Popis zkušenosti:

(Mary Ann je neuvěřitelná dáma z New Yorku! Pohlížím na ni, jako na úžasný vzor ženského principu - bez ohledu na to, co se zrovna dělo, zvládla i těžké úseky svého života. Starala se o mladší děti, ze své původní rodiny, pak dospěla a vytvořila vlastní velkou rodinu. Teď má svá vnoučata, na které se vždy těší. Bylo mi ctí s ní mluvit a pomoci jí sdílet zde svůj prožitek. - Jody Long)

Vzpomínám si, jak mě to vyhodilo z auta, a moje hlava narazila do přepážky. Byla jsem v bezvědomí. První, na co si pamatuji, je vzpomínka jak se dívám dolů ze stropu a vidím plakat mé rodiče. Myslela jsem si, že jsem bdělá. Při další vzpomínce jsem ležela v posteli a viděla uprostřed místnosti světlo. Kolem mne přecházela nějaká zdravotní sestra a řekla: „Podívej se na toho hezkého miláčka. Půjdu a umyju ji.“ Jiná sestra ji okřikla a řekla: „Nemůžeme už pro ni nic udělat, tak jdi a nejdříve se postarej o ostatní.“

Řekla jsem si: „Jsem mrtvá?" Byla jsem naprosto vyděšená. Pak jsem se rychle ocitla v temném tunelu. Stále jsem měla velký strach, ale na samém konci tunelu jsem viděla malé světélko. No a pak jsem se ocitla v tom krásném světle. Vítala mě sestra mé přítelkyně, Kathleen. Měla na sobě bílé oblečení a celá zářila. Řekla mi, abych se nebála. Zeptala jsem se jí, jestli mohu mluvit s Bohem. A pak Bůh sestoupil, jakoby přijel výtahem z vyššího nebe a usadil se přede mne. Vypadal jako Ježíš v bílých šatech a byl asi metr devadesát vysoký. Pamatuji si, že sebe jsem neviděla.

Bůh se mě zeptal, jestli tam chci zůstat, nebo se vrátit, zatímco mi bylo dovoleno dívat se pod sebe na moji matku a mé mladší sestry v kuchyni, otec byl opět opilý. Byla jsem v naprostém klidu a obklopena nádhernou atmosférou, nechtěla jsem se vrátit. Ale řekla jsem Bohu: „Vidíš sám Otče, musím se vrátit." Bůh mi pak ukázal celý můj život. Řekl mi, že budu mít třináct dětí, ale tři z nich zemřou. Měla bych být třikrát vdaná. Druhé manželství by pro mne mělo být procházkou peklem s arogantním manželem. Třetí muž by měl změnit celý můj život a měl by mi být v životě oporou. Ukázal mi prostě, že budu mít sakra těžký život, než se vrátím do nebe. Řekl mi, že moje dcera také přijde do nebe, což se už stalo.

Poté mě vzali do krásné zahrady, kde byly nepopsatelné mně neznámé květiny. Nikdy jsem takové neviděla. Vůně..., řeknu to takto: Nevím, jak to mám vyjádřit slovy.

Přišli andělé a já jsem cítila, jako bych s nimi letěla. Podívala jsem se nad sebe a uviděla velký kostel. Pak jsem někde seděla a dívala se na televizi. Viděla jsem spoustu katastrof a byla hodně vystrašená. Viděla jsem oheň i pod zemí, a výbuchy v New Yorku. Po tom všem, co mi bylo ukázáno, jsem uviděla mír. Ukázali mi toho tolik, že se mi to až nelíbilo. Problémy, které jsem viděla, se týkaly náboženství. Nemohla jsem tenkrát uvěřit, že lidé budou bojovat o Boha.

Poté mě tam vzali do nějakého lesa a ukázali mi lék na rakovinu. Byla jsem naprosto unešená a nemohla se dočkat, až se vrátím a všem to řeknu. Cítila jsem se velmi chytrá, protože ve škole jsem tak moc chytrá nikdy nebyla. Jsem přesvědčena, že ta léčba nějak souvisela s květinami a listy. Bůh mi však řekl, že o tom nebudu moci mluvit, protože tu vzpomínku mi vezmou, až do pozdního věku. Když mi Bůh vyprávěl o mém životě, říkala jsem si, že nikdy nedopustím, abych byla třikrát vdaná a měla třináct dětí.

Vzpomínám si, že Bůh je nesmírně tolerantní, takže jsme všichni milovaní a musíme se naučit tolerovat se navzájem. Láska, kterou jsem tam cítila, byla naprosto omračující. Nechtěla jsem se vracet zpět (do života na zemi), ale věděla jsem, že musím. Pamatuji si, že jsem mu v jedné situaci řekla: „Chci, abys věděl, že je to poprvé od školy, co sedím u psacího stroje. Nemyslím si, že jsem se učila nějak špatně.“ Pak jsem mluvila s nějakým strojem a ten řekl, abych stiskla jakési tlačítko, tak jsem to udělala.

Potom jsem se probrala a nade mnou stála má přítelkyně Eileen. Řekla jsem jí: „Tvoje sestra Kathleen mi řekla, abych ti vzkázala, že ti děkuje za péči o její děti,“ - pak jsem opět upadla do bezvědomí. Když jsem se zase probudila, nevěděla jsem, proč jsem v nemocnici, dokud mi otec neřekl o autonehodě. Podívala jsem se dolů a uviděla, že mám odřezanou levou nohu pod kolenem. Za několik dnů jsem byla z nemocnice propuštěna. Jednou jsem povídala svému otci o tom, co jsem prožila. Řekl mi, abych o tom nemluvila, jinak by mě lékaři dali do blázince. Čas od času jsem chtěla někomu povědět, co jsem viděla, ale nechala jsem si to pro sebe.

Základní informace:

Pohlaví: Žena

PBS se stalo: 2. 2. 1961

Prvky PBS:

Byl váš zážitek spojen s ohrožením života? Ano, klinická smrt po autonehodě.

Cítili jste se odděleni od fyzického těla? Ano, neviděla jsem sama sebe, ale věděla jsem, že jsem jinde.

Ve kterém okamžiku jste během zážitku byli na nejvyšší úrovni vědomí a bdělosti? Byla jsem bdělá! Byla jsem úplně čilá a bylo to reálné! Všechno, co mi Bůh řekl, byla pravda a vše se vyplnilo.

Porovnejte prosím vaše sluchové schopnosti během zážitku - s vaším sluchem bezprostředně před zážitkem. Ten překrásný zpěv byl jako od nejlepšího kostelního sboru. Žádné nástroje, jen překrásné hlasy.

Viděli jste neobvyklé světlo? Zpočátku bylo jen na konci tunelu, ale jakmile jsem se dostala na druhou stranu, světlo bylo velmi jasné a intenzivní. Už jsem se nebála. Žádná barva, jen jasné světlo jako od výbuchu atomové bomby v televizi, nebo velké exploze.

Zdálo se vám, že jste navštívili jiné, nadpozemského světy? Byla jsem v mystické, nebo nadpozemské říši, kde jsem viděla nejkrásnější les a květiny. Květiny byly všude a nijak se nepodobaly pozemským. Ačkoli nemohu popsat vůni, byla nádherná! Květiny zářily v různých nepopsatelných barvách. Vzpomínám si, že jsem letěla do kostela, jako dlouhými kroky, abych v jakési televizi viděla katastrofální události. Vzali mě také do malého rozkvetlého listnatého lesa. Cítila jsem se tam tak inteligentní, že jsem se nemohla dočkat, až se vrátím, a odhalím léčbu rakoviny.

Jaké emoce jste během vaší zkušenosti cítili? Smutek a stud, že jsem tahala holky za vlasy, když mi bylo osm, nebo devět let (jedna z událostí, na kterou si vzpomínám z mého životního přehledu). Nikdo mě nesoudil, jen já sama jsem si říkala, že jsem hrozná. Jinak nádhera.

Měli jste pocit, že najednou rozumíte všemu? Nejlepší odpovědí asi bude, že tam jsem znala léčbu rakoviny. Ale podle mého tehdejšího výběru a rodinného zázemí vím, že můj úkol byl pomáhat rodině. Vrátila jsem se, abych pomohla matce vychovat šest dětí. Pak jsem měla svých třináct, z nichž deset je stále se mnou. Zatím mám dvacet vnoučat a jsem přesvědčena, že jich bude více, protože pět z mých dětí ještě vnoučata nemají. Jsme na Zemi proto, abychom se poučili. Špatné věci, které se dějí, nejsou způsobeny Bohem, ale námi lidmi. Jsme zde, abychom se naučili navzájem milovat, pomáhat si, věnovat se ostatním a milovat Boha.

Viděli jste budoucí události? Viděla jsem výbuchy a oheň v ulicích New Yorku (9/11) a tornádo v Queensu, kde jsem viděla utíkat lidi do krytů.

Přišli jste na hranici nebo místo, odkud by nebylo možné se vrátit? Byla jsem poslána zpět proti mé vůli. Jsem druhé nejstarší dítě z osmi. Nejstarší sestra odešla do kláštera. Nemohla jsem nechat matku a další sourozence o samotě s mým otcem alkoholikem. Musela jsem tam zůstat pro ně.

Která část vaší zkušenosti je pro vás zvláště důležitá, nebo významná? Nejkrásnější bylo být v nebi, bylo to nádherné a klidné. Všechno jsem věděla a nebyla tam sama, protože všude kolem byli andělé. Nebojím se smrti, ale ještě nechci odejít. Stále mám nějaké úkoly. Nejhorší bylo vrátit se a nesmět mluvit o mém prožitku. I když je příjemné o mém zážitku mluvit, některé jeho části jsou prostě slovy nevyjádřitelné. Mnoho událostí po mém PBS bylo traumatických, protože jsem poznala zlo a viděla umírat lidi. Vrátila jsem se s velkými obavami, jako třeba se strachem, že budu sama, protože jsem věděla, že mě stále někdo sleduje a bdí nade mnou.

Máte ještě něco, co byste chtěli ke své zkušenosti dodat? Nyní je mi šedesát jedna let, a přestože má paměť trochu vybledla, stěžejní části PBS si pamatuji stále jasně. Také jsem byla nadšená, že jsem poznala Raymonda Moodyho, protože jsem si nikdy neuvědomovala, že ostatní měli podobný prožitek jako já. Mám několik zážitků, které se týkají následných schopností. Nejednu událost jsem viděla, než se stala. Koncem prosince 2000 jsem si potřásla rukou se ženou, která byla v sedmém měsíci těhotenství. Tu noc se mi zdálo, že jsem viděla nějaké lidi v kamionu. Slyšela jsem je mluvit, ale nerozuměla jsem jim, co říkají, protože to neznělo jako angličtina. Vynášeli nějaké věci z kamionu. Viděla jsem výbuchy a pak jsem viděla, jak nějaké letadlo neslo na palubě ženské tělo někam, snad do Jižní Ameriky. Tam jsem viděla lidi oslavovat něco na ulici. Řekla jsem sestře, aby to napsala a uložila na bezpečném místě. Později jsem zjistila, že ta žena 11. září 2001 zemřela a její tělo bylo posláno do Jižní Ameriky, kde žila její rodina - a tam pak její smrt tradičně, oslavovali v ulicích. Jindy jsem se posadila a uvolnila se na židli. Uviděla jsem nějaké brutální znásilnění a vraždu. Následujícího dne jsem viděla tu ženu na fotce v novinách.