Popis zkušenosti:

Jako chlapec kolem 13 let jsem stál na mostě, který byl součástí přehrady. Opíral jsem se o hliníkové pouliční osvětlení, které bylo zasaženo bleskem. Praštilo to do mne. Můj otec to viděl a snažil se mne oživit masáží srdce. Když jsem tam ležel na silnici, byl jsem v hlubokém, temném místě, které bylo naprosto černé. Nic jsem neviděl. Po chvíli se zdálo, že temnota ustoupila do šedé a pak se objevil bílý oblak. Potom nastala absolutní průzračnost, jako kdybych se plavil ve vesmíru. Cestoval jsem velice rychle, ale necítil jsem žádný vítr ani neslyšel zvuky. Všechny hvězdy se rozplynuly, jak se ta rychlost tunelem zvětšovala. Na konci tunelu jsem viděl jasný bod světla. Světlo se zvětšovalo, tím jak jsem se přibližoval, dokud jsem toho světla nedosáhl. Najednou jsem se ocitl v krásné říši, ve které byly hory, krásně zelená tráva a nejmodřejší obloha.

Viděl jsem malý potok, který se vinul asi třicet metrů přede mnou. Jiskřil se, když se od něj odráželo sluneční světlo. Voda byla čirá jako kapalný vzduch, vypadala tak čistě.

V dálce jsem viděl strom asi sto až sto padesát metrů vysoký, ale pravděpodobně blíž ke sto padesáti metrům. Strom měl listy mnoha barev, zlaté, zelené, hnědé a žluté. Leskl se, jako by na něm byla spousta diamantů. S mrknutím oka jsem se ocitl vedle toho stromu. Díval jsem se na každičký list a viděl, jak odráží všechny oslnivé barvy světla. Byly to dešťové kapky, které spočívaly na každém z listů, a uvnitř každé se odrážela duha. Díval jsem se zpátky v úžasu na tu dálku, kterou jsem procestoval a uviděl jsem po levé straně skalnatý břeh z velikých kamenů. Okamžitě jsem věděl, že tam na mne čeká někdo důležitý. Také jsem viděl v obrovské dálce nějaké postavy lidí, kteří měli jasně fluorescenční barvy. Znovu jsem obrátil pozornost ke skalnímu výběžku a vydal se k němu. Během několika okamžiků jsem byl u něj. Tam jsem uviděl děvče ve věku osmnácti nebo devatenácti let, o které jsem věděl, že je to moje spřízněná duše. Spatřila mne současně, když jsem ji uviděl. Na její tváři se zračilo překvapení. Tehdy jsem si uvědomil, že jsem zrovinka toto místo opustil a vrátil se po několika minutách. Čas kdy jsem byl pryč na zemi do svých třinácti. Bylo to zmatené. Moje spřízněná duše byla oblečená nějak jinak než ostatní bytosti, které jsem viděl v dálce. Měla na sobě zelené oblečení, stejné jako byste si představovali, že bude mít na sobě Robin Hood. Měla také velmi krátké vlasy, jako chlapec, a její kůže byla téměř úplně alabastrová, jako mramor.

Když jsem se k ní přiblížil, zdálo se mi, že mi říká, že ještě není můj čas a že nemůžu zůstat. Vzpomínám si, jak jsem ji prosil a plakal, aby mne nechala zůstat, ale řekla, že musím splnit "poselství", a pak se mohu vrátit a zůstat tak dlouho, jak budu chtít. Pak mi zamávala rukou a já jsem byl přitahován zpět do stejného světelného tunelu, kterým jsem již prošel. Myslíte si, že je to konec příběhu, - ale není, je to jen začátek! Když jsem se vrátil k místu, kde leželo moje tělo, viděl jsem, že mi můj nevlastní otec dává masáž srdce a snaží se mne oživit. A když mi dělal dýchání z úst do úst, uviděl jsem trochu páry, které mi vystupovaly z úst. Za okamžik jsem byl vtáhnut zpět do svého těla. Když jsem otevřel oči, pojal jsem ke svému nevlastnímu otci těžkou nenávist, že mne přivedl zpátky. Obviňoval jsem jej za svůj návrat. Ačkoli mne to později přešlo a já si uvědomil, že se mi jen snažil zachránit život. Zůstal jsem v posteli asi tři týdny, protože jsem se nemohl dobře pohybovat. Neměli jsme v té době peníze, za které by mne mohli dát do nemocnice.

Nikdy jsem neřekl své mamince nebo nevlastnímu otci, co jsem zažil. Poslouchal jsem spoustu takzvaných odborníků, kteří říkali, že lidé, kteří zažili takovou situaci, trpěli nedostatkem kyslíku, když se tělo vypne a mozek se začne dusit. Byl jsem z toho zmatený ještě hodně let poté. Chtěl jsem věřit, že to bylo skutečné. Jednoho dne jsem sledoval televizní pořad na téma PBS. Jednalo se o skupinovou diskuzi lidí, kteří byli prohlášeni za mrtvé, ale žili. Když střídali člověka za člověkem, došlo na kluka, který říkal, že byl také usmrcen elektrickým proudem. Opravoval střešní anténu, a když se dotkl elektrického vedení, elektřina ho shodila ze střechy.

Když jsem seděl a poslouchal ho, jak říká všechno, co jsem zažil před sedmnácti lety. Řekl všechno ve stejném pořadí, ve kterém jsem to zažil, a popsal přesně to, co jsem viděl! Viděl trávu, která byla tak zelená a nebe, které bylo tak krásné. Mluvil o křišťálově čistém, bublajícím potoku, který se třpytil na slunci. Viděl strom se všemi vícebarevnými listy třpytivými jako blyštivý jas. Řekl, že viděl sluneční světlo, které se na každém listu rozlévalo do každé dešťové kapky. Mluvil o tom, že viděl mladou dospívající dívku, která seděla vlevo, na spoustě velkých kamenů. Také měla na sobě oblečen nějaký zelený oblek Tinker Bell (podobně tomu, co jsem popsal jako výstroj Robina Hooda). Řekl, že mu dívka řekla, že ještě není jeho čas a musí se vrátit do života, dokud nenastane správná doba jeho návratu.

Skoro jsem ztratil dech, protože tam bylo příliš mnoho podobností, aby to byla náhoda. Pochopil jsem, že to, co jsem zažil, bylo skutečné. Můj život se v tom okamžiku změnil. Věděl jsem, že po smrti je život, že to bylo nebe; že tam musí existovat Bůh a že Ježíš Kristus byl skutečný. K dnešnímu dni často vyznávám lásku k otci v nebi a přijímám Krista jako svého spasitele.

Tímto, že tento příběh sdílím se všemi, říkám.

Milujte Boha, milujte Krista Amen.

Základní informace:

Pohlaví: Muž

PBS se stalo: Léto 1973

Prvky PBS:

Cítili jste se odděleně od těla? Jasně jsem opustil své tělo a existoval mimo něj.

Jak byste porovnali úroveň vědomí a bdělosti během zážitku s vaším běžným každodenním vědomím a bdělostí? Více vědomí a bdělosti než normálně. Všechno bylo úplně reálné.

Ve kterém okamžiku jste během zážitku byli na nejvyšší úrovni vědomí a bdělosti? Byl jsem si vědom úplně všeho, jako bych se probudil ze samotného života, který byl snem po celou tu dobu, v porovnání s touto novou realitou.

Bylo vaše myšlení rychlejší? Rychlejší než v běžném životě.

Zdál se vám čas rychlejší, nebo pomalejší? Všechno bylo neskutečně rychlé, když jsem se jen někam podíval, ocitl jsem se okamžitě u toho.

Porovnejte prosím vaše zrakové schopnosti během zážitku - s vaším zrakem bezprostředně před zážitkem. Viděl jsem všechno velmi živě a viděl jsem téměř okamžitě i do velké vzdálenosti, jako bych byl přímo „tam“.

Porovnejte prosím vaše sluchové schopnosti během zážitku - s vaším sluchem bezprostředně před zážitkem. Křišťálově čisté, stejně jako myšlenky!

Vešli jste do tunelu nebo jím prošli? Ano - Bylo to, jako by všechny hvězdy kolem začaly zrychlovat a já jsem jimi byl zcela obklopen. Stal se z nich tunel světla.

Viděli jste, nebo se cítili obklopeni, zářivým světlem? Neuvěřitelně jasné světlo.

Jaké emoce jste během vaší zkušenosti cítili? Jako bych se v reálném životě vrátil domů - Nebe!

Měli jste pocit, že najednou rozumíte všemu? Věděl jsem všechno o všem, o mně nebo o jiných. Věděl jsem, že jsem tam byl předtím. Ve skutečnosti jsem měl pocit, jako bych tu sféru opustil před pár minutami.