Popis zkušenosti:

Když jsem sloužil u námořnictva Spojených států, žvýkal jsem jednou vejce natvrdo a začal jsem se dusit. Mohl jsem se jen nadechnout. Plíce se mi plnily, až už se víc nemohly naplnit. Měl jsem pocit, že kdybych mohl dostat to vejce z úst, mohl bych přežít. Došel jsem k nedaleké vodní fontánce a pustil vodu. Zkusil jsem se napít, ale když se voda dotkla mých rtů, dostal jsem ránu 120 voltů. Okamžitě jsem si uvědomil, že jsem dostal elektrický šok, který jsem ale rozhodně předpokládal, že přežiji. Stále jsem však měl celkové dýchací potíže kvůli vejci, které se mi vzpříčilo v jícnu. Prstem jsem vyndal část vajíčka, ale stále jsem nemohl dýchat. Tou dobou jsem už prožíval paniku a nedokázal jsem vymyslet žádný způsob, jak si pomoci přežít tuto nehodu. Myslel jsem na svého Pána a řekl jsem si. „Alespoň jsem křesťan.“

Nahlédl jsem do sousední místnosti a uviděl svého nadřízeného, jak sedí na otočné židli a pracuje na rádiové depeši. Uvědomil jsem si, že stále můžu chodit, a tak jsem šel, až jsem došel k jeho židli. Nemohl jsem mluvit, tak jsem použil poslední zbytky své energie, abych mu kopl do židle a upoutal jeho pozornost. Srazilo ho to na podlahu a tam ležel i s psacím strojem. Byl jsem na podlaze poblíž něj, protože jsem také upadl.

Další námořník jménem Joe sledoval mé počínání. Teď už jsem byl zticha a nedýchal jsem. Z nosu mi tekla krev, protože jsem se při pádu udeřil o stůl. Během chvilky mi Joe začal dělat první pomoc. Dnes se tomu říká CPR (Kardiopulmonální resuscitace). Další námořník zavolal sanitku. Já jsem byl u stropu té místnosti a sledoval námořníky, jak se snaží, aby mi zachránili život. Cítil jsem se dobře. Uvědomil jsem si, že tělo bez vědomí na podlaze je moje, ale neměl jsem o ně nejmenší starost. Viděl jsem se tak, jak mě viděli ostatní. Tentokrát to nebyl žádný převrácený obraz jako při pohledu do zrcadla. Cítil jsem se dobře a plný energie a brzy jsem ztratil jakýkoli zájem sledovat, jak námořníci pracují s mým tělem.

Byl jsem v duchovní formě, a přesto jsem se stále cítil naživu, stejně jako předtím. Myslím, že jsem čekal, že budu mrtvý, ale tohle všechno pro mě bylo tak nové. Učil jsem se tento nový život rychle a bez větších starostí o cokoliv. Nicméně tento nový způsob života ve mně vzbuzoval rozpaky. Když mě například něco napadlo, automaticky jsem to udělal. Podíval jsem se na zeď poblíž a v příštím okamžiku jsem jí procházel. Vrátil jsem se do místnosti, kde jsem seděl, když jsem se začal dusit. Vznášel jsem se po té místnosti, jak se mi chtělo. Bez problémů jsem prošel skrz mnoho rádií a dálnopisů.

U svého stolu jsem uviděl jsem potemnělou oblast a vydal jsem se k ní. Vzápětí jsem si uvědomil, že jsem vstoupil do temné mlhy. Jakmile jsem byl uvnitř, strašně jsem chtěl ven. Tahle věc mě pohltila. Byl to pocit, jako být uvnitř jiného člověka. Cítil jsem se polekaný a postrádal jsem volně se vznášejícího ducha, kterým jsem byl dříve. Nakonec jsem byl z této mačkající a horké oblasti propuštěn. Bylo to, jako bych byl uvnitř dělohy, ale jak si to lze představit?

Moje další zjištění bylo, že jsem v tunelu. Průměr tohoto tunelu odhaduji na šest až sedm stop (183 – 213 cm). Mohl jsem stát, aniž bych se dotkl stropu. Moje výška byla pět stop deset palců (178 cm). V okamžiku jsem se tím tunelem řítil mnohem rychleji, než jsem si přál. Ta rychlost byla obrovská. Měl jsem strach. Někde na cestě tunelem jsem zpomalil a zastavil a nějaký muž mě uklidnil a řekl mi, že cesta se blíží ke konci. Pak jsem vyrazil zase stejnou rychlostí jako předtím. Nevím, jak jsem tu cestu přežil. Rychlost musela být rychlostí světla nebo ještě vyšší. Necítil jsem žádné přetížení, jen strach a rozrušení ze strašné rychlosti. Nakonec jsem se přestal pohybovat tunelem a měl jsem dobrou příležitost si ho prohlédnout. Tunel vypadal jako velká ventilační trubka používaná na sušičkách prádla. Světlo nebylo primárně uvnitř tunelu, ale svítilo dovnitř zvenčí. Během cesty uvnitř tunelu jsem slyšel hlasité bzučení, ze kterého mě bolely uši. Přemýšlel jsem, co vlastně tunel podepírá. Teď jsem začal chodit a hledat konec tunelu. Byl jsem teď v mnohem větším prostoru, obklopen bílou mlhou a denním světlem. Světlo, které jsem viděl, umenšilo všechny mé obavy z tunelu. Slyšel jsem hlasy lidí těsně za touto oblastí. Ty hlasy mě povzbuzovaly, abych skrz tu bílou mlhou prošel. Prošel jsem bílou mlhou a uviděl asi tucet lidí. Instinkt mi řekl, že všichni jsou jsou muži s manželkami. Už jsem ty lidi někdy viděl, ale nepamatoval jsem si žádné z jejich jmen. Jeden muž mi řekl, abych si nedělal starosti s tím, že si žádná jména nepamatuji. Brzy pro mě někdo přišel. Tomu muži bylo asi sedmadvacet let a měl na sobě levisky a bílé tričko. Dalších dvanáct lidí mělo na sobě bílé hábity. Muž v leviskách mi vysvětlil, že je můj průvodce. Vysvětlil mi, že později se setkám s dalšími lidmi, ale chtěl, abych se s ním prošel a prohlédl si toto nové místo.

Procházeli jsme nejkrásnějšími květinovými zahradami, jaké jsem kdy viděl. Podrobně jsem pozoroval okvětní lístky květin. Při prohlížení travnatých trávníků jsem se zaměřil na jednotlivá stébla trávy a žasl nad krásou každého listu. S tímto mužem jsem komunikoval prostřednictvím přenosu myšlenek, stejně jako předtím se skupinou dvanácti lidí.

V dálce jsem viděl město s velkými budovami. Budovy měly zlatou barvu a můj průvodce mi řekl, že jsou zlaté. Řekl, že kdybych chtěl, mohl bych si přát být blíž k městu, a byl bych tam. Opravdu, pomyslel jsem na to být blíž a najednou jsem se ocitl na samém okraji zlatého města. Viděl jsem malé vodopády v květinových zahradách, které mi braly dech. Cítil jsem se tak dobře.

Později mě můj průvodce předal jinému muži a ten mi vysvětlil, že nyní projdu svým životním přehledem. Během tohoto přehledu, který trval asi jednu sekundu nebo méně, jsem viděl vše, co jsem viděl předtím, když jsem žil na Zemi. Znovu jsem prožíval každý rozhovor, který jsem měl. Viděl jsem každé zvířátko, které jsem vlastnil. Znovu jsem viděl každý kus oblečení, který jsem měl na sobě. Znovu jsem prožil každou třídu, kterou jsem ve škole navštěvoval. Všechno jsem znovu viděl.

Zde v této budově, která vypadala jako knihovna, skončil můj životní přehled. Zde jsem se také dozvěděl, že na tomto nebeském místě nezůstanu. Byl jsem tak zklamaný, když jsem se dozvěděl, že se musím vrátit na zem. Brečel jsem a proklínal své okolí. Můj průvodce pro mě přišel a vzal mě za dvěma spolužáky, kteří zemřeli před čtyřmi lety.

Byl jsem v šoku, když jsem je viděl živé. Na zemi, na střední škole to byli fotbaloví šampióni. Jednoho dne přišli pozdě na fotbalový trénink a trenér je po tréninku donutil běhat kolečka po hřišti. Do šatny pak přišli dlouho poté, co ostatní hráči odešli. Ve sprchách netekla teplá voda. Ti dva si sedli a čekali, až se ohřeje teplá voda do sprchy, a otrávili se výpary, které unikaly z ohřívače vody na zemní plyn. Ironií osudu byl otec jednoho z chlapců instalatér, který ten ohřívač nainstaloval jen několik dní předtím a plánoval se v jiný den vrátit, aby do sprchové místnosti nainstaloval ventilační potrubí.

Zeptal jsem se těch dvou chlapců, jak to, že jsou tady, protože oba měli být mrtví. Vysvětlili mi, že nikdo nikdy nezemře. Ti dva chlapci byli přibližně ve stejném věku, v jakém jsem je naposledy viděl na zemi. Oba se zdáli být šťastní a spokojení, že tu jsou.

Můj průvodce mě vzal zpět tam, kde jsem měl svůj životní přehled. Ještě jednou jsem se zeptal, jestli mohu zůstat. Jeden muž mi odpověděl, že se musím vrátit na zem a dožít svůj život. Z hodin nedělní školy jsem si pamatoval, že když někdo požádá, aby viděl Pána, uvidí ho. Požádal jsem o setkání s Ježíšem. Se svým průvodcem po boku jsem kráčel nebo se vznášel k malému pódiu. Můj průvodce mě tu nechal. Nemusel jsem dlouho čekat a na pódiu poblíž místa, kde jsem stál, jsem uslyšel hlas. Na pódiu se tvořila mlha a já slyšel hlas, který se mě ptal, jestli ho vidím. Mohl jsem vidět jen mlhu a slyšet ten hlas. Hlas mě žádal, abych se více soustředil, že ho budu moci vidět. Zanedlouho jsem už viděl Ježíše, jak stojí přede mnou. Zeptal se mě, co po něm chci.

Řekl jsem mu, že jsem se dozvěděl, že se budu muset vrátit na Zemi, a nechci opustit toto nebeské místo. Vysvětlil mi, že jsem dosud nevyplnil jeho přání, která mi pro můj život dal. Zeptal jsem se ho, jaká byla některá z jeho přání, a on mi neodpověděl. Řekl, že se to dozvím v pravý čas, někdy v budoucnu. Zeptal se mě na jiné věci, které by pro mě mohl udělat. Protože jsem byl v té době v americkém námořnictvu, požádal jsem ho, aby mě nechal přeložit do státu Tennessee. Vysvětlil jsem mu, že jsem v tom státě strávil měsíc jako dvanáctiletý kluk a chci se tam vrátit, protože ten stát je krásný. Neodpověděl mi. Zeptal jsem se, jestli to zvážil. Řekl mi, že stačí požádat jednou a stane se. Ježíš mi řekl o mnoha věcech, které ve svém životě zažiju. Na to co mi řekl, si však vzpomenu až poté, co jsem tu událost zažil. Řekl mi a já si pamatuji toto; abych o své návštěvě u něj řekl všem lidem. Naznačil mi, abych lidem řekl, že je skutečný. Další věc, na kterou nikdy nezapomenu, je, jak jsem cítil vyzařování jeho lásky, když stál blízko mě. To byla ta nejdokonalejší láska, jakou jsem kdy pocítil. Ježíš mi řekl, že budu brzy poslán zpět do mého domova na zemi.

Přišli pro mě dva muži a vysvětlili mi, že jsou moji strážní andělé. Jeden z mužů byl mým průvodcem už dříve. Nepamatuji si, že bych se vrátil na zem tunelem. Cestovali jsme temnotou vesmíru. Cestou zpět na Zemi jsme se zastavili na kus řeči. Jeden strážný anděl mi řekl, že jednoho dne potkám dámu a ona se stane mou velmi blízkou přítelkyní. Bylo mi řečeno, že se s ní teď nesetkám, protože je to ještě velmi mladá dívka. Bylo to v roce 1957. Od té doby jsem ji hledal a myslím, že jsem ji našel, ale žije v Austrálii.

Probudil jsem se v nemocnici na vyšetřovacím stole. Zeptal jsem se tří lékařů, zda mi byly podány nějaké léky, které by mě přiměly uvěřit, že jsem zemřel a odešel do nebe. Řekli, že ne. Řekl jsem: „No, a já se právě vrátil z nebe.“ Dva z lékařů okamžitě odešli a zbývající třetí lékař mi řekl, že prostě neví, co si myslet.

Základní informace:

Pohlaví: Muž

Datum, kdy se PBS udála: léto roku 1957

Byla vaše zkušenost spojena s ohrožením vašeho života? Ano Nehoda udušení a úraz elektrickým proudem

Prvky PBS:

Jak chápete obsah vaší zkušenosti? Pozitivně

Mohly vaši zkušenost ovlivnit nějaké drogy nebo léky? Ne

Byl váš zážitek v některých projevech jako sen? Ne

Cítili jste se odloučeni od fyzického těla? Ano Podíval jsem se ze stropu dolů na své tělo. Poprvé jsem uviděl svou tvář přímo. Žádný zrcadlový efekt. Když jsem se dostal do nebe, zeptal jsem se starého přítele, který zemřel před čtyřmi lety, jestli bych tam mohl kouřit. Řekl mi, že bych mohl, kdybych měl co. Sáhl jsem po kapse u košile a moje ruka prošla mým duchovním tělem. Žádné cigarety a žádná kapsa.

V které fázi během zážitku jste byli na nejvyšší úrovni vědomí a bdělosti? Dokonale

Vypadal čas rychlejší nebo pomalejší? Ne

Porovnejte váš sluch během zkušenosti s vaším každodenním sluchem těsně před zkušeností Ano V nebi zněla hudba. Předtím mi hlasitě bzučelo v uších.

Prošli jste tunelem? Ano Průvodce mě zavedl do tunelu. Tunel se mi vůbec nelíbil. Rychlost mého já nebo ducha byla tak vysoká, že jsem se začal bát a bylo mi to velmi nepříjemné.

Setkali jste se nebo měli jakékoliv vědomí o zemřelých (či žijících) bytostech? Ano Jeden muž v tunelu mě utěšoval. Dvanáct starých lidí na druhé straně mlhy na konci tunelu povzbuzovalo, abych prošel mlhou. Brzy pro mě přišel průvodce. Dva přátelé, kteří zemřeli na zemi před čtyřmi lety. Muž, který mi podával životní přehled. Několik mužů uvnitř venkovní knihovny a Ježíš.

Viděli jste nadpozemské světlo? Ano Vnější strana tunelu byla osvětlená. Tunel, ve kterém jsem se nacházel, vypadal jako plastová ventilační trubice, jaké bývají připojené k sušičkám prádla.

Viděli jste nějaké jiné nadpozemské světy? Nějaká kouzelná nadpozemská říše.

Jaké emoce (pocity) jste cítili během zážitku? Jsem z těch, kteří prostě musí vědět, proč jsem si ten výlet zamiloval. Mé emoce byly poněkud smutnější kvůli tomu, že jsem se dozvěděl, že se vrátím na zem. Ale než jsem se dozvěděl, že se vrátím na zem, vzali mě na prohlídku toho místa. Byl jsem velmi šťastný, že jsem tam mohl být.

Měl(a) jste pocit pochopení všeho? Všeho o vesmíru. Když jsem mluvil s Ježíšem a cítil, jak ke mě vyzařuje jeho láska, věděl jsem jednou provždy, že všechno, co mě učili v nedělní škole a v kostele, je naprostá pravda. Teď už nepochybuji.

Měli jste vizi minulosti a jednotlivých událostí? Svůj život jsem si podrobně prohlédl do posledního detailu. Dozvěděl jsem se, že při automobilové nehodě, které jsem byl účastníkem a jejíž výsledek jsem neznal, zemřeli dva lidé. Jel jsem po dvouproudé dálnici a vybočoval jsem, abych předjel pomalu jedoucí auto. Viděl jsem, že se ke mně blíží další auto, a zpomalil jsem, abych se vrátil na své původní místo, ale auto za mnou už začalo zabírat mé místo. Zařadil jsem se na místo, kde jsem byl původně, a auto za mnou, které se snažilo toto místo zabrat, sjelo ze silnice a narazilo do stromu. V tom rozhovoru jsem to všechno viděl a věděl jsem, že oba cestující v autě zahynuli.

Byly vám předány vize (události) z vaší budoucnosti? Události z budoucnosti světa. Ježíš mi řekl, abych se vrátil na své místo na zemi a řekl o této své cestě všem lidem. Věděl jsem, že to udělám.

Dosáhli jste nějaké hranice nebo nějaké ohraničené fyzické struktury? Ne

Dospěli jste k hranici, ze které není návratu? Dospěl jsem k bariéře, kterou jsem nemohl překročit. Jinak bych se již nevrátil Muži, který prováděl mé životní hodnocení, to řekl můj průvodce a já jsem se to tehdy dozvěděl. Odmítl jsem. Plakal jsem. Křičel jsem. Ležel jsem na zemi a křičel. Prostě jsem se nechtěl vrátit na zem. Tehdy jsem požádal o setkání s Pánem. Odvedli mě na místo, které vypadalo jako pódium, a řekli mi, abych čekal. Brzy se Ježíš objevil jako bílá mlha. Slyšel jsem jeho hlas v této mlze a brzy jsem ho mohl vidět.

Bůh, Duchovno a Víra:

Jaké bylo vaše náboženství před vaší zkušeností? Nejsem si jistý

Jaké je vaše náboženství nyní? Konzervativní/fundamentalistické

Změnila se vaše víra ve svých hodnotách a přesvědčeních, protože jste měli vaši zkušenost? Ano Teď vím jistě, že Ježíš je skutečný. Bezpochyby. Mé přesvědčení je mnohem větší než víra. Když jsem se vrátil z nebe, začal jsem se dívat spíše na zájem ostatních, než můj vlastní. Snažím se zůstat rovný a modlit se za odpuštění svých hříchů. Musím se vrátit do nebe, ale odměnou je být dobrým člověkem pro ostatní, protože tato odměna je okamžitá.

Týkající se našeho pozemského života z jiného pohledu než náboženství:

Změny ve vašem životě od doby vašeho zážitku PBS: Zlepšení Cítím, že jsem na dobré cestě vstoupit do nebe, když jsem už skutečně zemřel. Ale pamatujte, že nikdy neumíráme.

Změnily se nějak konkrétně vaše vztahy po PBS, protože jste měli tento zážitek? Jsem lepší člověk. Chovám se ke všem lidem stejně, protože jsem se naučil milovat své nepřátele, což mi trvalo roky. Všechny mé postoje a návyky týkající se druhých jsou pro mě automatické. Nic nedělám jen proto, abych se vrátil do nebe. Naučil jsem se, že být dobrý neznamená nedělá dělat dobro jen proto, abych se dostal zpět do nebe. Být dobrý znamená, že jsem dobrý. Skutečně upřímné a poctivé přání pomoci druhému. Můj pocit je, že pokud mám něco, co mě těší, a jiný člověk bude s tímto předmětem šťastnější, dám mu to.

Po PBS:

Je těžké popsat zážitek slovy? Ne

Máte nějaké psychické nebo neobyčejné či jiné speciální schopnosti po své zkušenosti, které jste před vaší zkušeností neměli? Ano Od svého návratu z nebe jsem měl celkem padesát nebo více jasnovidných zážitků. Mnohé z nich jsou zdokumentovány. Jasnovidné zážitky jsem měl i před odchodem do nebe. Věděl jsem věci z budoucnosti a mnoha lidem jsem řekl, že se stanou a kdy se stanou. Tyto události jsou v rukopisu, který jsem napsal.

Existují nějaké zážitky z vaší zkušenosti, které jsou obzvláště smysluplné anebo pro vás významné? Nejlepším zážitkem bylo setkání s Ježíšem a to, že jsme měli opravdu dobrý dlouhý rozhovor. Před ním toho moc neutajíte. Myšlenky, které vám vstupují do mysli, mu sdělujete. On odpovídá stejným způsobem. Myslel jsem si před ním věci, za které jsem se styděl. Nejhorší bylo dozvědět se, že se musím vrátit do svého těla. Cesta tunelem byla strašná. Bojím se, až to budu muset udělat příště.

Sdíleli jste někdy tuto zkušenost s ostatními? Ano Ano Začal jsem to vyprávět každému, kdo mě poslouchal. Měl jsem pětadvacet přednášek pro studenty na komunitní škole. Měl jsem možnost vyprávět to lidem blízko smrti. Říkám to mnoha lidem, které potkávám na internetu. Někteří mi nevěří. Jiní jsou šťastní, když se dozvídají, co jim říkám. Jeden muž dva týdny před smrtí plakal štěstím, protože jsem mu vyprávěl svůj příběh PBS a řekl mi, že ví, že je to pravda, protože jsem to byl já, kdo mu to řekl. Od svého návratu jsem to řekl více než tisícovce lidí. Procento lidí, kteří změnili svůj život, je podle mě nicotné. Možná jsem některým pomohl a nevím o tom. Upřímně mohu vědět, že jsem pomohl jednomu člověku, který se rozplakal a po dvou týdnech zemřel. Kdo jsme my tady na Zemi, abychom věděli, co lidé ve skrytu cítí a co si o tomto tématu myslí?

Stalo se vám někdy ve vašem životě něco, co by mohlo být považováno za součást vašeho zážitku? Ne

Je ještě něco, co byste rádi přidali ke své zkušenosti PBS? Přál bych si, aby tento výlet mohli absolvovat všichni lidé. V jakém krásném světě bychom žili.

Jsou, podle vašeho názoru, další otázky, na které bychom se měli zeptat, k vysvětlení vašeho zážitku? Budu o tom přemýšlet, pak odpovím. Je to rozsáhlé a hluboké téma.