Popis zkušenosti:

Tenkrát jsem opustil své tělo třikrát:

Při jízdě na kole jsem měl nehodu a spadl hlavou na chodník. To bylo poprvé, co jsem byl svědkem toho, že jsem viděl lidí, kteří mi pomáhali.

Vznášel jsem se nad scénou.

Podruhé to bylo v ordinaci místního lékaře. Bydleli jsme třicet kilometrů daleko v malém městě, jen s jedním doktorem. Vznášel jsem se v horním rohu v místností. Sestra a doktor, mne ošetřovali. Slyšel jsem, jak se lékař zeptal: "Byli o tom už rodiče informováni? Vyjela už sanitka?"

Potřetí jsem byl v sanitce. Vznášel jsem se v jejím zadním horním rohu. Zdi sanitky se začaly spalovat do ztracena. Mohu to nejlépe popsat, jako sledování scény, kde se v promítacím filmu udělá malá dírka od rozpálené žárovky, pak se rozšiřuje a film se spaluje po okrajích. Potom jsem se vznesl ze sanitky nad silnici. Tam jsem potkal velmi mocnou, světelnou bytost. Okolní obloha a krajina byla najednou nahrazena novou živější krajinou. Nová krajina byla podobná místu, kudy jsme projížděli, s výjimkou toho, že všechny lidmi vytvořené objekty z ní zmizely a zůstala jen nedotčená panenská krajina. Všechen čas přestal mít smysl. Zpočátku jsem ale stále cítil vibrace sanitky na silnici. Světelná bytost se ke mně přiblížila a ptala se mě, jestli si pamatuji na svůj domov. Odpověděl jsem, že ano, ale že se chci vrátit. Bytost říkala, že uvidím své rodiče v nemocnici. Prozradila mi také, že budu čelit životním výzvám, ale nakonec je překonám a setkám se s ní později. Po několika dnech jsem se probudil, aniž bych si na nehodu pamatoval. Měl jsem ale živě v paměti prožitek i tu bytost.

Nějakou dobu jsem měl zlé předtuchy o zlých událostech, které by se mohly stát mě, nebo mým přátelům. Bylo těžké se s tím smířit. Vybudoval jsem si v sobě jakýsi obranný pud zapomnění a nedbal na opatrnost, až do doby, než se mi narodilo první dítě. Hluboce jsem se modlil, aby mne tyto předtuchy nepřepadaly, nebo já změnil svůj postoj. Teď, padesát let později vidím Boha ve všech věcech a vzpomínám si na ten zážitek jako druhý nejlepší dar, který jsem kdy mohl získat; (moje rodina, je ten první dar). Řekl mi, že láska a smíření se s životem je všechno, na čem bychom měli lpět. Byl jsem pak sice párkrát vyděšen svými zdravotními problémy, ale nemám strach umřít. Jen se bojím opustit svou rodinu.

Bůh s Vámi. - Všechno je Bůh.

Základní informace:

Pohlaví: Muž

PBS se stalo: Červenec 1968

Prvky PBS:

Jak byste porovnali úroveň vědomí a bdělosti během zážitku s vaším běžným každodenním vědomím a bdělostí? Měl jsem pocit obrovských znalostí.

Viděli jste nadpozemské světlo? Ano, bílé, živé a zářivé světlo. Nebyl to tunel. Bylo to jako procházet závojem, který se ztrácí jako mlha. Zdálo se, že nebe je přímo tady, hned vedle mne.