Popis zkušenosti:

Když jsem byl mladší, oba rodiče pracovali na plný úvazek. Můj otec byl převelen do Fort Bliss a moje matka pracovala v různých obranných nebo vzdělávacích pozicích. Zařadili mne tehdy do letního tábora pro mládež. Byl jsem jedním z nejmladších, ne-li nejmladší dítě na táboře. Jednoho letního dne nás vzali na koupaliště pro veřejnost. Většina starších dětí již mělo nějaké plavecké zkušenosti, byly v hlubší části bazénu a mě nechaly stranou. Vzpomínám si, že jsem se k nim chtěl připojit. Rozhodl jsem se podplavat plovoucí bariéru a začal k nim plavat. Vzpomínám si, že jsem nedosáhl nohama na dno bazénu a začal se potápět. Cítil jsem strach. Vzpomínám si, jak jsem se natahoval ke slunečnímu světlu, které prosvítalo nad vodou, a najednou jsem byl pod hladinou.

Viděl jsem sám sebe pod vodou a vzpomínám si, že jsem k mému tělu necítil žádné pouto. Vznášel jsem se výš a výš nad scénu a díval se již na velkou část města pode mnou. Když jsem se vznášel, měl jsem stále lidskou podobu, byl jsem jako „tělo ducha“. Vzpomínám si, jak se dívám do nebe a pak jsem byl někde jinde. To místo bylo jako vesmír, bez hvězd. Kdekoli jsem byl jinde, neměl jsem žádnou lidskou podobu. Byl jsem jako malá koule žlutého světla. I když v té tmě jsem si byl vědom, že najednou vidím do všech směrů. Kolem mě se objevovaly další koule světla. Byly to další lidé, kteří zemřeli. Všichni jsme zářili různými odstíny světla. Některé byly více růžové, jiné modré a já žlutý. Pamatuji si, že všechny naše myšlenky se v každém okamžiku vzájemně hluboce propojovaly. Navzdory tomu jsem stále ještě mohl zpracovávat své vlastní myšlenky. Věděl jsem, že paní blízko mě zemřela ve svých třiceti letech při dopravní nehodě, po které tady zůstaly její děti, ale byla v klidu s myšlenkou, že se o ně její manžel postará.

Vzpomínám si na velké světlo podobné slunci, které se před námi objevovalo, ale se světlem jemnějším a čistším. Neoslňovalo zrak, bez ohledu na to, že jsme neměli fyzické oči. Z toho světla vycházel ten nejkrásnější pocit. Byla to nejvyšší forma lásky, jakou jsem kdy cítil. Výrazně nad rámec jakéhokoli rodiče, milence nebo dítěte. Bylo to jako všechny výrazy lásky dohromady. Vzpomínám si, že jsem k němu byl přitahován a pohyboval se rychleji a rychleji, ale na druhou stranu to byl jen pohyb a rychlost, kterou jsme zrovna měli. Necítil jsem nějaký vítr, jen lehounký nejjemnější vánek. Pamatuji si, že jsem v tom okamžiku věděl, kde to jsem, ale zde v našem životě pro to nemáme žádná slova. Vzpomínám si na pocit domova, jako bych se vrátil a byl šťastný. Byl tam zvuk podobný hudbě, ale nebyla to hudba, jak ji vnímáme na Zemi. Bylo to něco mezi cinkáním a zvonkohrou.

Nějaká síla, která mou duší pohybovala, mě zastavila v postupu. Bylo to beze slov, jen druh poznání, který do mě náhle vstoupil. Říkal mi, že se musím otočit. Pamatuji si, že jsem se nechtěl otočit a že mě unavovalo, že jsem se musel tolikrát vracet a byl jsem připraven zůstat tam nadobro. Říkalo mi to, že jsem nedocílil toho, co jsem měl udělat. Než jsem to pochopil, propadal jsem se temnotou a najednou jsem se vrátil přes město a byl unášen zpět k mému tělu. Byl jsem venku z vody. Vzpomínám si na několik dalších dětí kolem; nějaký pláč a žena v roli plavčíka se mě snažila oživováním dostat zpátky. Vzpomínám si, že jsem měl duchovní tělo a pocit, že mě něčí ruce tlačí do zad, zpět dolů do mého těla. Opětovné připojení bylo bolestivé. Vzpomínám si, jak jsem se v mém těle cítil stísněně. Po celá léta jsem byl v depresi a toužil se na to místo vrátit. Moje dětství nebylo jednoduché, pokud jde o můj rodinný život. Věděl jsem, že kdybych si svůj vlastní život vzal, mohl bych se tam vrátit.

Nejdůležitější poznání, které jsem se ve své zkušenosti naučil je, že „Bůh“ prožívá sám sebe prostřednictvím svého stvoření. To znamená, že všichni současně jsme výrazem „Božím“. V životě jsem cítil hluboké a okamžité spojení s určitými lidmi, zejména jednu z mých přítelkyň, kterou navíc hluboce miluji a která je v současné době nezvěstná. Oba jsme mluvili o tom, že jsme se možná setkali v minulém životě a žertovali jsme, jak se v budoucích životech setkáme. Stejně doufám, že ji najdu, jsem přesvědčen, že se naše cesty znovu vzájemně zkříží.

Základní informace:

Pohlaví: Muž

PBS se stalo: Léto 1995