Popis zkušenosti:

V noci 3. února 2002 jsem měl velmi podivný sen (tento příběh ale nebyl jen sen, jak sami uvidíte).

Viděl jsem se, jak stojím na otevřeném prostranství, které bych nejlépe popsal jako mrtvou poušť. Byla tam černošedá obloha a země byla jako tvrdý suchý popraskaný písek. Přede mnou byli tři duchové s kapucí a před nimi stála nějaká dobrá bytost. Byla vysoká asi dva metry a byla tvořena vodou a rtutí. Nezahlédl jsem jejich tváře ani ruce. Duchové se mě ptali, jestli chci zůstat nebo se vrátit. Upřímně, nedokážu to vysvětlit, ale věděl jsem, že to není sen. Bylo to tak skutečné, až to bylo děsivé. Řekl jsem, že se chci vrátit. Pak mi byla ukázána nějaká studna a v ní má těžká budoucnost, pokud bych se vrátil. Pamatuji si, že jsem řekl, že se chci vrátit, protože děti mne potřebují, než vyrostou. Voda ve studni zamrzla a objevilo se neuvěřitelné světlo. Připadalo mi tak jasné, až to bylo ohromující. Neviděl jsem očima, ale spíše měl pocit, jako bych viděl obraz Krista. Řekl, že vyhoví mé žádosti. Probral jsem se a cítil velmi divný strach. V tu chvíli jsem věřil, nebo spíše chtěl věřit, že to byl jen sen.

To ráno jsem později šel do práce, měl pár běžných zakázek, nic zvláštního a na svůj sen jsem zapomněl. Později odpoledne mne někdo oslovil s prací, jen co dnes dělám (takové jednoduché domluvy mám rád), ale bylo to mimo moji pracovní oblast. I když jsem jim nechtěl vyhovět, přikývl jsem, protože společnost tvrdila, že nikoho jiného nemá. Tehdy jsem nevěděl, že ta domluva byla tak divná, protože ta práce byla velmi nebezpečná.

Když jsem se tam dostal, nevypadalo to jako velký problém, kromě toho, že to bylo v desetimetrové výšce, ale se žebříkem se to dalo zvládnout. Dělal jsem to už mnohokrát. No, postavil jsem si žebřík, ujistil se, že je bezpečný a pak vyšplhal nahoru. Něco jsem zapomněl, takže jsem se vracel dolů. Když jsem začal sestupovat, žebřík podjel a já začal z té výšky i s tím těžkým žebříkem padat.

Padal jsem, bylo ticho, bezvětří a nebyla zima. Najednou tam bylo se mnou světlo. Uslyšel jsem prasknutí žebříku, podíval se dolů a viděl své tělo na zemi. Obklopen tím mocným světlem jsem se vznášel deset metrů nad zemí. Místo sněhu jsem viděl před sebou jen to krásné teplé světlo, které mi dovolilo do něj vstoupit. Když jsem se tam ocitl, ucítil jsem obrovskou úlevu. Byl jsem v Kristově světle a sledoval, jak cestuji zpět v čase. Viděl jsem se v posteli, prázdnotě i nehodu. Bylo to divné, jelikož jsem měl pocit, že jsem na všech místech najednou. Když jsem všechno uviděl a procítil, tak mi světlo řeklo, že splní moji žádost vrátit se zpět.

Když jsem sestupoval zpět do svého těla, slyšel jsem za sebou hlas, a já mu odpovídal: "Slibuji“. Když jsem se probral, byla u mne nějaká žena a nade mnou stála spousta lidí. Záchranáři už dříve prohlásili, že jsem zemřel. Nejdříve ze všeho jsem uslyšel tu plačící ženu. Byla úplně v šoku, že jsem se probral a řekla: „Musel jste být hodný k lidem, že vás Bůh nechal žít." Potom zavolala svého manžela, který přiběhl a hned vykřikoval: „Byl jsi mrtvý, můj bože! Byl jsi mrtvý, Bůh tě nechal žít!“ Všichni policisté, saniťáci i hasiči byli překvapení, když mě viděli živého s obrovskou boulí na hlavě. Pak mě převezli do nemocnice.

Základní informace:

Pohlaví: Muž

Prožitek blízkosti smrti se stal: 3. 2. 2002

Prvky PBS:

Cítili jste se odděleni od fyzického těla? Nikdy jsem nad tím moc nepřemýšlel, ale teď si vybavuji, že i v té prázdnotě jsem měl montérky. Nakonec jsem se s tím světlem spojil.

Zdál se vám čas rychlejší, nebo pomalejší? Čas se zastavil a ztratil veškerý význam, prostě si to nedokážu vysvětlit, ale připadá mi, jako bych byl starší, než si myslím.

Porovnejte prosím vaše sluchové schopnosti během zážitku - s vaším sluchem bezprostředně před zážitkem. Vnímal jsem harmonický tón, jen když jsem byl ve světle. Jinak bylo ticho.

Vstoupili jste do tunelu, nebo jím prošli? Ano, když jsem vcházel do světla, otevřelo se. Jakmile jsem vstoupil, sjednotil jsem se světlem a všemi v něm.

Setkali jste se, nebo jste se nějak jinak dozvěděli o jiných zesnulých (nebo živých) bytostech? V jednom okamžiku ve světle jsem uviděl a ucítil celý život, který byl jen jakousi částí energie.

Viděli jste neobvyklé světlo? Objevilo se neuvěřitelně jasné a ohromující světlo. Neviděl jsem očima, ale myslí. Připadalo mi jako bych viděl obraz Krista. Vstoupil jsem do toho světla. Bylo to neskutečně úžasné, je velmi těžké to vysvětlit. Byl jsem sjednocen s celým světem, všechno jsem věděl, všechno jsem cítil, byl jsem tady i tam, jako bych byl jednotný s celým vesmírem - ale tohle jsou jen krásná slova, která to vůbec nedokážou vystihnout.