi nakonec z mysli vytratila.

Zdál se vám čas rychlejší, nebo pomalejší? Čas zmizel nebo ztratil veškerý význam. Ztratila jsem kontakt s tímto světem a stále mám problém s časem.