Popis zkušenosti:

V práci jsem měl telefonát od jednoho ze svých zaměstnanců, který se mne ptal, kdy budu doma. Ten člověk řekl, že na mě čeká u mne doma, a já mu slíbil, že tam budu asi za půl hodiny. Řekl mi: „Sundej si brýle, až přijedeš.“ Z čehož jsem usoudil, na co se mám připravit. Měřím metr sedmdesát a vážím šedesát pět kilogramů. Člověk, který na mne čekal doma, byl vysoký přes metr osmdesát a vážil osmdesát pět kilogramů. Navíc byl velmi opilý a frustrovaný, že jsem ho nepovýšil. Z tohoto důvodu se rozhodl opustit firmu a zmlátit mě.

Vytáhl mě z mého pick-upu. Přimáčkl ke skříni na nářadí a začal mě škrtit. Podařilo se mi sundat jeho ruce z mého krku a odstrčit ho pryč. Přiskočil ke mně a udeřil mě do obličeje. Popadl jsem jej kolem trupu, stiskl mu paže k bokům s úmyslem svalit ho na zem. Neměl jsem dostatečnou oporu, abych se o něco zapřel a převrhl ho. Chytil jsem ho tedy kolem nohou pod hýžděmi a pevně sevřel. Když jsem ho začal zvedat, začal jsem klopýtat dozadu a zavadil patou o okraj chodníku. Spadl jsem dozadu, přistál na zátylku a on přistál na mě. Ucítil jsem silnou ránu do krku a ztratil vědomí.

V tu chvíli začal můj prožitek blízkosti smrti. Ocitl jsem se v temnotě a uvědomoval si jen sám sebe. Viděl jsem „tečku“ světla, ne větší než od zápalky. Bod světla se začal pomalu zvětšovat, když dosáhl velikosti tenisáku, začal jsem si uvědomovat, že se světlo ve skutečnosti nezvětšuje, ale já se k němu přibližuji. Čím blíže jsem byl, tím rychlejší byl můj pohyb k němu. Bylo to velmi podobné jízdě na horské dráze, otevřené ze všech stran, bez vrcholů a krátkých úseků. Musím říci, že jsem z toho měl strach a neuvědomoval si, že to souviselo s mým úmrtím. Nebyl jsem si vůbec jistý, co se to kolem mne děje.

Když jsem se dostal až ke světlu, najednou byla všude kolem mě velmi intenzivní bílá záře. Okamžitě jsem si uvědomil všeobjímající a neskutečný bezbolestný stav klidu, spokojenosti, euforie, jaký jsem si nikdy nedokázal ani představit. Nikdy v životě jsem se v mých pozemských zážitcích necítil tak dobře. Cítil jsem, že v tom světle jsou tři nebo čtyři další bytosti, ale neviděl jsem je zřetelně, kvůli intenzitě té záře, která nás všechny obklopovala. Měl jsem dojem, že stáli na širokých schodech, které vedly někam nahoru. Cítil jsem, že na těch schodech je ještě někdo důležitější, stojící výše, kterého jsem vůbec neviděl, ale zjevně byl zdrojem toho světla.

Když jsem se tam ocitl, chvíli jsem jen stál a přemýšlel nad tím, jak neuvěřitelně skvěle se cítím. Uslyšel jsem hlas, který jakoby byl všude kolem. Zeptal se: „Chceš tady zůstat nebo se chceš vrátit?“ nepamatuji si, jestli to byla slova, nebo jsem to jen nějak vnímal. Opravdu si nejsem jistý, jestli ta slova byla vyslovena nahlas, nebo mi jen tak naplnila hlavu a já měl pocit, že byla vyřčena. Věděl jsem, že se musím rozhodnout, což nebylo snadné. Mám dvě dcery, kterým v té době bylo osm a dvanáct let, a přestože jsem chtěl zůstat, odpověděl jsem buď sám sobě, nebo nahlas, že se kvůli nim chci vrátit. V jediném okamžiku jsem procestoval temnotou zpět. Když jsem dorazil, ležel jsem na zádech v zahradě a díval se na modrou oblohu.

Cítil jsem se skvěle a na nic jiného jsem nemyslel, kromě toho, odkud jsem se právě vrátil. Asi po minutě jsem se rozhodl vstát. Cítil jsem, jako bych pohyboval rukama, abych se převrátil, ale nepohnul jsem se. Brzy jsem si uvědomil, že nemohu pohnout ani prsty, i když jim byl vyslán pokyn. Ležel jsem na zahradě asi patnáct minut, než jsem se konečně mohl převrátit a vstát. Schopnost pohybu se pomalu vracela, ale necítil jsem žádnou bolest. Vešel jsem do svého domu, začal si vybavovat celé to fyzické napadení a pak se rozhodl zjistit, jestli nemám monokl.

Když jsem si v umyvadle umyl obličej, udělaly se mi hvězdy před očima, i když jsem stál vzpřímeně. Také jsem si všiml, že mé triko bylo na půl roztržené, na čele a tváři jsem měl výrazné otisky útočníkových tenisek. Rovněž jeho údery do břicha a hrudníku zanechaly na těle červené stopy a škrábance. Po několika minutách přijelo k mému domu dost rychle nějaké auto. Útočníkův švagr, kterého jsem považoval za dobrého přítele, běžel k mému domu. Pustil jsem ho dovnitř a on mě prohlédl. Jen řekl: „Jedeme do nemocnice.“

Cestou do nemocnice mi můj přítel řekl, že jeho opilý švagr přišel k němu domů a přiznal se, že mě zabil. V nemocnici jsem se zeptal, jestli mi mohou zkontrolovat páteř. Řekl jsem jim, že jsem spadl ze žebříku. Rentgenovali mi páteř a zjistili, že druhý obratel (C2) krční páteře byl rozbit na tři kusy. Stále mě to nebolelo, i když jsem ležel na rentgenovém stole a čekal na připevnění speciálního límce. Za čtyři dny mi spojili obratle C2 a C3 pomocí části žeberní kosti. Během dalších šesti měsíců jsem se dal dohromady a všechno fungovalo normálně. Měl jsem pohmožděnou míchu, což způsobilo dočasné ochrnutí, ale měl jsem štěstí, že dnes mohu chodit.

Ani po šestnácti letech jsem nezapomněl, na svůj „prožitek“. Ve skutečnosti mi to přineslo velké smíření se smrtí i z toho, co na nás po ní čeká. Podělil jsem se o mou zkušenost s mnoha členy rodiny a přáteli. Měl jsem štěstí, že jsem byl s některými mými blízkými, když umírali. Vždy jsem je vyzval, aby to světlo vyhlíželi a nebáli se tam odejít. Jsem potěšen myšlenkou, že se s nimi setkám. Mám CHOPN a už jsem i na kyslíkové terapii, ale ani v nejmenším se nebojím smrti.

Základní informace:

Pohlaví: Muž

PBS se stalo: 5. 9. 1985

Prvky PBS:

Zdál se vám čas rychlejší, nebo pomalejší? Zdálo se mi, že čas se zastavil. Myslím si, že jsem tam byl jen pár minut.

Lišil se nějak váš sluch od normálu? Zvuk větru, když jsem nabíral rychlost a blížil se ke světlu.

Vstoupili jste do tunelu, nebo jím prošli? Ano, podobné tunelu, nebo obrovskému potrubí.

Viděli jste ve své zkušenosti nějaké bytosti? Ano, viděl jsem jiné bytosti (anděly?), Ale neviděl je tak dobře, abych je rozeznal, nebo popsal podrobněji. Byly velké asi jako lidské bytosti, ale byly obklopeny takovou září, že jsem je úplně jasně neviděl.

Zdálo se vám, že jste navštívili jiné, nadpozemského světy? Zřetelně mystickou nebo nadpozemskou říši a dorazil jsem až ke vchodu. Také cestu tunelem a jak jsem se ocitl v jasném světle.

Jaké emoce jste během vaší zkušenosti cítili? Euforie!! Nikdy jsem se necítil lépe!! Vše bylo v klidu!! Nebyla tam jediná věc, která by nebyla dokonalá!!!

Měli jste pocit, že najednou rozumíte všemu? Všechno o vesmíru, že Bůh skutečně existuje. Myslím si, že Bůh je to světlo, které jsem viděl a byl jím celý obklopen.

Přišli jste na hranici nebo místo, odkud by nebylo možné se vrátit? Zcela určitě ano. Bylo jen na mém rozhodnutí, zda zůstat nebo se vrátit. Nejsem si jistý, jestli se mě na to zeptali slovy, nebo jsem to jen silně cítil. Rozhodl jsem se vrátit a to se okamžitě stalo.