Popis zkušenosti:

(Nemám teď moc času na detaily, ale popíšu to alespoň stručně)

Byla jsem u zubaře, aby mi udělal kořenový kanálek. Zubaře jsem znala a věděla, že má problémy s kokainem. Byl dost mimo, když jsem tam byla. Nastavil vysokou intenzitu rajského plynu a eliminoval tím přívod vzduchu. Jsem na anestetika velmi citlivá a připadalo mi, že omdlím. Vzpamatovala jsem se, sundala masku a řekla mu, co se děje. Řekl, že se mám prostě „uvolnit a vydržet“. Tak jsem to udělala.

Vyšla jsem ze svého těla a vznášela se nad námi. Měla jsem nutkání projít zdí ven a udělala to. Vznášela jsem se nad dálnicí Pacific Coast Highway a sledovala auta, která projížděla pode mnou. Cítila jsem se úplně klidná. Po chvíli jsem měla jakési příjemné nutkání proletět se vesmírem a nějakým způsobem se realizovat (nedívala jsem se na své duchovní tělo). Vyrazila jsem do chladného a temného prostoru. Ano, cítila jsem, že venku bylo chladno. Tma byla klidná a pokojná.

Začala jsem si kolem sebe všímat malých světelných bodů, které kolem mě svištěly, nebo já je míjela. Nevím, co to bylo, ale vypadaly jako hvězdy na noční obloze. Zdálo se mi, že jsem cestovala rychlostí světla, i když nemohu vysvětlit, o co své tvrzení opírám. Náhle jsem se zastavila. Celou dobu jsem se dívala kolem sebe a nejsem si jistá, jestli jsem si byla vědoma cesty směrem ke světlu, nebo ne. Vzhlédla jsem a zjistila, že jsem těsně před nejkrásnějším ZLATÝM SVĚTLEM. Vím, že ostatní mluví o bílém světle, ale já si pamatuji, že to bylo jasné zlaté světlo. Ve světle se třpytily malé jiskry. Pak mne světlo obklopilo, mělo inteligenci a emoce. Naplnilo mne bezpodmínečnou čistou, ryzí láskou a velkým klidem.

Podívala jsem se dopředu a uviděla svého starého přítele, který se kdysi dávno zabil. Komunikovali jsme jakousi telepatií a výměnou myšlenek. Řekla jsem: „Scotte! Jsi v pořádku?" Odpověděl: „Jsem v pořádku! Jen se podívej, kde jsem!“ Objali jsme se a já cítila jeho tělo. (Dodnes vnímám na paži místo, kde se jeho ruka omotala kolem té mé!) V tu chvíli jsem si uvědomila, že pokud jsem tam, kde je Scott, musím být také mrtvá. Začala jsem propadat panice, že půjdu do pekla za dřívější potrat. Světlo mi však sdělilo, že jsem zcela milovaná a mé pozemské problémy jsou pochopeny. Bylo mi řečeno, že „VŠE JE ÚPLNĚ V POŘÁDKU“. Nemohu sdělit slovy intenzitu a všeobjímající podstatu toho prohlášení, které mne zcela zbavilo všech mých obav i dřívějšího strachu.

Scott mi řekl, že jsem zašla příliš daleko, mám se okamžitě otočit a vrátit zpět. Když jsem se otočila čelem zpět k Zemi, slyšela jsem zubaře volat: „Vraťte se, prosím, vraťte se!“ Také jsem slyšela, jak mě udeřil do hrudi, aby mě probral. Scott mi také řekl, že až se vrátím, budu toho muset vykonat daleko víc, než jen dosud. Bylo mi to řečeno s jakýmsi otcovským smíchem. Jako bych byla nějaká nedočkavá holčička, která přišla moc brzy a já se přitom měla starat o svůj dlouhý zajímavý život, než se tam vrátím.

Bylo mi líto zubaře, jehož hlas zněl, jako by se zbláznil. Okamžitě jsem vystřelila zpět do těla. Když můj duch znovu vstoupil do mého těla, nevyplňoval ho celé. Byla jsem jako malý míček za hrudní kostí a musela potlačit hrudník nahoru, abych se opět nadechla. Byla to nejtěžší věc, jakou jsem kdy v životě udělala!! Ve chvíli, kdy jsem zalapala po vzduchu, můj duch najednou od shora dolů zaplnil celé mé tělo. Ležela jsem tam se zavřenýma očima a přemýšlela, co mám říct zubaři, protože to byl nejsvatější zážitek mého života. Dál jsem poslouchala, jak zubař vystrašeně hovoří se sestrami a věděla, že se bojí být zažalován.

Věděla jsem, že kdybych mu řekla, co se stalo, mohl by mi říct, že se mi to jen zdálo, tak jsem se rozhodla nechat si ten prožitek pro sebe. Jen jsem otevřela oči a řekla: „To bylo divné!“ V tu chvíli byste slyšeli upadnout i špendlík. Všichni vypadali vyděšeně, ale neřekli ani slovo o tom, co se tam stalo. Poslouchala jsem je chvíli, než zjistili, že jsem živá. Věděla jsem, co se stalo a necítila nic jiného než vděčnost za ten prožitek. Neřešila jsem to a nechala to být.

Základní informace:

Pohlaví: Žena

PBS se stalo: Červen 1980

Prvky PBS:

Cítili jste se odděleni od fyzického těla? Ano, vznášela jsem se nad mým tělem, kterému se pode mnou věnoval zubař se sestrou. Pak jsem cestovala dál.

Ve kterém okamžiku jste během zážitku byli na nejvyšší úrovni vědomí a bdělosti? Ačkoli moje tělo bylo v bezvědomí, moje mysl a duch byl v super-vědomí.

Zdál se vám čas rychlejší, nebo pomalejší? Zdálo se, že se všechno stalo najednou, nebo se čas zastavil. Nemám ponětí, jak dlouho to trvalo.

Vstoupili jste do tunelu, nebo jím prošli? Během cesty vesmírem jsem se dívala pouze dolů, takže nemohu říci, jestli to byl tunel nebo ne.

Setkali jste se, nebo jste se nějak jinak dozvěděli o jiných zesnulých (nebo živých) bytostech? Ano, byl tam můj přítel z dětství Scott Jones, který spáchal sebevraždu. Lidé tvrdí, že pokud se zabijete, půjdete do pekla, nebo jinam. Scott byl v tom nádherném místě, přesně tak, jak si to zasloužil. Byl to velmi laskavý, milující a citlivý člověk, který ve svém životě příliš trpěl. Myslím, že Bůh nás všechny velmi miluje a vše chápe.

Viděli jste nadpozemské světlo? Ano, krásné zlaté světlo s malými třpytivými částicemi. Prostě krásné - plné lásky, míru, inteligence. Myslím, že to světlo byl Bůh.

Zdálo se vám, že jste navštívili jiné, nadpozemského světy? Zjevně mystická nebo nadpozemská říše. Prostor naplněný hlubokým klidem a krásné zlaté světlo (jeho počáteční okraj).

Měli jste pocit, že najednou rozumíte všemu? Nevím, jak bych to vysvětlila. Mám utkvělou představu, že mám něco důležitého udělat, ale nedokážu si vybavit co. Myslím, že musím sdílet svůj prožitek a zdůraznit, že Boží láska je určena všem. Neprivileguje však nějaké konkrétní náboženství, rasu, sexuální orientaci atd. atd.

Viděli jste scény z vaší minulosti? Moje minulost probleskla přede mnou, mimo moji kontrolu. Vzpomínám si, jak jsem pocítila záchvěv paniky z dřívějšího potratu. Světlo mi řeklo, že ten skutek v širších souvislostech naprosto chápe a je to zcela v pořádku. Bylo mi řečeno, že jsem milována.

Viděli jste budoucí události? Řekli mi, že toho musím udělat mnohem víc. Nepamatuji si konkrétní události, jako budoucí války nebo něco takového.

Dospěli jste na hranici nebo místo, odkud by nebylo možné se vrátit? Ano, byla jsem zastavena před samým začátkem světla. Dál jsem nesměla. Řekli mi, že se musím okamžitě vrátit, a když jsem slyšela žadonit zubaře, cítila jsem, že opravdu musím. Návrat byl velmi problematický. Byla to návštěva ráje a vědomý návrat do pozemského života se všemi výzvami. Občas je to extrémně těžké, v jiných chvílích požehnání.

Názory a víra po PBS:

Změnilo se po PBS vaše náboženství nebo víra? V dětství jsem nesměla chodit do kostela. Rodiče byli ateisté a zdůrazňovali, že náboženství je jen pro naivní. Během dětství jsem měla nějaké mimotělní zážitky a cítila duchovní bytosti ve svém životě. Nespojovala jsem to však nikdy s konkrétním náboženstvím.

Jaké je teď vaše náboženství? Stále nevím, jak mám nazývat Boha, nebo jaké náboženství je mi nejbližší. Vím jen, že co jsem zažila během PBS, bylo skutečnější než celý zbytek mého života. Pokud tato bezpodmínečná láska a mír tam byly i pro mne, pak jsou tam pro každého. Odrazují mne aspekty výjimečnosti v křesťanské víře, protože z toho mám pocit nadřazenosti, která je zcela opačná než láska k Božímu světlu.

Změnili jste kvůli vašemu PBS své hodnoty a přesvědčení? Dnes vím, že toho vím velmi málo. Bůh je skutečný a posmrtný život je skutečnější, než cokoli kolem mne. Vím, že bychom se měli snažit zmírnit utrpení všech bytostí. Vím, že laskavost a tolerance jsou velmi důležité. Vím, že umírání je ta nejkrásnější věc, jakou si dokážete představit, a také si přeji, abych tím tvrzením pomohla uklidnit všechny ty, kteří se bojí smrti.

Změny po PBS:

Bylo pro vás obtížné vyjádřit PBS slovy? Ve skutečnosti je to velmi těžké a několikrát mi bylo řečeno, že když vyprávím svůj prožitek, popisuji to vždy jinak. Některé věci zůstávají stejné, ale stalo se tam toho tolik najednou, že je někdy těžké popsat, v jakém pořadí se to odehrávalo. Pro intenzitu a hloubku prožitku neexistují žádná slova, která by to věrohodně vystihla. Vyprávění příběhu tedy může být někdy frustrující, ale přesto cítím obrovskou potřebu to lidem sdělit. Myslím, že součástí mého úkolu a důvod, proč jsem tu zkušenost měla, je - poskytnout jiným lidem tyto informace.