Popis zkušenosti:

Již od sedmnácti let jsem měla srdeční problémy, které mi způsobovaly intenzivní bolesti na hrudi, že jsem nemohla ani dobře spát. Tu noc to vypadalo jako zážitek, který začal bez mého přičinění. Najednou jsem byla nad mým tělem, které jsem zpovzdálí pozorovala. Současně jsem si řekla: "Bože, jak zubožené je to tělo a jak je krásný Bůh." Viděla jsem dvěma způsoby. První schopnost mi dávala dojem, jako bych se dívala přes mikroskop. Byl to divný pohled na mé tělo; nebylo "ošklivé", pokud jde o estetiku, ale bylo to jen ve srovnání s tou druhou schopností vnímání, kterým jsem mohla vidět své tělo. Moje druhá zraková schopnost mi umožňovala vidět nádherné a zdánlivě i pulzující barvy života, které jejich individuálním vlastnostem náležely. Při tom zjištění jsem si pak uvědomila, že i já sama jsem toho součástí. Bez pocitu strachu nebo úzkosti jsem se sama sebe ptala: "Zdá se mi to?" Ale všechno vypadalo mnohem reálnější, takže jsem byla přesvědčena o reálnosti toho momentu. Nikdy jsem o reálnosti toho prožitku nepochybovala. Uvědomila jsem si, aniž bych se toho příliš obávala, že zřejmě musím být stále živá.

Zajímalo mě: "Co mám teď dělat?" Sotva mne to napadlo, už jsem se za zlomek sekundy ocitla na místě, které bych nemohla popsat žádnými pozemskými slovy. Byla to ta nejkrásnější zahrada, která se třpytila intenzivními záblesky všech druhů barev, ale neoslňovalo to oči. Zmiňuji se o očích, i když v tom okamžiku jsem zjistila, že vidím vše kolem a že moje "tělo" všechno vidí a cítí. Ty zrakové schopnosti nebyly spojeny s mýma očima, a přesto jsem to nadpřirozeno přijala jako normální.

Jak bych mohla popsat tu energii života, lásky, která na mě dopadala, integrovala mě do pocitu takové síly, jako bych se ponořila do jakési hypnotické blaženosti v trávě? Byla jsem trávou, byla jsem já. Byla jsem jedinečná, a přesto jsem byla s ní spojená v podobě osmózy (rozpuštěná v ní a její součástí), zdálo se mi, že je to ta nejkrásnější věc, kterou jsem kdy spatřila.

To, co mě přitahovalo z této kontemplace (rozpoložení při meditaci), byla teplá a milá vlna laskavosti, která přišla ze zadní pravé strany. Byla jsem ohromena hlasitým smíchem. Otočila jsem se jako člověk, který se dívá za sebe, i když jsem to viděla dokonale ze všech stran. Zmínila jsem to proto, že se mi to zdálo velmi legrační. Náhle jsem stála před obrovským krytým vstupem osvíceným nepopsatelným bílým světlem. Nemám pro to slova, které bych mohla použít, neexistují. Kdyby se mi Bůh objevil v celé své velikosti a síle lásky, řekla bych, že ten vstup vedl k němu. Zdálo se mi, že z mých ramen spadla obrovská tíha. V tu chvíli jsem byla přesycena hlubokými emocemi. Zdálo se mi, že se vracím domů. Jakmile jsem se rozhodla projít těmi dveřmi, opět ke mně přišel dalšího nával energie. Okamžitě jsem věděla, že tam je ta Bytost. A zase se opět otáčím dokola, podruhé se směje, bylo to jako dobrý vtip. Přede mnou bylo světlo, které bylo připravené se mnou komunikovat. Přišla jsem k němu a zeptala se, kdo je. Věděla jsem, že je to někdo z jiného světa; odlišný, ale vždy plný lásky a naprostého porozumění.

Věděla jsem, že o mně ví všechno. Odpověděl mi tak, že nepoužil slova, ale prostřednictvím pocitů a emocí, které prostupovaly celé mé tělo, řekl; "Budu tím, čím chceš, abych byl". Uvědomila jsem si, že se mi ta Bytost nemohla zjevit ve své pravé podobě a plné dobrotě, ale vzala na sebe formu, jakou bych mu sama dala. I když jsem věděla, že není mým strážným andělem, stejně jsem se ho zeptala: "Jsi můj strážný anděl?" Pak, před mým ohromeným pohledem, se ta bytost lásky přeměnila na anděla neuvěřitelné krásy. Křídla směřovala k obloze, měl andělský výraz, plný lásky, která směřovala ke mě. Dá se taková bytost vůbec výstižně popsat?

Ta světelná bytost byla tak plná lásky, až to bylo velkolepé a grandiózní. V jeho uklidňující andělské podobě se zdálo, že dosáhne ještě vyšší úrovně vznešenosti. Velmi rychle jsem se vrátila k realitě naší diskuse, když mi jím bylo řečeno, že ještě nenadešla má chvíle, abych prošla dveřmi. Aby mne přesvědčil, ukázal mi mé dvě sestry, které jsem milovala víc než cokoliv jiného na světě. Viděla jsem všechny ty momenty, které jsme spolu na Zemi prožily, spojují nás a věděla jsem, že nechci to propojení za cokoliv jiného přerušit. Jen tady, kde jsem se právě ocitla, ve dveřích Božích bylo víc Lásky, mnohem reálnější a přitažlivější, než ve všech mých nejdivočejších snech, mých pozemských představ. Zdůraznila jsem mu, že mé sestry se ke mně brzy připojí, protože čas přece neexistuje. Řekla jsem, že pokud to bylo takto stanoveno, tak se moje sestry se mnou za kratičkou chvíli sejdou. Hned a velmi pomalu mi ten můj Anděl zopakoval to samé, (což je zvláštní, když nás napadne, že na tom místě nás myšlenky přemísťují v naprosté rychlosti). Řekl, že nenastal čas, abych vešla a že mám stále ještě něco na práci. Ale toužila jsem vrátit se, sem domů! Bylo to tak intenzivní, že jsem ho znovu požádala, aby laskavě změnil názor a já mohla zůstat. V tomto ohledu byl neoblomný. Věděla jsem, že z mé strany nemám na výběr a pak už neměla žádné otázky, ohledně případné možnosti změny. Pak udělal zvláštní krok a já jsem se ocitla obklopena jeho světlem. Bylo to, jako když se dítě ocitne v náručí své matky, ale intenzivnější. Jeho láska byla skutečnější, silnější, uchopitelnější, procítěnější, pravdivější a reálnější.

Pak to bylo, jako by mne něco vcuclo nazpět. Najednou jsem se ocitla v stísněném, úzkém, černém a chladném místě. Světlo mě opustilo a mocný vzduch, který jsem dýchala, mi jaksi ubližoval. Uvědomila jsem si, že jsem zpátky v mém těle. Nevím, co se stalo v následujících sekundách nebo minutách. Najednou jsem stála v pokoji mé nejstarší sestry, kterou jsem probudila tím, že jsem rozsvítila světlo, a když se mě zeptala, co se děje, začala jsem se topit v slzách. Nemohla jsem odpovědět, protože jsem plakala a říkala jsem, že se bojím. Cítila jsem se opuštěná a odstrčená do této nesnesitelné zimy. Měla jsem pocit, že jsem se ztratila do místa, které teď pro mne bylo nereálné. Ale když jsem se rozhlédla kolem, věděla jsem, že toto je moje realita. Pak jsem ležela vedle své sestry a držela ji z úzkosti za ruku, opakovala jsem jí: "Nespi, nespi, nechej mne usnout dříve než ty, nenechávej mě samotnou." Nakonec jsem usnula. Když jsem se probudila, moje sestra se mě ptala, co se stalo. Já jsem ji vyděsila, protože tu noc, když jsem vstoupila do její ložnice, jsem vypadala jako mrtvola v umělém světle. Řekla, že jsem byla úplně bez krve.

Nedokázala jsem si přinést schopnost, abych sdílela tyto silné okamžiky, které se nedají slovy bez potíží popsat. Může člověk popsat neznámé barvy, významy, které na zemi neexistují, a pak ta láska tak silná a mocná? Jak může člověk žít každý den s pocitem, že ztratil něco, co nemůže na zemi nikdy najít. Trvalo mi měsíce, abych nebrečela při vzpomínce na dveře, kde se nachází ta nejkrásnější věc, kterou jsem kdy mohla najít. Říkám to Bohu. Bůh už nebyl symbolem strašlivé moci, který čeká na moji smrt, aby mne soudil a poslal mě do ohně. NE, byl v každém okamžiku v mém srdci a ve všech věcech kolem mě. Přesto jsem zůstala jen na prahu svého domova. Jeho posel, ten krásný strážný anděl, by mohl být pro mne Bůh, s ohledem na jeho nesmírnou dobrotu, která ho charakterizovala. Ale ve srovnání s láskou, která přicházela ze dveří, byla tato stále menší nebo slabší než to, co z nich vyzařovalo. Mám pocit, že se ve mě ztrácí ta přítomnost Bytosti světla, které na Zemi není rovno. A od té doby se mi zdá, že můj život je nádražní nástupiště, kde čekám, až nastane čas mého odjezdu, abych nastoupila a odjela. S celým srdcem naplněným láskou, a zatímco čekám, kdy nastoupím, fyzicky a psychicky uzdravuji lidi, kteří mne přišli požádat o pomoc. Kvůli utrpení těch, kteří dříve viděli smrt jako neodvratný konec. Jednoho dne, o několik let později, jsem začala čas od času vyprávět svoji zkušenost. Moje srdce plesá, že si pamatuje tu krásu a vyprávění je pro mne neskutečně obohacující. Dokonce, i když mi nevěří, vím, že někde, někdy, si ten člověk bude říkat: "Co kdyby?" A možná mohou alespoň na okamžik pocítit ten klid, v jakém se nacházím já, díky Bohu.

Základní informace:

Pohlaví: Žena

PBS se stalo: 1993