Popis zkušenosti:

Bylo mi 28 let, byla jsem bez partnera a žila v Texasu s mou šestiletou dcerou. Byla jsem v těžké depresi, hodně pila a cítila, že můj život nemá žádný směr ani účel. Úplně jsem ztratila svou cestu a zapomněla na zážitek, který jsem měla, když jsem byla ještě tříleté děvče. Tehdy přišla do mé ložnice koule z bílo-zlatého světla a komunikovala se mnou. Telepaticky mi říkala, že na konci svého života mám něco udělat. Nevzpomínám si, co mi řekla, že mám udělat, ale vzpomínám si, že jsem světlu řekla: „Na to nemám, to nikdy nedokážu.“ Světlo mi řeklo: „Do toho dorosteš.“ Bytost ve Světle byla tak milá, jemná, vřelá, laskavá, vysoce inteligentní a ve všem dobrá.

Takže tady jsem byla, ve svých 28 letech, na míle daleko od své cesty, můj zážitek se Světlem byl hluboko zapomenutý a mým nejvznešenějším cílem bylo, abych zhubla a provdala se za muže dostatečně bohatého na to, aby to vyřešilo všechny mé problémy. Jeden den jsem přišla domů z práce, vyčerpaná, a lehla jsem si do postele. Moje nálada byla neutěšená a já jsem se totálně propadla do stavu, kdy jsem se uvolnila a úplně vypustila celý svět z mysli. Téměř okamžitě jsem propadla do sebe – vybuchla. Zažila jsem pocit rychlosti jako na tobogánu – bylo slyšet svištění – a padala jsem rychle skrze tunel modrého hedvábného světla. Na konci tunelu byla mýtina a v jejím středu „modrá taška“. Taška byla organická a vypadala jako vak obsahující dítě. Plodový vak. Jeho tvar byl organický, zhruba hruškovitý a s otvorem nahoře. Přenesla jsem se k vrcholu vaku, a když jsem to udělala, „vědomosti“ se začaly chrlit ven z vaku. „Vědomostmi“ myslím kompletní čtyřdimenzionální pochopení konceptu nebo myšlenky bez jejího balení do slov.

Slyšeli jste někdy něco stokrát a pak jednoho dne jste „pochopili“, co to znamená? Je těžké popsat můj zážitek slovy, protože byl před-verbální. Každopádně „znalosti“ vyskakovaly z vrcholu pytle tak hustě a rychle, jako vyskakuje popkorn z pánve. Snažila jsem se některé zachytit, abych je mohla vzít sebou zpět, a převést je do slov, abych si je mohla zapamatovat. Ale bylo jich příliš mnoho a dělo se to tak rychle, než abych je mohla zachytit. „Věděla“ jsem, že to, co jsem našla, je souhrn všeho „vědění“ nebo moudrosti všech lidí za celý čas – minulost, přítomnost a budoucnost. Všechna moudrost přichází z tohoto kolektivního vědomí a vše, co se učíme, jde zpět do tohoto rezervoáru, aby to mohl každý použít.

Opustila jsem modrou tašku a okamžitě se ocitla vysoko nad zemí. Mohla jsem se podívat dolů a vidět zakřivení země, její barvy a tvary jejích vod i kontinentů. Nebyla jsem jen nad prostorem, ale byla jsem i nad časem. Viděla jsem pohyb lidí a myšlenek, které formovaly a byly formovány historií. V každém období historie jsem zažila komplexní „pocit” tohoto období, včetně jeho hudby, architektury, stylu oblékání, politického myšlení a literatury. Bylo to jako obrovský pochod lidí z různých časů s různými pohledy na svět, kteří spolu spolupracovali. Bylo to jako odstranění horní části obrovského kusu stroje a pozorování všech koleček, ozubení a řemenů pracujících společně. Na povrchu nic z toho nevidíme, ale sejmeme vrch a vidíme to. „Věděla“ jsem, že jsme všichni spojeni – jako horolezci s lanem kolem jejich pasu. Když jeden z nás spadne, pak táhne dolů i ostatní. Když vylezeme nahoru, pomáháme nahoru i ostatním. Jsme v tom všichni společně. „Věděla“ jsem, že to, co vidíme mezi námi jako prázdný prostor, není prázdné. Jsme jako kuličky ve skleněné tabuli. Nevidíte sklo, vidíte kuličky. Ale to sklo drží kuličky pohromadě. Jsme drženi pohromadě neviditelnou substancí, která je kolem nás a mezi námi. Je pro nás neviditelná, ale je skutečná.

Viděla jsem, že život na této planetě není náhodný, že je zde ohromný plán. Nicméně ten plán má takový rozměr, že je pro nás neuchopitelný. Naše mysl je příliš omezená, abychom jej pochopili. Byla mi ukázána koule, která byla spletitá a obsahovala všechny plochy najednou. Po letech po mé zkušenosti jsem hledala někoho, kdo by mi to uměl nějak vysvětlit. Vzala bych si pás papíru, otočila a spojila oba konce dohromady. „Co to je?” Zeptala bych se. A konečně, o několik let později, jsem se setkala s fyzikem, který mi řekl, že je to Möbiův pásek. Fyzik mi řekl, že by to mohl být i pevný Möbius. Teoretická matematika dokázala, že pevný Möbius může existovat, ale naše trojrozměrná mysl si ho nedokáže představit. Řekla jsem mu, že jsem jeden viděla. Jen potřásl hlavou. Během mého zážitku mi bylo řečeno, že všechen čas je „teď“ a všechen prostor je „tady“. Věřím, že tam toho bylo víc k této části mojí zkušenosti a bude mi to odhaleno, až bude pravý čas.

Přesunula jsem se z této výhodné pozice zpět do krásného modrého světla. Dostala jsem se tam zprava, zepředu a lehce v úhlu směrem ke středu. Přede mnou byla skupina „esencí“ lidí. Pokud byste zrafinovali pole květin do jedné kapky parfému, byla by to esence květin. Tyto esence lidí byly jako kapky vody ve vědru vody – byly individuální a zároveň kolektivní. Byly seskupeny dohromady ve tvaru trojúhelníku – jako jsou postaveny bowlingové kuželky – s vrcholem trojúhelníku směrem ke mně. Byla zde jedna esence, která stála mírně před ostatními. Měla jsem pocit, že tato mluvila za ostatní, ale nebyla jim nadřazená.    

Když jsem se k nim přiblížila, okamžitě jsem si uvědomila, že tato skupina mě zná lépe, než já sama sebe budu kdy znát, úplně mě přijímala a úplně mě milovala. Ta láska, která od nich přicházela, mě přelévala ve vlnách a byla tak čistá a silná, že jsem to nemohla unést. Byla jsem jednou z nich a vždycky budu. Oni to věděli a já také. Ta jedna, mírně vpředu, komunikovala s mým srdcem a myslí a řekla mi, že nemůžu zůstat, že se musím vrátit. Tu bytost jsem vnímala jako mužskou, i když jsem ji nepoznala jako nějakou známou duchovní postavu. Prosila jsem ho, aby mě neposílal zpět. Řekl mi velmi pevně, že je něco, co musím udělat, ale že tam budou pro mě a že se k nim vrátím, až dokončím svoji práci.

Okamžitě mě to tam odsud hodilo zpět a já se zvedla z postele s hlubokým vztekem, že jsem zase zpátky. Několik týdnů jsem se zlobila, že jsem se musela vrátit, ale pak jsem se nastavila směrem vpřed, abych udělala to, co tady mám udělat. Tato zkušenost změnila můj život a v důsledku tohoto zážitku jsem udělala v životě mnoho změn, které stály za to. Opustila jsem nějaké špatné návyky a započala jsem odhodlané duchovní hledání, které mě přivedlo do nejrůznějších bohatých a zajímavých míst.

Od roku 1973 jsem měla vize, které mi odhalovaly, co se bude dít mezi lety 1990 a 1999.

Základní informace:

Druh zážitku:    Žena