Popis zkušenosti:

Když jsem začínal mít infarkt, už jsem ležel na podlaze a nemohl se hýbat. Měl jsem strach, protože jsem věděl, že umírám a nemohl s tím už nic dělat. Nebudu vás nudit mojí cestou do nemocnice a procedurami, kterými jsem prošel. Postačí napsat, že jsem byl přemožen černým závojem smrti. Jak ironické, že to bylo přesně tak, jak to píši. Když jsem si uvědomil, že jsem na druhé straně, můj strach trochu opadl.

Uvědomil jsem si, že jsem přešel naprosto bezbolestně, protože už jsem necítil svoji váhu, nebo charakteristické rysy mého těla. Byl jsem v naprosté temnotě, která způsobila, že moje panické emoce byly ještě intenzivnější. Když jsem se pomalu začal aklimatizovat na své okolí, cítil jsem, jak se ve tmě všude kolem mě plazí zlo. Napadla mne jen jedna myšlenka, že ty přítomné bytosti mne hledají! Byl jsem vyděšený a začal hledat světlo, protože jsem si myslel, že by tam někde mělo být. Pohyboval jsem se co nejpomaleji, tiše a hledal světlo. Všiml jsem si, že bylo snazší pohybovat se směrem vlevo, protože jsem cítil extrémní agresi vycházející z pravé strany. Ze strachu, že na sebe upozorním tím pohybem směrem k předpokládanému světlu, kde mne světlo osvítí, jsem se místo pohybu stáhl do tmavšího stínu a zůstal v klidu. Když jsem tam ležel a poslouchal, jak se kolem mě ve tmě plazí a šíří všechny zlé pocity, snažil jsem se přijít na to, co mám dál podniknout.

Věděl jsem, že kdybych se pohnul směrem do té aktivity kolem mě, byl bych objeven. Byl jsem na konci s rozumem, když jsem si pomyslel: „Bože pomoz mi.“ Okamžitě jsem cítil, jak se všechno kolem mě rozeběhlo do všech stran. Byl to pocit dokonalé lásky a důvěry. Jakýsi pocit mocné síly, jsem cítil na neskutečnou vzdálenost tak, že cesta při nadzvukové rychlosti by k cíli trvala půl hodiny. Čím blíže jsem byl, tím silněji jsem ten pocit prožíval, až mě to úplně pohltilo v intenzivní extázi, a pak to nepochopitelně zvedlo mé lokty nad temnotu a opustili jsme ji. Podporovaly mě dvě bytosti, se kterými jsem se cítil lépe než novorozenec u matčina prsu. Podíval jsem se na své dobrodince a všiml si, že jsou oblečeni v černých talárech a na tvářích mají jakousi obrazovku. Když jsem se podíval pozorněji, zjistil jsem, že podklad obrazovky vypadal, jako v zrcadle, který odráží váš vlastní obraz zpět do vašeho zraku. Předávali mi jistotu prostřednictvím pocitů a hudby, která byla jako hovorová řeč, jen mnohem obsažnější a srozumitelnější. Nemusel jsem se tomu jazyku učit, protože jsem mu dokonale rozuměl. Zastavili jsme se před něčím, co jsem nedokázal identifikovat, protože při pohledu kolem sebe vše vypadalo úplně rozmazaně.

Jeden z nich otevřel něco jako obří tabákový pytel ze semišové kůže, která byla velmi jemná. Když ho otevřel, všichni jsme vešli dovnitř a pytel se nad námi zavřel. Pak mi předali ohromné množství informací. Podstatou všeho bylo, že tam byl můj svět, který jsem mohl ovládat, stejně jako všechno v něm. Mohl jsem do svého světa vnést cokoli, co jsem chtěl. Bylo to moje dílo, které jsem si svými přáními vytvářel. Existovalo však nějaké pravidlo, že kdybych cokoliv odstranil, nikdy bych to nemohl vrátit. Pak mi řekli, abych si v mysli představil místo, kde bych se cítil v bezpečí. Udělal jsem to a rozvinulo se to těsně před mýma očima. Pak se mě zeptali, jestli se mi tam něco nelíbí. Viděl jsem pár věcí, které nebyly podle mých představ, ty se však okamžitě a docela dlouho transformovaly, jako by se přeskupovala rtuť, dokud nebyly dokonalé a pak tak zůstaly. Začal jsem si prohlížet svůj nový svět z pohodlí svého obrovského křesla a bylo to opravdu uklidňující, když mi najednou řekli, že se musím na chvíli vrátit zpět do tohoto světa.

Vyjadřoval jsem svoji nevoli, ale silou mě vyjmuli z kokonu a dali se na cestu. Když jsme odcházeli, dovolili mi rozhlédnout se kolem sebe, což bylo dovoleno jen těm, co to prostředí navštívili. Nedokážu popsat, co všechno jsem viděl kvůli nedostatku pozemských slov, kterými bych to mohl vyjádřit. Krátce po mém návratu jsem se snažil to namalovat, ale nemám ani talent, abych to dokázal. Každopádně jsem byl skrze temnotu přenesen na místo, ze kterého jsem viděl své tělo. Pak jsem strčil své "nohy" skrze horní část hlavy zpět do svého těla. Když jsem otevřel oči, byl jsem ve svém těle plném bolesti. Doktor a sestra se mě ptali, jestli vím, kde jsem. Pak mi řekli, že je docela možné, že mimo jiné budu mít zlomená žebra a vykloubené rameno. Také že jsem na podpůrné dýchací pumpě, což vypadalo, že se chystají obnovit moji paměť a funkce poškozené nedostatkem kyslíku. Podíval jsem se na svou hruď, byla vybledlá, oteklá, a na pravé straně pod kůží zbarvená jako fotbalový míč. Bylo velmi obtížné vůbec promluvit. Snažil jsem se pohnout pravou paží a uslyšel jsem hrozný hlasitý výkřik. Rozhlédl jsem se, byl jsem opět zpátky za závojem, LÁSKY a PRAVDY. Zeptali se mě, proč jsem zpátky tak brzy. Pak položili něco, co vypadalo jako chromová svítilna, na mou hruď. Zahrálo to jakýmsi pestrým tónem. Můj hrudník poklesl a oni se mě zeptali, jestli potřebuji ještě něco jiného, rád bych se vrátil k mému kokonu - jak tomu tak rád říkám. Řekl jsem, že už nic jiného. Oni mi řekli, že na mě bude čekat a pak jsem se vrátil zpět do těla.

Základní informace:

Pohlaví: Muž

PBS se stalo: 23. června 1995

PBS prvky:

Byl váš zážitek spojen s ohrožením života? Ano Srdeční infarkt a klinická smrt. Někde v dolní části těla jsem měl krevní sraženinu (myslím, že to bylo koleno, které mě pak nikdy nezlobilo). Než jsem se dostal do nemocnice, můj krevní tlak byl čtyřicet na dvacet a moje srdeční frekvence byla astronomická. Z toho plynulo to náhlé zhoršení, když už tři dny jsem se cítil špatně. Jak mi bylo později sděleno, moje srdce se zastavilo na dvacet tři minut.

Jak hodnotíte obsah své zkušenosti? Pozitivně.

Prožitek zahrnoval: Mimotělní zážitek.

Cítili jste se odděleni od fyzického těla? Ano, všechno bylo stejné, až na to, že tam nikdo neměl nohy ani sexuální orgány.

Ve kterém okamžiku jste během zážitku byli na nejvyšší úrovni vědomí a bdělosti? Jsem si jistý, že pro lidi kolem mě to vypadalo, že jsem v bezvědomí, ale já jsem byl čilý a velmi se bál. Byl jsem v nejhorším bodě své existence.

Porovnejte prosím vaše sluchové schopnosti během zážitku - s vaším sluchem bezprostředně před zážitkem. Tóny v pozadí byly velmi příjemné.

Vešli jste do tunelu nebo jím prošli? Nejsem si jistý - pamatuji si černý závoj, který jsem viděl pouze z druhé strany.

Prožitek zahrnoval: Prázdnotu, temnotu, krajina, nebo město, silné emoce, speciální vědomosti.

Viděli jste neobvyklé světlo? Nejsem si jistý.

Zdálo se vám, že jste navštívili jiné, nadpozemského světy? Zcela jasně jsem viděl mystické, nebo nadpozemské říše.

Jaké emoce jste během této zkušenosti cítili? Zpočátku strach, pak nepředstavitelná LÁSKA. LÁSKA tak mocná, že jste ji mohli cítit na kilometry daleko, nejprve lehce, a když se blížila, vzrůstala její intenzita do mezí, které se nedají popsat. Nejhorší na tom je ten pocit, že po celou dobu toho nejhoršího - když jsem byl pryč, bylo to srovnávání s tím nejlepším zážitkem mého života, ve stejném čase.

Přišli jste na hranici nebo místo, odkud by nebylo možné se vrátit? Přišel jsem k nějaké bariéře, kterou jsem neměl dovoleno překročit; a byl poslán zpět proti své vůli. Neměl jsem žádný důvod, pro který bych se chtěl vrátit, ale neměl jsem v této záležitosti žádné slovo, než jen vyjádřit svůj názor.

Názory po PBS:

Je pro vás složité vyjádřit zážitek slovy? Ano - Jak byste popsali věci, na která neexistují žádná slova ani jména bytostí, nebo viděli ohromnou nekonečnost pokračování života v duchovní podobě?

Která část vaší zkušenosti je pro vás zvláště důležitá, nebo významná? Být tam, muset se vrátit a vědět kam se vracím.

Už jste někdy, někde sdíleli tuto zkušenost? Ano, ale nikdo mne neposlouchal, všichni mi tvrdili jen to, co si mysleli, že jsem zřejmě viděl z jejich pohledu. Jako by to bylo na nějakou diskuzi o knize, takže jsem to komukoli přestal říkat a časem se z toho také ztrácí lesk.