Popis zkušenosti:

Byla jsem velmi mladá a bylo to jednoho dne během konce vyučování. Vzpomínám si, že jsem se začala cítit špatně, jako kdyby na mne lezla chřipka. Tělo mě bolelo a já se cítila vyčerpaná. Neměla jsem žádnou energii a cítila se velmi špatně. Šla jsem domů ze školy. Řekla jsem své matce, že mi bylo zle a pak si vlezla do postele. Spala jsem možná pár hodin. Vstala jsem z postele, abych zašla do koupelny a vzala si nějaký prášek. Vzpomínám si jen, jak jsem zapila prášek šálkem vody.

Moje matka řekla, že mě uslyšela, jak jsem upadla a udeřila do podlahy v koupelně. Když se tam dostala, nedýchala jsem. To je to, co vím od mé matky, protože pak o tom mluvila.

Další věc, na kterou si vzpomínám, bylo, že sedím na podlaze v koupelně se zkříženýma nohama pod sebou. Byla jsem v horním rohu koupelny a dívala se na sebe. Viděla jsem, jak moje matka lomcuje s mým tělem. Třásla mi rameny a jemně mne pleskala po tváři, aby mne probrala a já znovu začala dýchat. Vzpomínám si, že jsem viděla na její tváři paniku a strach, jakou jsem nikdy předtím neviděla. Asi tak rychle, jak jsem si to všechno uvědomila, tak rychle to skončilo. Vzpomínám si, že když jsem byla mimo tělo, cítila jsem v sobě lehkost. Cítila jsem se, jako bych byla zbavena všech těžkostí, které jsem v sobě denně nosila. Cítila jsem obrovský pocit klidu a míru.

Nevím, jak dlouho jsem nedýchala, nebo jestli se mé srdce zastavilo. Musel to být krátký okamžik, protože moje matka ještě nevolala záchranku. Přála bych si, abych si pamatovala více detailů, protože mám i v sobě mnoho otázek. Poté, co jsem znovu začala dýchat, si vzpomínám, jak sedím na podlaze v koupelně a hovořím s matkou o tom, že půjdu k lékaři. Souhlasila jsem, že s ní k lékaři půjdu, ale věděla jsem, že už jsem v pořádku. Měla jsem náhle skvělý pocit síly a svěžesti, který ani nedokáži popsat. Pořád nevím, jak to napsat. Je to, jako kdybyste pocítili to nejlepší, co jste kdy pocítili, a vynásobili to stem. Cítila jsem se tak dobře, jako kdybych byla schopna zaběhnout maraton nebo tak nějak. Já jsem věděla, že už nejsem nemocná a v pohodě. Nejasně si vzpomínám na to, že jdu k lékaři a byla prohlédnuta. Nenašel nic špatného a nedokázal vysvětlit, proč jsem na tom byla tak špatně. Nepamatuju si žádné krevní testy ani jiné testy, které se běžně dělají. Mám pocit, že doktor a maminka museli mít mezi sebou soukromou debatu, protože si nepamatuji, že by se přede mnou o něčem bavili. Stále nemám tušení, proč jsem byla nemocná, nebo co se stalo, že jsem přestala dýchat.

Zaskočil mi prášek, nebo jsem byla jenom nějak nemocná? Myslím, že se to nikdy nedozvím. Nikdy jsem s nikým o mé zkušenosti a opuštěním těla nehovořila. Lidé jsou skeptičtí a soudí, sklouzávají k tomu, abych se cítila hloupě já. Myslím, že v mém mladém věku bylo těžké o tom mluvit. Také všechno, co jsem četla, nebo slyšela v televizi v průběhu let, že lidé mají tyto prožitky delší, vidí své blízké atd. Můj byl jen krátký a rychlý. Nedávno jsem mluvila s mojí doktorkou a řekla jí můj příběh. Měla také PBS, když byla mladá. Myslí si, že jsem pravděpodobně měla ten zážitek delší, ale že si na všechno jen nepamatuji.

Základní informace:

Pohlaví: Žena

PBS se stalo: 1985