Popis zkušenosti:

Nikdy nezapomenu na ten den, kdy jsem dospěla ke Světlu. Mám to v paměti tak jasné, jako by se to stalo dnes ráno.

Vzpomínám si, jak jsem slyšela matku s tetou plakat. Lékař Pepe zrovna říkal, že nic jiného dělat nemohou a musím to zvládnout sama. A najednou, víte, co se stalo? Bylo to děsivé. Viděla jsem, jak na mě padá strop místnosti. Pamatuji si, že jsem si dala ruce před sebe, abych se vyhnula nárazu. Pak jsem si uvědomila, že na mě nic nepadá, ale že opouštím své tělo. Viděla jsem své tělo ležet ze zavřenýma očima na posteli. Matka i teta s pláčem šeptaly, že přece nemůžu být mrtvá. Pepe řekl, že je mu to moc líto, ale že pro mě už nemůže nic víc udělat. Pamatuji si, jak jsem matce i tetě říkala: „Neplačte, je mi fajn, nevidíte? Je mi dobře, jen se na mě prosím podívejte. Jsem tady, jsem v pořádku, neplačte, neplačte, je mi dobře. Poslouchejte mě prosím. Neslyšíte?“

Ve chvíli kdy jsem si uvědomila, že mě nikdo z nich neslyší, spatřila jsem krásné bílé světlo podobné překrásnému slunci. Světlo mě nijak neoslňovalo. Naopak, vnímala jsem klid, který slovy nedokážu vyjádřit. Neumím ten pocit popsat. Necítila jsem nic, žádnou zimu, žádné teplo, žádnou tíhu, žádnou bolest, žádnou radost, nebo smutek, nedá se to vysvětlit. Nejlepší je to prožít, abyste to pochopili. Cítila jsem se tak dobře, že jsem se rozhodla vejít do toho světla a najít někoho, kdo by řekl mé matce a tetě, aby přestaly plakat, protože mě bylo dobře. Trápilo mě, že jsem je viděla smutné a přála si, aby věděli, že mi je skvěle.

Když jsem doputovala blíže ke světlu, uviděla jsem muže, ze kterého vyzařoval klid a pokoj. Zastavil mě u sebe a řekl: „Nemůžeš vstoupit. Tvůj čas ještě nenadešel. Vrať se, ještě musíš splnit své poslání na Zemi.“ Nevím jak, ale vrátila jsem se. Pamatuji si, že jsem se probudila v posteli. Pepe řekl, že to je zázrak, protože od první zástavy srdce uplynula více než hodina. Nevím, jak jsem se vrátila, ale na ten prožitek nikdy nezapomenu, i kdybych žila do sta let.

Základní informace:

Pohlaví: Žena

PBS se stalo: kolem roku 1965

Prvky PBS:

Byl váš zážitek spojen s ohrožením života? Ano alergická reakce. Dostala jsem dávku penicilinu. Nikdo nevěděl, že jsem alergická. Upadla jsem do kómatu a byla nějakou dobu v nemocnici. Už ani nevím, jak dlouho jsem tam byla, protože si z nemocnice nic nepamatuji. Vše jsem se dozvěděla z vyprávění. Vlastně jsem dlouho nevěděla, že jsem tam byla. Matka na mě neviděla žádné zlepšení a myslela si, že v té nemocnici umřu. Rozhodla se tedy, že mě vezme domů. Řekla mi, že nechtěla, abych tam zemřela, protože by mě pitvali a ona by se s tím nikdy nesmířila. Vzala mě domů na její zodpovědnost. Alespoň tak mi to líčila, protože já jsem byla v kómatu a ničeho si nebyla vědoma. Léčili mě injekcemi a nevím čím vším. Pak mě matka odvezla domů.

Jak hodnotíte obsah své zkušenosti? Bylo to překrásné.

Cítili jste se odděleni od fyzického těla? Jasně jsem opustila tělo a existovala dál.

Jak byste porovnali úroveň vědomí a bdělosti během zážitku s vaším běžným každodenním vědomím a bdělostí? Bylo to stejné.

Ve kterém okamžiku jste se během zážitku cítili na nejvyšší úrovni vědomí a bdělosti? Celou dobu jsem byla při vědomí a nebyl to sen. Opustila jsem své tělo, viděla jsem matku i tetu plakat. Neslyšela jsem je plakat, ale jen viděla. Také jsem viděla světlo, které mě obklopilo. Nevím, jak mám vysvětlit, že jsem do něj vstoupila. Pamatuji si, že jsem byla ve stavu beztíže. Necítila sem žádnou bolest, nebo úzkost, nic, jen klid a pohodu, kterou neumím slovy vysvětlit. Toho muže jsem se nebála, i když by to mělo být přirozené, protože jsem ho neznala. Vyzařoval z něj klid a předal mi jakési poselství do života.

Byly vaše smysly citlivější než obvykle? Více než obvykle.

Vstoupili jste do tunelu, nebo jím prošli? Ne, nebyl to tunel. Viděla jsem se ležet v posteli a mimo své tělo. Byla jsem vedle své tety a matky. Utěšovala jsem je, ale obě mě neslyšely. Potom jsem uviděla velmi bílé světlo, které vypadalo jako slunce, ale neoslňovalo. Vydala jsem se směrem k němu.

Setkali jste se, nebo jste se nějak jinak dozvěděli o jiných zesnulých (nebo živých) bytostech? Viděla jsem muže, který vyzařoval klid a pohodu. Když jsem byla u něj, zastavil mě a řekl, že nemohu vstoupit, musím se vrátit a dokončit moji pozemskou misi. Nikdy před tím jsem toho muže neviděla a nedokážu ho popsat. Ten jeho klid byl tak intenzivní, že jsem ho nechtěla opustit.

Viděli jste nadpozemské světlo? Velmi bílé světlo podobné slunečnímu, jen neoslňovalo. Když jsem do něj vstoupila, cítila jsem klid a pohodu. Nevím, jak to vysvětlit. Říkám tomu pohoda, štěstí, klid. Nevím, jak to lépe vysvětlit. Ani nevěřím, že to lze vysvětlit pouhými slovy, je asi potřeba to cítit, abyste pochopili jaké to je.

Jaké emoce jste během vaší zkušenosti cítili? Emoce? Jak jsem již zmínila, neexistují žádná slova, která by to vysvětlila. Je to pocit pohody, který nelze vyjádřit slovy. Máte tělo, ale bez tíže a bez bolesti. Nemáte žádné trápení, nic, jen klid.

Viděli jste scény z vaší minulosti? Jediné, co jsem se po tomto incidentu naučila chápat, že je to jen přestup ze života do smrti. Nic traumatického, ale pouze pocit klidu a pohody, který se nedá vysvětlit. I když jsem se tam cítila velmi dobře, neznamená to, že teď hned chci zemřít. Naopak, myslím si, že mi život dal další příležitost a já se snažím žít co nejlépe. Od té doby, jsem zažila podivné příhody. Předtuchy, nebo jsem viděla osoby, které již zemřely. V některých případech jsem si nebyla úplně jistá. V jiných případech jsem naprosto přesně věděla, že jsou mrtví. To se stalo nejen u mé babičky. Nejsem si jistá, zda to bylo skutečné, nebo to bylo vyvoláno láskou, kterou jsem k ní cítila. Pro mě to bylo skutečné. Můj život se od mého PBS poněkud změnil. Mám schopnosti, které jsem dříve neměla a nikdy ani nechtěla mít.

Viděli jste budoucí události? Mám předtuchy, ale většinou jen o špatných věcech, které by se měly stát. Viděla jsem zemřelé lidi, aniž bych věděla, že zemřeli. Během jednoho pobytu v mém sezónním bytě v Leganes se sama rozsvěcela světla. Nakonec jsem byt prodala, protože i po kontrole elektřiny se ty jevy opakovaly.

Změnil prožitek vaše mezilidské vztahy? Nejsem si úplně jistá, protože nevím, jaké byly moje vztahy předtím, než se mi to v útlém věku přihodilo. Snažím se, úplně běžně, konat dobro druhým a snažím se nikomu neublížit. Je to, jako bych to dělala sama pro sebe. Snažím se, jak nejlépe dovedu pomáhat těm, kteří mě o pomoc požádají.

Změny po PBS:

Bylo pro vás obtížné vyjádřit PBS slovy? Není těžké se vyjádřit, ale je těžké slovy popsat ten pocit, který tam máte. To se nedá vysvětlit, ale musí se to cítit.

Máte po své zkušenosti nějaké duševní, nebo jiné neobvyklé speciální schopnosti, dary, které jste před touto zkušeností neměli? Jak jsem se už zmínila - vím, kdy lidé zemřou. Například můj otec zemřel 12. června 2004 a já jsem to věděla už měsíc dopředu, stejně tak jsem vytušila smrt jeho nemocné partnerky.

Chtěli byste zdůraznit některé části z vaší zkušenosti, které jsou pro vás zvlášť smysluplné nebo významné? Ten pocit klidu a štěstí, když jsem v tom stavu byla.

Sdíleli jste se někdy tuto zkušenost s ostatními? Hovořila jsem o tom pouze se svojí rodinou a přáteli, ale jen formou zapojení se do jejich diskuze.

Jaké bylo vaše přesvědčení o realitě zážitku, krátce poté, co k němu došlo? Prožitek byl rozhodně reálný. Když jsem se probrala a byla zpět ve svém těle, řekla jsem matce i tetě, aby už neplakaly a netrápily se, protože je mi dobře. Nejsem si úplně jistá, jestli to bylo hned po prožitku, nebo to bylo po nějaké době, byla jsem hodně malá.

Jaké je teď vaše přesvědčení o realitě zážitku? Ten prožitek byl skutečně reálný. Chápu to jako něco, co jsem opravdu prožila a nikdy na to nezapomenu. Nikdy v životě jsem už nezažila srovnatelný pocit klidu a štěstí.