Popis zkušenosti:

Jednoho letního dne v roce 1961 se v přístavu mého malého rodného města v Dánsku stalo něco zvláštního. Přístav byl jedním z nejzajímavějších a zakázaných míst, do kterého je si sedmiletý chlapec svojí zvědavostí nesmírně přitahován. Právě tady jsem měl svoji první zkušenost s existencí duchovního světa, která se zásadně lišila od popisů, kterými by se ten svět dal vyjádřit.

Byl jsem se svým nejlepším přítelem, Petrem a hráli si na zakázaném území dole v přístavu.

Díky Petrově kreativní vynalézavosti jsme udělali z přístavního mola to nejpřirozenější a nejzajímavější hřiště na světě. K přístavišti mezi dvěma rybářskými čluny byl přivázán vor z řad kulatin, který byl připoután dvěma lany ke kamenné přístavní zdi. Peter skočil z kamenné zdi na vor a já skočil za ním. Naše skoky způsobily, že se vor začal pohybovat ven z přístavu, dokud se nenapnula lana a pak se opět začal pohybovat zpět k molu. Když vor dorazil až k molu, vyskočili jsme na břeh. Skákali jsme několikrát a stále soutěžili, kdo z nás dvou se odváží skočit na vor co nejdále od mola. Naposledy, když jsem se chystal skočit, byl můj skok příliš krátký a já skončil ve vodě, jen půl metru od voru.

Najednou vše bylo, jako ve zpomaleném filmu. Vklouzl jsem do vody bez zvuku a oči se mi otevřely. Pomalu jsem se potápěl a všiml si ticha kolem. Neuměl jsem plavat, ale z nějakého důvodu jsem se cítil zcela v bezpečí a pohodě. Ten pocit stále přetrvával, i když jsem věděl, že se topím.

Snažil jsem se dostat na hladinu, odrazil se nohama ode dna, ale narazil jsem hlavou na spodek voru.

Všechno zčernalo a zdálo se mi, že se čas zastavil. Nebylo to jako ve snu. Spíše jsem to vnímal jako autentický živý zážitek. Věděl jsem, že jsem ve vodě a pod vorem. Nedýchal jsem, ale ani jsem dech nezadržoval. Věděl jsem, že zřejmě umírám, ale ta skutečnost se mě nějak vůbec netýkala. Byl to jakýsi stav nejbezpečnějšího bytí, jaký jsem kdy v životě zažil. Za mnou vpravo se objevil světelný anděl s mužskou tváří. Ještě dlouho potom jsem byl překvapen, jak jsem tu bytost mohl vidět, když v tom prožitku byla mimo mé fyzické zorné pole. Anděl se mnou mluvil nejhezčím, nejklidnějším mužským hlasem a oslovil mě mojí přezdívkou „Kukke“. Jeho přítomnost do mě vnesla obrovský pocit klidu. Z jakéhosi neznámého důvodu jsem věděl, že on je mým osobním „světelným andělem“, i když jsem o „světelných andělech“ nikdy dříve nic neslyšel.

Přede mnou se objevil obrovský filmový pás a „světelný anděl“ mi ukazoval detailně celý můj život, od narození až do okamžiku, kdy jsem skočil do vody. Kupodivu jsem za pár okamžiků prošel celým svým dosavadním životem. Několikrát se ten film i zastavil. Vždy ve chvílích, kdy se jednalo o situace, ve kterých jsem udělal něco zle a věděl moc dobře, že jsem se provinil. Mnohokrát jsem lhal a několikrát jsem také kradl. Bylo mi vysvětleno, jak to ovlivnilo ostatní lidi a jak jsem se provinil. Nakonec mi „světelný anděl“ vysvětlil, že můj život má jistý účel a že si musím projít určitými věcmi, abych se podřídil plánu, kterým se mám ve svém životě řídit. Když mi to všechno vysvětloval, začal jsem ho poznávat, ale nemohl jsem si vzpomenout, odkud jsem ho znal, nebo kdo vlastně je. Film se zastavil, když dorazil až na místo, kde jsem skočil do vody. Zeptal jsem se, jestli bych mohl vidět něco dál, protože na cívce filmu bylo mnohem více pásky. Nejkrásnějším způsobem se na mne usmál a řekl: „Teď se budeš muset vrátit zpět na svět, uzdravovat nemocné lidi a budeš se věnovat hudbě. To jsou dvě věci, které musíš ve svém životě rozvíjet.“ Prosil jsem ho, abych tam mohl zůstat, protože to místo bylo prostoupeno nádhernou láskou a bylo naprosto úžasné, ve srovnání se světem, ve kterém jsem byl zvyklý žít. Řekl mi, jak nejlaskavěji uměl: „Ne“.

Pak mi všechno začalo černat před očima, a když jsem otevřel oči, uviděl jsem oči muže sedícího na voru, jak se ke mě sklání. Najednou jsem se s velkými potížemi snažil dýchat a pak otočil na stranu, abych prorazil mořskou pěnu. Tvář i vlasy jsem měl pokryté mořským hlenem. Cítil jsem se skvěle, navzdory mému utonutí. Přemýšlel jsem, kde je můj přítel Petr. Muž mi řekl, že nějaký chlapec se dostal pod vor, chytil mě za vlasy a pak se mě pokoušel vytáhnout z vody. On přiběhl a pomohl mu vytáhnout mě na vor. Byl jsem bez vzduchu velmi dlouho, takže si myslel, že bych měl být mrtvý, ale já se na něj usmíval a on tomu vůbec nerozuměl. Byl jsem ve stavu nepopsatelného štěstí, protože anděl mi ukázal, že smrt neexistuje.

Najednou na mě dolehla vážnost celé situace. Bál jsem se, že kdyby se to mí rodiče dozvěděli, budu mít vážné potíže a zakážou mi hrát si s kamarádem Petrem. Vyskočil jsem a utíkal z voru tak rychle, jak jsem dokázal. Běžel jsem po stezce. Když se náhle ke mě tiše připojil Petr maskovaný rybářskými sítěmi. Řekl mi, že utekl a schovával se, protože měl strach, že jsem se utopil. Bál se, že bude mít velké problémy. Petr pak sledoval, jak mi muž chtěl dávat umělé dýchání. Uklidnil se a byl šťastný, až když mě viděl se probírat. Zamířili jsme domů, ale pak se zastavili na cestě u plotu, kde jsem pověsil všechny šaty, aby uschly. Petr se dál chlubil svým hrdinstvím, že mě vytáhl z vody za vlasy. Byl otočený zády a neslyšel mě skákat. Řekl: "Najednou jsi zmizel." Peter si myslel, že jsem se schoval, nebo odešel. Chvíli mě hledal. Potom skočil dolů z voru a strčil hlavu pod vodu. Tam zjistil, že jsem pod ním. Já v tom okamžiku ale nemohl myslet na nic jiného než na své setkání s andělem a téměř byl v transu. Snažil jsem se Petrovi vysvětlit, co jsem zažil, ale on mému vyprávění moc neuvěřil. Skutečnost, že jsem mohl zemřít, se mě už vůbec netýkala. Věděl jsem, že smrt už pro mne není něco, čeho bych se měl bát.

Naštěstí slunce svítilo a za hodinu jsem měl oblečení téměř suché. Co mám říct svým rodičům doma? Kde jsem byl? S kým jsem byl? Než jsme se dostali domů, rozloučili jsme se a dohodli, že dnešní událost by měla zůstat jen mezi námi. Když jsem se vrátil domů, panoval tam doslova chaos. Moje máma a táta byli úplně bez sebe, protože jsem nepřišel domů včas na večeři, což bylo velmi nezvyklé. Zavolali rodičům mého přítele, ale nikdo mě tam neviděl. Nakonec zavolali na policii, která se už chystala věc prošetřit. Rychle tedy znovu volali na policii, aby pohotovost zrušili. Současně mě líbali a nadávali mi, přitom měli spoustu otázek. Kde jsem byl? S kým jsem byl? Jak jsem si mohl jen pomyslet, že tam mohu být déle, když jsem to nikdy neudělal, jak je možné, že můj oděv je tak vlhký, kde mám kovbojský pás s pistolí, který jsem dostal k narozeninám? Teprve potom mi svitlo, že jsem ztratil kovbojský pás. Musel ležet na dně moře.

Na rozdíl od doporučení anděla jsem si vymyslel tu nejstrašnější lež. Řekl jsem svým rodičům, že jsem byl venku na pláži a pravděpodobně jsem tam kovbojský opasek někde ztratil. Bez opasku jsem se neodvažoval vrátit domů, takže jsem pobíhal nahoru-dolů po pláži, abych ho našel. Moje máma byla opravdu naštvaná, že jsem kovbojský pás někam položil. Téhož večera jsme spolu prošli celou pláž a hledali opasek. Samozřejmě, že jsme ho nenašli. Zřídka jsem v životě cítil tolik provinění a studu za svoji lež, jako tenkrát. Také proto, že se mi v hlavě opakovala slova anděla. Bylo to, jako by byl stále se mnou. Měl jsem pocit, že stále sleduje všechno, co dělám.

Ta zkušenost stále ovlivňuje celý můj život. Mluvil jsem s Petrem ihned po incidentu. Trvalo to však několik let, než jsem se s tím dokázal svěřit i někomu jinému.

Základní informace:

Pohlaví: Muž

PBS se stalo: červenec 1961

Prvky PBS:

Cítili jste se odděleně od těla? Ztratil jsem povědomí o svém těle.

Jak byste porovnali úroveň vědomí a bdělosti během zážitku s vaším běžným každodenním vědomím a bdělostí? Normální vědomí a bdělost.

Ve kterém okamžiku jste během zážitku byli na nejvyšší úrovni vědomí a bdělosti? Po celou dobu.

Bylo vaše myšlení rychlejší? Ne

Zdál se vám čas rychlejší, nebo pomalejší? Ne

Byly vaše smysly citlivější než obvykle? Neuvěřitelně citlivější.

Porovnejte prosím vaše sluchové schopnosti během zážitku - s vaším sluchem bezprostředně před zážitkem. Komunikace probíhala bez zvuku.

Viděli jste neobvyklé světlo? Světelného anděla.

Objevily se vám scény z vaší minulosti? Moje minulost přede mnou proběhla, mimo mou kontrolu.

Otázky týkající se našich pozemských životů:

Získali jste během své zkušenosti informace o posmrtném životě? Zcela jistě existuje posmrtný život.

Získali jste během své zkušenosti informace o lásce? Ano - Láska je nejdůležitější věcí v životě.