Popis zkušenosti:

Poté, co jsem prodělal asi deset předchozích operací na zahojení levé nohy kožními štěpy, jsem už byl na ty procedury zvyklý. Takže jsem si nedělal žádné starosti. Vždy jsem se rychle zotavil a bez nějakých vážných komplikací. Jednalo se však o náhlou operaci, protože tenkrát jsem ztratil spoustu krve z pravé nohy, takže jsem potřeboval ihned transfuzi. Omdlel jsem na vozíku v okamžiku, kdy se se mnou hnali po chodbě, směrem k operačnímu sálu.

Najednou jsem se "probral", vznášející se pod stropem a díval se dolů. Nebyl to sen, protože všechno bylo úplně jasné. Cítil jsem, jako by moje záda měla "narazit" na strop. Měl jsem silný a jasný pocit, že kdybych se otočil a vzhlédl nahoru, už bych se nemohl vrátit zpět do svého těla. Tak jsem tam chvíli poletoval a sledoval, jak se pode mnou odehrává divadlo. Byl jsem naprosto klidný. Bylo tam několik lidí v zelených pláštích, kteří pracovali kolem operačního stolu, na kterém bylo mé tělo. ZŘETELNĚ si vzpomínám na překvapivou, zářící stříbrnou šňůru vedoucí z mého břicha dolů k tělu na stole. Byla napnutá a velmi tenká, až jsem se podivil, co by se stalo, kdyby se přetrhla. Ve chvíli, kdy jsem nad tím přemýšlel, probral jsem se najednou zpátky v mém těle. Měl jsem něčím ucpaná ústa, když jsem otevřel oči a díval jsem se přímo na anesteziologa, který zrovna něco dělal na zařízení nad mou hlavou. Pak už jsem se probral až v pooperačním pokoji. Když jsem se zeptal zdravotní sestry, proč si vzpomínám na pocit, že jsem měl roubík, řekla mi, že jsem se vrátil do vědomí, když mě zrovna oživili a já měl stále dýchací trubici v krku.

Znal jsem tam všechny sestry a všichni se o mne velmi dobře starali. Řekli mi, že mě téměř ztratili. Ta událost mne šokovala natolik, že mě zcela posedlo hledání odpovědi na to, "co se vlastně stalo". Během mých posledních měsíců v nemocnici jsem si stále půjčoval filozofické knihy, východní filozofii, psychiatrii, psychokybernetiky i různé náboženství. Pak jsem příštích pár let strávil tak, že jsem jezdil autostopem po celé zemi, žil jsem v komunitách, poutních místech a hledal pravdu na všechny otázky života. Nikdy jsem nebyl obzvláště materialistický, ale během těch let jsem se zvlášť vyhýbal zažitému životnímu stylu a dostal se zcela do alternativního undergroundu. Nikdy jsem nepřestal hledat odpovědi a můj život - byl až do dnešní doby sérií dobrodružství.

Základní informace:

Pohlaví: Muž

PBS se stalo: 1972