Popis zkušenosti:

Měl jsem těžký astmatický záchvat, který mě přepadl v nemocnici. Dali mi něco, co mi připadlo jako celková anestezie, kterou jsem později v životě dostal před oběma operacemi. Pomohlo mi to dýchat, ale byl jsem unavený, upadl jsem do spánku a dýchat přestal. Měl jsem pocit, že uplynul nějaký čas. Pak jsem náhle měl pocit, jako bych viděl někoho v posteli obklopené lékaři. Ale byl tam nějaký zvláštní fyzický pocit, který lze popsat jen velmi ztěžka. Zneklidnilo mne to, ale nemohl jsem se z tohoto snu probudit.

Vznášel jsem se nad člověkem a zpočátku nezaznamenal kognitivní spojení, že by to mohlo být mé tělo. Viděl jsem matku v rohu místnosti a měl o ni starost. Bylo to asi v tom okamžiku, když jsem si uvědomil, že to není sen, a že jsem jen toužil vrátit se domů. Další věc, kterou jsem si uvědomoval, byl večer. Byl jsem mimo dům a díval se do našeho kuchyňského okna. Nemohl jsem se dostat dovnitř a nemohl jsem ani nijak získat pozornost rodiny uvnitř. To mne vyděsilo a čas plynul. Byl jsem zvědavý, co se skrývá ve tmě a nakonec jsem našel další, kteří byli podobně zmateni, kde jsou a co se děje. To je těžké vysvětlit, ale neměli jsme fyzické povědomí. Vzpomínám si, že jsem ty lidi poznal a pochopil, že prožíváme společnou zkušenost. Bylo to, jako bychom byli v nějaké skupině a všechna světla kolem byla vypnuta. Věděli jsme, že tam všichni jsme, ale neviděli se navzájem. Myslím, že je to nejlepší způsob, jak to mohu popsat. Utekl zase nějaký čas, ale já byl odhodlán najít nám všem cestu ven, což bylo asi absurdní, protože jsem nevěděl, kde jsme.

Tady skončila linearita. Vzpomínám si na události, jako kdyby se všechny staly najednou. Čas přestal existovat. Lidé se mě zeptali, zda si pamatuji tunel, a moje odpověď zní: "Ne, ne přesně." Bylo tam světlo, trochu vybledlé a vzdálené. Světlo se blížilo a bylo intenzivnější. Cítil jsem lásku, která mi i teď při psaní, vhání slzy do očí. Chtěl jsem se tak moc vrátit abych přivedl všechny ostatní na stejné místo, ale opravdu jsem to neměl pod kontrolou. Bylo to nádherné, úžasné, jak jsem se tam cítil a byl jsem na té cestě docela dlouho. Nevím, kolik z toho mohu vyjádřit mě známými slovy, abych to úplně přesně popsal. Světlo bylo láska a pochopení. Bylo to mimo mě, skrze mě a ve mně. Byl jsem doma. Nikdy jsem takovou lásku nepocítil, byly tam kratičké okamžiky laskavosti a akceptace, pro které se snažíme žít. Je asi nemožné vidět na vašem monitoru slzy v mých očích. Chci, abych byl schopen využít veškeré své snažení k tomu, abych se dostal zpátky a vytáhl i ty lidi kolem ze tmy, aby se tam také dostali, ale nevím jak.

Je velmi těžké popsat, co se dělo dál. Byl jsem, jako někdo jiný, mluvící cizím jazykem, ale chápal jsem to jako vyprávění současného i minulých životů, něco jako životy někoho jiného, než moje. Byla tam revize života, v níž bylo vše až do tohoto okamžiku, jako opětovné prožívání určitých momentů v mém dosavadním životě. Cítil jsem úplně přesně, jak se cítily jiné osoby, skrze mé činy, moje slova a mé myšlenky. Byly to momenty, kdy jsem měl pravděpodobně jednat jinak, používat lepší úsudek, nebyl zaujatý emocemi. Byla to velmi pokorná zkušenost. Myslet si, že i když jsem byl v tomto životě jen sedmiletý - přesto se mně týká, co bude dál, protože jsem si více uvědomoval to, jak ovlivňuji lidi kolem sebe; Stále jsem emotivní, stále jsem vytočený a dobře si uvědomuji, že tato zkušenost mě neučinila být dokonalejší - možná si jen více uvědomuji, jak jsem nedokonalý – a to víc než kdokoliv jiný. Nenaučilo mne to nebýt hloupým, necitlivým, egoistickým a nestarostlivým. Pokud mi to vůbec něco přineslo, tak snažit se být více na pozoru, a po celou dobu si uvědomovat, že zdaleka nejsem dokonalý. To je prostě něco, co vyžaduje neustálé úsilí a pozornost.

V určitém okamžiku jsem se setkal s někým, kdo se mi zdál, že tam je, aby mi pomohl při rozhodování, zda se vrátit do tohoto života nebo začít v jiném. Nazval bych tu osobu jako mého průvodce, a ačkoli si opravdu neuvědomuji, jeho fyzickou podobu, cítil jsem z ní ženskou energii. Chtěl jsem vědět víc o ní a o místě, kde jsem byl. Ale bylo jasné, že má zkušenost nebyla o ní samotné. Byla tam spíše jako poradní hlas. Byl jsem mladý a v tomto životě emočně nevyrovnaný, hlavně v chování k lidem. Ty mé začátky jsou pryč, kdy jsem žil v nevědomosti, což bylo i pro mě těžké přijmout. Byly mi ukázány, také úseky mého budoucího života, jako kdybych se díval na obrazovku, a najednou jsem byl nasát do momentů prožívání. Bylo to, jako bych tam byl v té chvíli a cítil se stejně, jak se budu v budoucnu cítit. Když jsem se rozhodl pokračovat, ukázali mi další část mého budoucího života. Myslíte si, že mohu předpovídat budoucnost s tím, čeho jsem byl svědkem. Tak by to i mohlo být, ale ve skutečnosti neřeším drobné detaily. Mám tendenci dívat se na globální perspektivu a vidět spíše les než stromy. Ale na tom místě bylo všechno jasné, což tady nefunguje. Bylo tam prostě mnohem větší pochopení, než mám tady. Přestože mám někdy na chvíli pocit porozumění, ať už o lidech, nebo událostech, ale není to, jako bych si to pamatoval odtamtud. Když se ty momenty odehrávaly v mém životě zde, po mém PBS, bylo to spíše jako bych o některých věcech měl pocit povědomí. Někdy je to i o cizích lidech, přestože jsem se s nimi ještě nesetkal.

Události, které mi ukazovali, byly spíše volby, které by mohly být učiněny, i když ty možnosti byly poměrně omezené. Pocity v době výběru byly prosté a jednoduché "Cítit pravdu a cítit že dělám správnou věc". S těmi pocity, jako je pocit klidu a míru. Bylo mi řečeno, že kdybych pokračoval v tom životě stejně jako doposud, bylo by nepravděpodobné, že bych dosáhl všech svých skrytých možností. Nicméně se zdálo jasné, že na počátku je divoká karta, o které mi nebylo nic víc sděleno. Vzpomínám si, že jsem se setkal s jinými lidmi a mám pocit, že to jsou a byli lidé, kteří tady byli, aby mi pomohli, abych se vždy rozhodl správně, co mám dělat. Byly mi odhaleny podrobnosti o mé budoucnosti, ve kterých se nebudu cítit velmi spokojeně. Některé věci byly dokonce trapné. Vše bylo naprosto a zcela jasné, ale nemělo to nic společného s mým smyslem pro sebestřednost, ani s mým egem, ale s tím, s čím jsem do tohoto života přišel, že se mám něco naučit, zažít a zdokonalit se

Cítím, že tady jsem vyčerpal myšlenky, takže to vezmu zkrátka... Když jsem se vrátil sem do svého těla, opravdu mi to místo teď chybí a stále na ten zážitek dodnes myslím. Jsme tady, abychom se zdokonalil jako duchovní bytosti a prožívali určité věci. Vzpomínám si na události předtím a během mého narození. Vzpomínám si, že jsem si vybral rodiče pro jejich osobnost a laskavost. Na určité úrovni jsem si jistý, že jsem se rozhodl mít astma, abych si nedovolil dělat chyby v tomto životě. Možná jsem si vybral i můj zážitek PBS, abych si stále uvědomoval, proč jsem tady.

Základní informace:

Pohlaví: Muž

PBS se stalo: 20. 3. 1978