Popis zkušenosti:

Popíšu něco, co jsem dříve považoval za sen.

V létě 1974 kolem jedenácté večer jsem usnul za volantem a narazil do zadní části vlečky traktoru, který byl zaparkovaný vedle dálnice. Můj Ford Mustang I, se vmáčknul mezi zadní nápravu a spodní část korby.

Když jsem se probral, ležel jsem v nějaké místnosti na nosítkách, kde mne bíle oděný zaměstnanec svlékal. Zeptal jsem se ho: „Co se děje?" Odpověděl: „Zajdu pro doktora, nehýbejte se." Ležel jsem, dokud doktor nepřišel. Pak mne odvezli na pohotovost do ordinace, kde mne začali kontrolovat.

V místnosti byl i policista, který se mě zeptal: „Pamatujete si, co se vám stalo?“ Řekl jsem: „Ne, ale zdálo se mi, že stojím vedle svého auta a snažím se do něj podívat, i když většina z přední části byla zaseknuta pod vlečkou traktoru. Viděl jsem jen přes zadní část řidičovy sedačky a myslel si, že mi asi někdo ukradl auto a naboural se. Když jsem viděl, jak hrozně auto vypadalo, pomyslel jsem si, že to ten zloděj asi nepřežil. Policista zbledl a řekl: „To se vám nezdálo, přesně to se totiž stalo vám."

Potom mi ukázal několik fotografií z mého snu, které pořídili na místě nehody. Pak ještě řekl: „Kdybych věděl, že to přežijete, řekl bych záchranným posádkám, aby to vyprošťování urychlili. Trvalo nám dvě a půl hodiny, než jsme vyprostili zaklíněné auto a pak vás vytáhli ven. Člověk ze záchranky jen konstatoval, že to máte za sebou. Tak jsme vás naložili a odvezli do nemocnice."

Trvalo mi několik let, než jsem si uvědomil, že to asi nebyl sen a já se díval v autě na sebe. Možná jsem byl docela blízko smrti; Měl jsem zlomenou ruku, zápěstí, nos, čelisti a nějaká vnitřní zranění. Několik dnů jsem ještě močil krev a léčil se několik dalších měsíců, než jsem se znovu cítil jako dříve. Před třiceti lety jsem nikdy neslyšel o prožitcích blízké smrti, stejně jako mnoho lidí. Myslel jsem si tedy, že se mi to opravdu muselo jen zdát. Při vzpomínce na tu zkušenost, si stále nejsem jistý, zda jsem byl mrtvý. Nevěřím v posmrtný život a smrt beru jako úplný konec.

====

Nedávno jsem hledal ten článek a našel ho. Je už starý a sešlý, ale obrázek auta je jasný. Policista stojí vedle rozbitého auta spolu s nějakým civilistou. U článku pod obrázkem je vytištěno moje jméno, věk a adresa. Zbytek pravé strany článku není čitelný. Článek byl vytištěn 4. června 1974. Volant, po nárazu mého trupu a obličeje, úplně chyběl. Narazil jsem do něj celou svojí vahou a dopadl hrudníkem na střed řízení. Kdybych nespal, vnímal to a bránil se nárazu, tak by to pravděpodobně skončilo mojí smrtí. Můj otec si myslí, že mě spánek vlastně zachránil, protože jsem byl uvolněný a bez napětí.

Nejsem si jistý, jestli na tom obrázku jsem stále v autě. Pravděpodobně ne, protože já si pamatuji, že když jsem stál u zadního okna a pokoušel se podívat dovnitř, byla venku tma a dovnitř jsem dost dobře neviděl. Nebyl jsem si naprosto jistý, kdo tam seděl. V tu chvíli jsem tam byl sám. Když nad tím trochu víc přemýšlím, nevzpomínám si na žádné pocity, teplo nebo vůni. Myslím, že se ten můj sen nebo PBS odehrál bezprostředně po nehodě. Jednu věc, kterou jsem určitě viděl, byla pára z horké nemrznoucí směsi a motorového oleje, takže jsem do auta téměř neviděl. Byl jsem tam sám a přemýšlel, co se stalo. Na víc si nepamatuji, než jsem se probral v nemocnici. Nepamatuji si, že by mne vytahovali z auta nebo dávali do sanitky. Myslím, že jsem to považoval za sen, protože jsem se probouzel normálně; teda kromě toho, že mě svlékali z oblečení v nějaké otevřené venkovní místnosti nemocnice, která byla zjevně bez jakéhokoli lékařského vybavení.

Základní informace:

Pohlaví: Muž