Popis zkušenosti:

Když jsem opustila tělo, byla jsem několik centimetrů nad ním. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, co se děje. Pomalu jsem se začala zvedat a pak se vydala na cestu skrze paprsky světla, které přicházely oknem. Osvětlovaly obrys mého „těla“, a já měla strach, že ho někdo uvidí. Ve chvíli, kdy jsem se podívala dolů na své tělo v posteli, uvědomila jsem si, že jsem mrtvá. Pomyslela jsem si, že všechny zážitky slečny Lorraine byly z její mysli vymazány a já se od ní oddělila. Představovala jsem si svůj pohřeb, reakce lidí a smutek rodičů. Problesklo mi hlavou, že vše bude v pořádku, protože zármutek je přirozený. Budou to muset prostě přežít a přijmout jako fakt. Ti lidé byli jen mými „pozemskými“ rodiči. Pocit spjatosti zůstal kdesi za mnou.

Vystoupala jsem skrze dům, nad střechy a viděla sousedům do zadních zahrad. (Nějakou dobu po mém návratu, jsem měla v plánu říci lidem, co jsem si z jejich zahrad zapamatovala.) Vznesla jsem se výše a měla výhled na celé okolí. Představovala jsem si policejní auto, které odbočuje k domu, ve kterém by objevili mé tělo.

Pak jsem vstoupila do jakési jiné dimenze, kde mě vítali nějací lidé. Domnívám se, že to byli mí příbuzní. Byli přinejmenším šťastní, že mě vidí, protože mě vítali s obrovskou radostí. Vzpomínám si na jeden okamžik, kdy jsem byla obklopena nějakým nádherným živoucím světlem, které dýchalo a zahrnovalo mě nepředstavitelnou láskou. Bylo mi řečeno, že se musím vrátit, což mi působilo velkou emocionální bolest, protože jsem se musela znovu vrátit do pozemského života a do místnosti, kterou jsem opustila. Ukázali mi moji budoucnost, od bodu mého návratu, aby mi tím dodali sílu a odvahu. Viděla jsem celý svůj život. Probleskovalo to oblohou a já živě prožívala každý okamžik, až do mé smrti. Spoustu let trápení a hrozné bolesti. Nemohla jsem uvěřit, že to bude trvat tak dlouho, ale pomalu se to začínalo lepšit, až se to spravilo. Pak jsem pomalu začínala mít i dobré pocity a události byly lepší a lepší. Moje budoucnost byla plná nádherných emocí a šťastných zážitků. Najednou jsem se ocitla zpět ve svém těle.

Slyšela jsem, jak se mě jeden z mužů ustaraně ptá, jestli můžu vstát z postele. Zeptal se několikrát, než jsem si konečně všimla, že jsem zpět. Cítila jsem se zase pekle. Zažila jsem peklo, pak nebe a vrátila se zpět do pekla. Vše zhruba během hodiny. Nejdříve mě požádali, abych to nikomu neříkala a pak ukázali na dveře. Nemohla jsem ani uvěřit, že ode mne něco žádají. Cítila jsem se úplně otrávená, špinavá a měla pocit, že tam patřím. Nechtěla jsem žít ani odejít, ale oni mi zase jen ukázali na dveře.

Šla jsem domů a nikomu nic neřekla. V krátké době jsem přestala věřit všemu, co jsem viděla. Místo toho jsem si myslela, že mě „Bůh“ krutě trestá a já musela udělat něco hrozného. Ve škole jsme se tenkrát každý den modlili. Pamatuji si, jak jsem si prohlížela spolužáky ve třídě a přemýšlela nad tím, že já byla jedna z těch, která nevěřila, že po smrti něco opravdu existuje. Teď jsem věděla, že to existuje a všichni tu pravdu ignorují. Pamatuji si, jak jsem se dívala do zrcadla na svou tvář, své tělo a uvědomila si, že je to jen skořápka a já jsem ve skutečnosti duše.

Po třech měsících se mi podařilo vytěsnit z paměti ten útok i ten prožitek blízkosti smrti.

Základní informace:

Pohlaví: Žena

PBS se stalo: 1980

Prvky PBS:

Byl váš zážitek spojen s ohrožením života? Kriminální útok a život ohrožující událost. Nejsem si zcela jistá, zda to byla klinická smrt. Dusila jsem se a pak se ocitla mimo své tělo. Dva muži mě drželi proti mé vůli v jejich domě. Mám matnou vzpomínku, že během toho útoku se v místnosti objevila průsvitná postava ze světla. Jeden z mužů mi bránil v dýchání. To byla chvíle, kdy jsem se ocitla několik centimetrů nad svým tělem a pak se dívala na sebe a na dva muže v posteli.

Cítili jste se odděleni od fyzického těla? Jak jsem uvedla výše, byla jsem si vědoma toho, že všechny mé zážitky zůstaly v těle, v mozku, mysli. Moje vědomí bylo oddělené a jinde. Pozemský čas byl úplně bezvýznamný. Pozemská bolest také. Například ani ta největší bolest na Zemi nebyla ničím. Život není takový, jak ho ve skutečnosti vnímáme. Je to jen zlomek vteřiny - ani to ne.

Zdál se vám čas rychlejší, nebo pomalejší? Jak bylo uvedeno výše - pozemský čas byl bezvýznamný. I ta největší bolest, třeba holocaust, je bezvýznamná díky nekonečnému bytí a povaze času, oproti našemu pozemskému vnímání.

Setkali jste se, nebo jste se nějak jinak dozvěděli o jiných zesnulých (nebo živých) bytostech? Během útoku, než jsem opustila své tělo, jsem měla pocit, že se v místnosti objevila postava ze zlatého světla. Viděla jsem pohyb její paže a myslela si, že něco položila na postel. Překvapením se mi rozšířily oči, oba muži na posteli byli blízko mě a bytost byla za nimi. Zvedla prst ke rtům, jako by mi chtěla naznačit, abych zamlčela její přítomnost. Když jsem opustila tělo, vítali mne lidé, z nichž někteří mohli být mí příbuzní. Měli obrovskou radost, že se k nim přidávám. Možná doufali, že tam zůstanu. Nepamatuji si žádné hlasy a slova. Světlo se mnou hovořilo a ukazovalo mi budoucnost. Nepamatuji, že bych něco říkala, ale určitě jsme spolu mluvili, možná prostřednictvím emocí.

Viděli jste nadpozemské světlo? Překrásné tak, že jej nedokážu popsat. Představte si chvíle, kdy vám sluneční svit zvedne náladu. Jak překrásné je vidět sluneční záři na vodě, nebo paprsky procházející oknem. Nádherné západy a východy slunce, nebo jeho záře svítící mezi stromy. Prostě všechny ty krásné sluneční záře. Nyní to znásobte tisíckrát a možná se přiblížíte k představě té krásy.

Měli jste pocit, že najednou rozumíte všemu? Pouze v tom smyslu, že čas je tam jiný. Zjevně jsme duše, které jsou schopné být odděleny od našich těl.

Viděli jste budoucí události? Jak jsem zmínila, potlačila jsem v sobě tu zkušenost. Vše, co jsem si od té doby v krátkosti vybavila, mi připadá reálné. Opravdu jsem zažila spoustu let nesnesitelných bolestí a nikdy nevěřila, že se to zlepší. Kolem mých šestadvaceti se to začalo měnit k lepšímu a pomalu se to obrací. Je to čím dál častější a já se cítím jistější, než kdy předtím. Zdraví se zlepšuje a moje víra neustále sílí.

Dospěli jste na hranici nebo místo, odkud by nebylo možné se vrátit? Bylo mi řečeno, že se musím vrátit. Cítila jsem přitom sdělení zdrcující smutek, proto mi byla mi ukázána moje budoucnost, abych měla sílu se vrátit.

Změny po PBS:

Bylo pro vás obtížné vyjádřit PBS slovy? Zcela jsem PBS ve své mysli potlačila, kvůli tomu spojení s násilím. Začala jsem jej plně vnímat, když mi bylo kolem jednadvaceti. Je to jen kratičká vědomá vzpomínka, ale dostatečně intenzivní na to, aby pro mne měla hluboký význam. Uvědomila jsem si, že ty vzpomínky jsou nesmírně živé, v jiné úrovni a mají obrovský, trvalý dopad na můj život.

Máte po své zkušenosti nějaké duševní, nebo jiné neobvyklé speciální schopnosti, dary, které jste před touto zkušeností neměli? Nejsem si jistá. Nemohu ten pocit popsat slovy, ale cítím, že díky mému prožitku, mám v sobě jakési jiné vnímání života a lepší intuici na lidské povahy. Nemyslím si, že bych to popsala jako zvláštní dar.