Popis zkušenosti:

Uvědomil jsem si, že se mi začalo dýchat velmi špatně a měl jsem pocit, jako by mi na hrudník někdo položil kámen. Oči jsem měl zavřené a snažil se soustředit jen na dýchání. Přestal jsem poslouchat, co se děje kolem mne. Sanitka stále nepřijížděla. Nastala chvíle, kdy pro mne dýchání bylo už příliš bolestivé. Věděl jsem, že zemřu. Všechno v mé hlavě zčernalo. Čekal jsem na okamžik, kdy to jednoduše vzdám.

Místo toho se zdálo, že se mé vědomí z celého těla centralizovalo v mé hlavě. Už mne nic nebolelo, ale byl jsem stále v mém těle. Vzpomínám si, že jsem si pomyslel: "Příroda to zařídí!" Konec bude bezbolestný. Zajímavé bylo, že jsem si během těch okamžiků, byl zcela všeho vědom - v tom smyslu, že moje myšlenky a mysl byly v celém rozsahu naprosto jasné. Nebyl tam žádný moment absence vědomí.

Pak jsem viděl v hlavě bílé jiskry a následovaly červené jiskry. Moje mysl začala blikat v černé a bílo-černé barvě jako stará televize. Byl to okamžik, kdy jsem si myslel, že prostě ztratím vědomí a zemřu. A pak mi připadlo, že mohu vyskočit z temena mé hlavy a vyskočil jsem ven. Byla tam černá sametová prázdnota. Vzpomínám si, že když jsem byl mrtvý, trvalo to věčnost, pak by už to bylo sice snesitelnější, ale stále nějak prázdné. Podíval jsem se zpátky na mé tělo, ale odmítnul jsem se zabývat mrtvou věcí. Cítil jsem úlevu, byl venku a toho těla jsem se zbavil. Věděl jsem, že mi bylo po celý život jen břemenem.

Při pohledu na něj jsem v dálce vnímal malý bod nadpozemského světla, a chtěl se k němu vydat. Světlo se zvětšilo a já se k němu vydal. I když jsem se cítil v bezpečí, byl jsem také znepokojen. Cítil jsem potřebu začít se modlit k božské bytosti. Měl jsem ale obavy, že pravda nemusí být nutně budhistická nebo křesťanská, ale zcela jiná. Myslel jsem si, že bych se měl modlit k Bohu, abych byl v bezpečí, ale měl jsem strach, že nenajdu jeho správné jméno, nebo který náboženský směr si mám vybrat? To všechno mi připadalo docela vtipné.

V celé mé zkušenosti jsem nenašel správné jméno a neviděl ani žádnou jmenovku, na jeho krku. Měl jsem silný pocit, že jsem již kdysi zemřel a prožil to všechno už dříve. Zkušenost mi byla velmi povědomá. Vzpomínám si, že jsem přemýšlel: Znovu mrtvý a zase jsem nic neudělal (se svým životem)! " Měl jsem také hluboký pocit, že jsem se sám zabil. Ve své pozemské skutečnosti jsem se nezabil, protože jsem zemřel v důsledku závažného astmatického záchvatu. Viděl jsem však, že všechny věci, které se mi v životě staly, byly způsobeny mnou. Dokonce i náhodný astmatický záchvat i mé od narození špatné zdraví, které před tím vypadaly jako náhoda, jsem si způsobil sám. Viděl jsem, jak jsem se v mém životě několikrát ocitl v mrtvém bodě. Ztratil jsem se však v souvislostech, proč tomu tak bylo.

Byl jsem v té době v prvním ročníku na Oxfordu, takže v mnoha ohledech jsem neměl žádný důvod, abych takovým způsobem ty věci viděl! Ale byl jsem nešťastný, protože konec přišel v takovéto podobě a já si jej sám způsobil.

Světlo už bylo poměrně obrovské a bylo mi jasné, že je v něm nějaká bytost. Byla potěšena z mého návratu a zdálo se, že mě dobře zná. Řekl bych, že to setkání bylo naplněno obrovskou radostí. Bytost na mne svojí přítomností působila mocně a byla plná úžasné lásky, radosti, inteligence a tolerance. Zdálo se mi, jako bych se s ní spojil. Byl jsem stále sám sebou a prožíval tu úžasnou radostnou existenci. Cítil jsem se, jako bych já sám byl to skvělé vědomí, inteligentního světla. Možná ta chvíle byl nějaký dar?

Po tom se staly další události. Zdálo se mi, že se mé já znovu stalo menším. Byl jsem odhodlán dosáhnout bodu, kdy se smývají subjektivní a objektivní rozdíly, nebo spíše bod, kdy povrchní souvislosti mezi mnou a "jinými" zmizela. Zdá se mi to těžké vysvětlit. Ale myslím, že jsem žil nějaký předchozí život jako buddhista? Oni jsou více striktní, aby pak nebyli "bráni" do post-smrtelných vizí. Vzhledem k tomu, že jsem nikdy nepraktikoval žádné meditace, zdálo se mi, že vím hodně o soustředění mysli, což jsem považoval za zvláštní.

V tom posmrtném stavu mi bylo ukázáno, jak klidná mysl vytváří klidnou linii a jak neorganizovaná, nekoncentrovaná mysl vytváří klikatou linii jako pohoří. Vzpomínám si, že jsem si pomyslel: "Ach, takhle jsou vytvářeny překážky." Také mi byla ukázána Země z velké vzdálenosti. Země byla chráněna velikou bytostí, která vyzařovala růžové světlo, kolem sebe a kolem Země. Byla to bytost čisté lásky. Zapřemýšlel jsem, jestli ta Bytost, která chránila zemi, byl Ježíš. Když jsem dospěl sem a pomyslel si na jeho jméno, zdálo se, že bod růžového světla vybuchne. Pocítil jsem, že Ježíš byl této Bytosti velmi drahý.

V tom okamžiku jsem si uvědomil, že jsem opravdu zemřel. Najednou jsem byl zděšen při myšlence na utrpení, které to způsobí mé matce. Prosil jsem a modlil se, abych byl vrácen, abych se mohl vrátit. Což jsem pak okamžitě udělal. Padal jsem skrze něco, co se zdálo jako vzduch nebo atmosféra mlhy, břečky a plamenů, které se zvětšovaly, a pak jsem dosáhl svého těla. Byla to úleva, když jsem se dostal do sanitky. Mám pocit, že to všechno trvalo asi tak pět až deset minut.

Základní informace:

Pohlaví: Muž

PBS se stalo: prosinec 1985