Popis zkušenosti:

Byla noc, když jsem rodila svoji dceru. Tlačila jsem, když mi lékař náhle přikázal, abych přestala. Měla jsem rozsáhlé poranění a doktor mne uvnitř zašil asi sto dvaceti stehy, aby ránu spravil. Přála jsem si umřít. Částečně kvůli těmto zdravotním problémům, částečně z deprese a mladého nešťastného života.

Ocitla jsem se ve světle, nebo se kolem mne rozhostilo jasné bílé světlo. Nebyl to velký prostor. Světlo bylo jasné, teplé a příjemné. Na okamžik jsem cítila, že zcela chápu celý smysl a význam vesmíru. Naprosto vše mi bylo jasné. Bylo to překrásné a neuvěřitelné. Připadalo mi, že to světlo bylo jen těsně u mé hlavy. Uslyšela jsem ten nejkrásnější mužský hlas mého života. Ten hlas mi řekl, že se o mě staral a miluje mě. Cítila jsem touhu žít, když se mne zeptal: „Chceš žít nebo ne?" V ten okamžik jsem chtěla žít více než kdy před tím, nebo i potom.

Mám pocit, že pak jsem se spatřila sama sebe bezvládnou v nemocniční posteli. Měla jsem pocit, že jsem částečně nad pravou stranou mého těla. V nohách postele stáli dva muži. Byli oblečeni do bílých plášťů. Jeden muž měl na hlavě chirurgickou čepici a držel psací podložku s formulářem, ten druhý měl černé vlasy a brýle. Muž s brýlemi řekl: „Budeme muset kontaktovat nějakou její rodinu," a druhý řekl: „Ve formuláři není žádná zmínka o její rodině." Ve chvíli, kdy spolu mluvili, jsem se posadila a řekla jim, že budu v pořádku. Nevím, jak dlouho před tím jsem byla v bezvědomí. Vzpomínám si, že jsem byla propuštěna z nemocnice, s úplně jiným přístupem k životu dne 5. ledna 1969.

Když jsem byla v nemocnici a snažila se lidem sdělit, co se mi stalo. Tvrdili mi, že takové věci se stávají, když má mozek nedostatek kyslíku.

Základní informace:

Pohlaví: Žena

PBS se stalo: Prosinec 1968

Prvky PBS:

Byl váš zážitek spojen s ohrožením života? Ano porod. Byla jsem těhotná a snažila se dojít do nemocnice ve sněhové bouři. Byla jsem podchlazená. Snažila jsem se dostat do nemocnice poté, co mi praskla voda. Nakonec mne tam odvezl policista. Bylo mi řečeno, že mi nemohou změřit teplotu a že jsem ztratila hodně krve. Nechtěla jsem žít.

Cítili jste se odděleni od fyzického těla? Ano, dva lékaři u postele spolu mluvili a já jsem viděla, že mé tělo leží v posteli a vypadalo velmi bledé. Nemohu říci, jestli jsem spala, nebo byla v bezvědomí. Ale cítila jsem, že já jsem byla mírně vpravo od mého těla, nad postelí. Byla jsem mimo své tělo, ale vím, že jsem jim říkala, že budu v pořádku a že neumřu. Nepamatuji si nic kolem. Jasně jsem opustila své tělo a existovala jsem mimo něj.

Jak byste porovnali úroveň vědomí a bdělosti během zážitku s vaším běžným každodenním vědomím a bdělostí? Bylo to před padesáti lety. Nikdy jsem se neocitla v takové úrovni vědomí nebo bdělosti.

Ve kterém okamžiku jste během zážitku byli na nejvyšší úrovni vědomí a bdělosti? Když jsem zcela jasně viděla a chápala význam celého vesmíru. V anglickém jazyce neexistují žádná slova, kterými bych odpovídajícím způsobem tu zkušenost popsala.

Viděli jste neobvyklé světlo? Ano, světlo mne obklopovalo. Bylo jasné, ale nebylo oslepující. Nepamatuji si tunel, jen si vzpomínám, že jsem se náhle ponořila do světla. Nikdy jsem o takové zkušenosti nevěděla. Byla jsem vychována v katolické rodině, ale nežila velmi příkladně. Nikdy předtím jsem neslyšela nic o mystickém, nebo jiném nadpozemském světle.